Šéf Národní demokracie má problém kvůli ceduli v Polné.

Šéf Národní demokracie má problém kvůli ceduli v Polné. | foto: Miloslav Jančík

Radikálové v Polné hanobili Židy, napsal znalec. Hrozí jim až tři roky

  • 65
Přefocený policejní dokument o zahájení trestního stíhání šéfa ultrapravicové strany Národní demokracie Adama B. Bartoše a jeho kolegy už koluje i po internetu. Je v něm zdůvodněno, proč komisař obvinil oba muže po jejich návštěvě u hrobu Anežky Hrůzové v Polné.

Oba muži podle policie při návštěvě Polné podněcovali k nenávisti vůči Židům a hanobili je. K tomuto závěru dospěl znalec, odborník na extremismus.

„Závěry tohoto znaleckého posudku hovoří zcela jednoznačně. Míru společenské nebezpečnosti tohoto jednání musí zhodnotit orgány činné v trestním řízení,“ uvádí komisař ve svém usnesení.

Adamu B. Bartošovi a Ladislavu Zemánkovi hrozí až tříleté vězení. Během loňských Velikonoc oba navštívili hrob Anežky Hrůzové i místo, kde byla o Velikonocích roku 1899 zavražděna.

Cedule a židovská otázka

V Polné pak zanechali ceduli s fotografií zavražděné, k níž mimo jiné napsali: „Její smrt český národ semkla a s naléhavostí mu ukázala nutnost řešení židovské otázky. Židovská otázka nebyla dosud uspokojivě vyřešena.“

Pod text se podepsali a fotky z místa činu v lese Březina zveřejnili na webu své strany.

Podle policie z toho jasně vyplývá jejich negativní postoj k Židům. Proto jsou obviněni za hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny obyvatel. Dále pak za podněcování k nenávisti vůči skupině osob.

Adam B. Bartoš se k celé věci obsáhle vyjádřil už po návštěvě Polné, kdy na něj bylo podáno trestní oznámení.

„Chápu, že je celá věc pro Židy krajně nepříjemná, ale to není ani můj problém, ani problém Národní demokracie. Je to součást složité židovské otázky. Otázky, která dosud nebyla uspokojivě vyřešena,“ zopakoval na webových stránkách své strany.

Divadelní hra Ach ti Hilsnerové

Případ dávné vraždy o Velikonocích ale momentálně nezaměstnává jen justici, ale i umělce. Známý dramatik Arnošt Goldflam totiž o události svou novou hru - pro liberecké divadlo.

Tamní publikum ji zhlédne co nevidět. „V libereckém divadle jsme dosud žádnou hru Arnošta Goldflama nehráli. Když jsme s ním o uvedení některé jeho hry hovořili, překvapil nás námětem, který teprve zpracovává,“ uvedl mluvčí libereckého Divadla F. X. Šaldy Jakub Kabeš.

Hra Ach ti Hilsnerové bude mít světovou premiéru na konci dubna. Stejným tématem jako ona se zabývá také hvězdně obsazený televizní film Zločin v Polné, který bude mít v lednu předpremiéru v místním kině a o týden později pak v České televizi.

Anežku Hrůzovou zavraždili v roce 1899. Ze zločinu byl obviněn a poté odsouzen Žid Leopold Hilsner. Jak se však později ukázalo, neprávem. V té době ale případ rozvířil obrovskou vlnu nepřátelství vůči Židům. Zmiňované období historici nazývají hilsneriádou.

Historik: Je to nebezpečná provokace

Policie se rozhodla obvinit Adama B. Bartoše za jeho výroky v Polné. Zdálo by se, že je to standardní a dobrá zpráva o tom, že výroky „za hranicí“ nelze nechávat jen tak plynout veřejným prostorem. Na druhé straně může být v tomto uspokojení skryta i jistá skepse, že se jedná o záležitost, jejíž celkem jednoznačné odsouzení nikoho „nebolí“.
Nikdo (snad to stále platí) nebude zpochybňovat výroky čpící rasismem, odkazující se na historickou zkušenost končící až masovým vyhlazováním. A využít k tomu právě Polnou, Hilsnera a Hrůzovou je navíc jen dokladem buď prosté neznalosti, či účelové a stejně tak ale hloupé manipulace s fakty. (...) To, co je pro nás zjevné v roce 2016, nebylo zjevné na přelomu 19. a 20. století. Pro T. G. Masaryka rozhodně tehdy nešlo o bezbolestné nastavování kůže, když se postavil proti mediální masáži, svým křičícím studentům, zbabělé univerzitě a „pravdě ulice“. Postavil se proti nesmyslu rituální vraždy a upozornil na nebezpečné propojení pověry s justičním případem.
I když bychom si rádi představili Masaryka v detektivní roli, kterak pátrá a nalézá pravého vraha – ve skutečnosti upozorňoval na nejasnosti ve vyšetřování a postavení případu na antisemitských předsudcích. Byla to politika nepopulární, výjimečná, v něčem pragmaticky odsouzena k neúspěchu, rozhodně nevedoucí k zisku volebních preferencí. (...)
Možná nám aktuální doba přináší více otázek než odpovědí. Situace je naplněna velkými a pečlivě živenými obavami, je bezesporu složitá, nejednoznačná, ale zároveň se reálně může stát kritickou. Buďme rádi za těch několik politiků, kteří doposud neustupují ze svých zásad a drží se základních principů demokracie a občanské společnosti.
Varujme se pak těch, kteří činí opak a svoji popularitu živí strachem a vyvoláváním nenávisti. Je přitom vlastností politiky v demokracii, že jsou v ní přítomny oba druhy lidí, v našem případě však prochází tato hranice i skrze zákonodárný sbor i vládu... Polenské Bartošovo extempore je provokace balancující na hraně frašky. Obrací se však do minulosti k události, která v sobě nesla velkou vlnu nenávisti. A to v aktuální době, kdy bylo dlouholeté pohodlí naší kotliny zrelativizováno jakýmsi imigračním nebezpečím vybízející nás některými k „zdravé přirozené ostražitosti“ – nenávisti.
V podobné chvíli může být od frašky jen krůček k tragédii. Proto podobné provokace nepodceňujme. Od nenávisti nás nezachrání žádný nový Masaryk, který na sebe vezme tíživé břemeno nepopulárních pravd, těch musíme být schopni sami.

doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph. D., historik (redakčně kráceno)