Dobová litografie znázorňuje příjezd prvního vlaku do Olomouce po trati, kterou navrhoval Karl Friedrich. | foto: Archiv MAFRA

Nová kniha popisuje osudy jihlavského rodáka a otce císařské železnice

  • 2
Řada významných rodáků Jihlavy má tu smůlu, že mluvili německy a byli Němci, a proto na ně bylo zapomínáno. To je i případ Karla Friedricha, svobodného pána Kübecka z Kübau, který patřil k průkopníkům rozvoje železnice v Rakousku-Uhersku. Tu až na kosmetické změny využíváme dodnes. Právě o něm je nová kniha.

Osobnosti jihlavského rodáka, barona Kübecka z Kübau, věnuje pozornost v těchto dnech v pořadí čtvrtá publikace edice Bohemo-Moravica Montana Illustrata, vydávané někdejším rektorem jihlavské polytechniky Jakubem Novotným.

Autorem knížky je historik Martin Hemelík st., působící na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

„Osobnost Kübecka von Kübau jsme vybrali proto, že spadá do našeho konceptu osobností spojených s Jihlavou, jejichž sepětí s městem ale není obecně známé a oni upadli v pozapomenutí. Roli zde hrál i fakt, že otec autora knihy byl znalcem a milovníkem dějin železnice,“ řekl vydavatel řady historických publikací Jakub Novotný.

Pozdější svobodný pán, tedy baron Kübeck z Kübau, se narodil v Jihlavě 28. října 1780 v domě s dnešní adresou U Mincovny 2 - a nemělo by udivit, že přišel na svět v rodině krejčího. K tomu se vrátíme později.

Ministr financí a prezident říšské rady

V roce 1787 se rodina po smrti mladší Karlovy sestřičky Elisabeth rozhodla odstěhovat z Jihlavy do Znojma. V roce 1794 obdržel nadaný student Karl Friedrich císařské stipendium a mohl začít studovat na vídeňské univerzitě.

Po jejím absolvování se stal v roce 1800 úředníkem olomouckého krajského úřadu. Jeho kariéra strmě stoupala. V roce 1812 byl členem dvorní rady, v roce 1836 tajným radou, 1840 prezidentem všeobecné dvorské komory, 1848 ministrem financí, v letech 1851 až 1855 prezidentem říšské rady.

Jeho původní odbornou oblastí, byť ne setrvale, bylo finančnictví. V roce 1815 se podílel na založení rakouské Národní banky. Jako prezident Dvorské komory si pak Kübeck v roce 1841 vymínil, aby budoucí rakousko-uherské železnice byly pro zajištění stability státním, nikoli soukromým podnikem.

„Kübeckovy představy se neprosadily na dlouho, už v roce 1854 rakouský stát ukončil své podnikání v oblasti výstavby a provozování železnic a jejich správy,“ píše Hemelík.

Trať z Vídně do Prahy Vysočinu minula

Nicméně generální ředitelství státních drah bylo do té doby přímo podřízeno Kübeckově dvorské komoře. První koncepci budoucích rakouskouherských státních drah s vytyčením jejich prvních čtyř tratí navrhl Kübeck císaři Ferdinandu V. v listopadu zmíněného roku 1841.

Z hlediska Kübeckova rodného města Jihlavy je zajímavá „severní“ trať Vídeň - Praha - Drážďany, pro kterou bylo navrženo celkem sedm různých tras. Dvě z nich vedly přes Jihlavu a jedna přes Žďár nad Sázavou. Dlužno říci, že nakonec se Kübeck přiklonil k variantě přes Olomouc, která Vysočinu minula.

Stavba pod vedením inženýrů Negrelliho a Pernera začala v srpnu 1842. Ráno 19. srpna 1845 z Vídně vyjel první parní vlak do Prahy, kam slavobránou s nápisem Willkomenn! na zbrusu nové nádraží vsupěl dopoledne následujícího dne.

Současně Kübeck navrhoval a prosazoval další tratě, například Vídeň - Semmering - Terst. Její extrémně náročná výstavba v horském terénu - odtud počeštělý slangový výraz „simerink“ pro jízdu plnou zákrut - trvala šest let. Nyní je stavba na seznamu UNESCO.

Pamětní deska z jeho rodného domu zmizela

Dalším velkým Kübeckovým projektem bylo vybudování státní telegrafní sítě, podílel se také na vzniku rakouské Akademie věd.

Patřil k velkým stoupencům mladého Františka Josefa I. Prosazoval reformy, které měly oslabit říšskou šlechtu a posílit moc císaře, armády, úřednictva a církve.

Za zásluhy byl povýšen 20. října 1816 do rytířského stavu a kromě řady dalších titulů a vyznamenání se stal v 29. března 1825 svobodným pánem, tedy „von“ Kübau.

Zde poznamenejme, že se mu coby potomkovi jihlavského řemeslníka velkolepým způsobem podařilo vrátit ke společenskému lesku svých předků: jeho předek Heinrich Kübeck byl povýšen do šlechtického stavu za třicetileté války, rodina však postupně pro reálný existenční úpadek přestala titul používat.

Už 12. června 1847 se jihlavští radní rozhodli udělit Kübeckovi z Kübau čestné občanství města. Kübeck zemřel 11. září 1855 po nákaze cholerou. Byl pochován v rodinné hrobce u zámku v Lechovicích.

Na jeho rodném jihlavském domě pak byla 29. ledna 1909 odhalena pamětní deska s německým textem tohoto znění: „... v tomto domě se (...) narodil státní ministr a rádce tří císařů Karl Friedrich, svobodný pán Kübeck z Kübau.“ Po roce 1918 pamětní deska z domu zmizela.