Bez půl roku rovných šedesát let dělí dva milníky těžby uranové rudy v okolí Dolní Rožínky u Bystřice nad Pernštejnem na Žďársku. Dne 27. října 1957 začalo hloubení první těžní jámy R1 a 27. dubna 2017 vyjel z této šachty symbolický poslední vozík (více o události čtěte zde).
Milníky a rekordy těžby uranu z Dolní Rožínky
|
„Je to smutná událost. Už nebudeme pokračovat v takovém rozsahu, ale takový je život,“ řekl horník Pavel Červinka, který s kolegou Zdeňkem Žákem vytlačil od šachty poslední vagon.
Pod zemí pracuje Pavel Červinka deset let, jen asi 90 směn mu chybí k metě 2 100, která znamená naplnění maximální přípustné expoziční doby v radioaktivním prostředí a zaručuje rentu.
Jedna éra pomalu končí. Co se změnilo za tu dobu, kdy začali v okolí Dolní Rožínky fárat první horníci, kteří tehdy používali ještě karbidové lampy a po směně měli v šatně k dispozici jen koryto se studenou vodou a s kýblem si chodili ke kotli pro horkou?
Především přišly do zemědělské oblasti tisíce lidí za prací. „Hornická činnost uranových dolů měla pozitivní vliv na zlepšení infrastruktury v této oblasti. V Bystřici nad Pernštejnem, Novém Městě na Moravě, Tišnově, Dolní Rožínce a Rožné bylo postaveno celkem 2 819 bytů, tři kulturní domy, několik mateřských škol a prodejen potravin a byly rozšířeny základní školy a gymnázium,“ bilancuje dlouholetý vedoucí dolu Rožná I Pavel Vinkler.
„Nebýt uranu, Bystřice by dál byla malým klidným městečkem,“ říká s úsměvem bývalý dlouholetý zaměstnanec dolů a také badatel Petr Dvořáček.
V Rožné nikdy nepracovali vězni. Někteří ale přišli po propuštění
Na rozdíl od Jáchymova nebo Příbrami, kde se uran těžil už dříve, zde nikdy nepracovali političtí ani jiní vězni. „Řada lidí sem ale po propuštění přešla. Vesměs přes Chotěboř, kde ještě před Rožnou vznikal důl Karel Havlíček Borovský a první důlní závod v Rožné pak nejdřív nesl Havlíčkovo jméno,“ vysvětluje Petr Dvořáček, který se snaží dát dohromady právě seznam bývalých politických vězňů.
V době nejvyšší těžby dávaly uranové doly práci až dvěma tisícům lidí. Těžká práce v rizikovém prostředí hlavně v minulých desetiletích znamenala nadprůměrné výdělky. Proto „uraňáci“ patřili ke specifické kastě, kolem které koluje spousta historek.
„Opravdu existuje řada zajímavých historek, které však nejsou nikde podchycené. Byly by z toho novodobé české báje,“ glosuje Petr Dvořáček. Některé už zlidověly.
„Pár jich znám z vyprávění od chlapů v hospodě. Třeba tu, jak si jeden chlap po výplatě objednal dva taxíky. Do jednoho si odložil klobouk a hůl, sám sedl do druhého a jel do Brna. Tam všechno probendil, nechal si jen peníze na dva taxíky, které dovezly jeho, hůl a klobouk nazpět. To je na socialismus naprosto skvělá historka,“ vypráví se smíchem bystřický historik Vladimír Cisár.
Za posledních dvacet let v dole zemřeli jen dva horníci
Ale nyní vážněji. Hornická práce je především dřina ve stísněném a prašném prostředí s vysokou mírou zdravotního rizika. Chlapi se svítilnami a osobními dozimetry, hlídajícími míru radiace, se postupně prokutali až do hloubky 1 200 metrů pod zem.
Nejdříve nebyla práce v podzemí časově omezena, na konci šedesátých let byl stanoven limit deset let. Až později byl změněn na 2 100 směn v „expozici“, což však zhruba odpovídá právě deseti rokům. Během šedesáti let se tak v uranových dolech protočily desítky tisíc lidí.
27. dubna 2017 |
„Hornická práce je nádherná, pokud se dělá srdcem, ale zároveň je nebezpečná a riziková,“ poznamenal vedoucí dolu neboli závodní Pavel Vinkler. Při ceremoniálu „poslední vůz“ vyhlásil minutu ticha za oběti důlních neštěstí.
Podle dostupných údajů se v dole Rožná stalo přes 65 smrtelných úrazů, velká část hned v první dekádě. Podle statistik podniku zahynuli za posledních dvacet let pouze dva horníci.
„Velmi vysoká úroveň bezpečnosti práce se odrazila v tom, že byl v dole Rožná nezvykle nízký počet fatálních úrazů a mimořádných událostí,“ poznamenal předseda Českého báňského úřadu Martin Štemberka.
Zasypaný důl bude samovolně zatopen nejspíš po roce 2025
Život v dole Rožná se však ani vytěžením posledního vozíku úplně nezastavil. Co se bude dít dál?
Geam Dolní Rožínka nyní zaměstnává necelých 550 lidí, z toho asi 160 pod zemí. „Zaměstnanci budou zahlazovat následky hornické činnosti, provozovat odkaliště, čisticí stanice a také chemickou úpravnu. V ní se bude zpracovávat například ruda ze sanace na Příbramsku,“ vysvětluje ředitel státního podniku Diamo Tomáš Rychtařík.
Z vybudování podzemního zásobníku plynu, pro který byly podle rozsáhlého geologického průzkumu v dole Rožná vhodné parametry, kvůli platební neschopnosti soukromého investora nakonec sešlo.
Zatím podzemí provrtané skrz naskrz slouží jinému velkému projektu. Až do 21. podzemního patra funguje důl pro Podzemní výzkumné pracoviště Bukov, které Diamo nově zajišťuje pro Správu úložišť radioaktivních odpadů. Tato státní organizace zatím hledá nejvhodnější lokalitu pro hlubinné úložiště jaderného odpadu, které chce stát v budoucnu vybudovat. Jednou ze sedmi vytipovaných lokalit je nedaleká Kraví hora.
Teprve po odchodu výzkumníků, zřejmě v roce 2025, bude zasypaný důl samovolně zatopen. A ještě dlouho potrvá čištění a kontrola kvality důlní vody, která se bude vracet do vodoteče. Na povrchu postupně zmizí budovy a technologie a dojde k rekultivaci za stovky milionů korun.
I když konec těžby hrozil Rožné už v roce 2005, nakonec útlumový režim a výběrová těžba uranu pro jaderné elektrárny trvala až do konce roku 2016.
„Naši otcové byli na počátku těžby uranu na ložisku Rožná v oblasti Dolní Rožínky, my synové a vnuci s těžbou končíme a můžeme s hrdostí říci, že ložisko Rožná je vytěženo,“ uzavírá Pavel Vinkler.
Pozdrav Zdař Bůh postupně utichne.
