Stejně jako se za války odvážný „Kut“ vydával ve tmě sám stíhat německé bombardéry, znovu uprostřed noci a osamocen umíral v srpnu 1959 na následky infarktu v nemocnici v jihoanglickém Truro.
Tenkrát na konci 50. let měl v komunistickém Československu, které se snažilo jakoukoliv vzpomínku na hrdiny z Royal Air Force (RAF) vymazat, málokdo šanci si uvědomit, o jakou osobnost právě republika přišla.
Kuttelwascherovi právem patřil titul letecké eso, označující už od dob první světové války letce s alespoň pěti vzdušnými vítězstvími. On si s osmnácti sestřely v britských barvách vydobyl pozici nejúspěšnějšího československého pilota v RAF a zařadil se mezi absolutní elitu spojeneckých nočních stíhačů. Nikdy se ovšem svými úspěchy nechlubil.
„Čeho ve válce dosáhl, jsem se dozvěděla až z tisku a televize po jeho smrti. Byla jsem hodně překvapená, jak byl slavný,“ konstatovala jeho dcera Vee Darlingtonová, když před pár lety navštívila otcovu vlast.
Do Polska v nákladním vagonu
Letadla, to byla Kuttelwascherova vášeň už od mládí. Rodák ze Svatého Kříže (23. září 1916) sice vystudoval v nedalekém Německém (dnes Havlíčkově) Brodě obchodní školu, ale po absolvování Vojenského leteckého učiliště v Prostějově se nejprve hlásil u pražského 4. leteckého pluku a poté nastoupil k 32. stíhací letce v Hradci Králové.
Jenže už se psal rok 1938 a neodvratně se blížil konec první republiky. Po obsazení Československa německými vojsky v březnu 1939 pak pro něj zbývala jediná cesta – do zahraničí. Se starším bratrem Janem a pěti kamarády od letky projel v zaplombovaném nákladním vagonu do Polska.
„Odtud se dostal do Francie, kde byl jedinou možností vstup do cizinecké legie. Když vypukla válka, přeložili naše letce k Armée de l’Air (letecká složka francouzských ozbrojených sil – pozn. red.). A po napadení Francie dosáhl ‚Kut‘ v těžkých bojích dvou sestřelů,“ připomněl první válečné úspěchy slavného krajana Josef „Joe“ Vochyán ze spolku Čeští RAFáci, jenž pečuje o odkaz československých pilotů.
Karel KuttelwascherNejúspěšnější československý stíhací pilot, hrdina z druhé světové války. Narodil se 23. září 1916 ve Svatém Kříži u Německého (dnes Havlíčkova) Brodu. Za války si připsal celkem 20 sestřelů nepřátelských letadel – dva ve Francii, dalších osmnáct pak v barvách britské RAF. Zemřel po infarktu 18. srpna 1959 v anglickém Truro (jeho syn Huw, který trpěl astmatem, ho přežil jen o necelých pět let). V květnu 2000 byl in memoriam povýšen do hodnosti brigádního generála, v roce 2016 mu byl propůjčen Řád bílého lva. |
Francie se však vydržela bránit Němcům jen pár týdnů. A Kuttelwascher musel společně s dalšími odcestovat přes Alžír a Gibraltar do Velké Británie, kde byl po výcviku 3. října 1940 zařazen k 1. stíhací peruti RAF. S ní zasáhl i do závěru bitvy o Británii, více než tříměsíčního vzdušného střetu německé luftwaffe s RAF nad Anglií a kanálem La Manche.
První „anglické“ sestřely si připsal v roce 1941, kdy dokázal zničit tři stíhačky Messerschmitt Bf 109. A v dubnu následujícího roku začala jeho nejslavnější éra, spojená s přepadovými nočními akcemi Night Intruder – Noční vetřelec.
„Jednalo se o individuální hlídky v okolí letišť v okupované Francii, odkud operovaly německé bombardéry. Britské stíhačky tam vyrážely za jasných nocí v období úplňku. Byly to velmi nebezpečné mise hned v několika ohledech – používaly se jednomístné stroje bez speciálního vybavení pro navigaci a nalezení cílů, orientace byla velmi obtížná, létalo se poměrně nízko a na pobřeží i v okolí měst a letišť byla silná protiletadlová obrana,“ popsal Vochyán úskalí nočních výpadů.
Každá chyba mohla být poslední
Najít bombardér a úspěšně zaútočit vyžadovalo velkou dávku pilotního umění. Každá chyba či smůla mohla znamenat okamžitý konec.
Kuttelwascher v kokpitu černého Hawker Hurricane Mk. IIc s červenožlutým znakem a nápisem Night Reaper (Noční sekáč) se přesto rychle stal postrachem Němců. Připsal si 15 potvrzených vítězství, přičemž tři bombardéry Heinkel He 111 sestřelil v noci ze 4. na 5. května u letiště St. André de l’Eure během pouhých čtyř minut.
Mezitím se stihl oženit: 21. února 1942 si po roční známosti vzal Beryl Ruby Thomasovou, dceru policejního seržanta. Brzy se dočkali také potomka, v září stejného roku se jim narodil syn Huw.
To už „Kut“ pokračoval v nočních akcích u 23. perutě ve dvoumístném stroji de Havilland Mosquito NF Mk. II. „V říjnu 1942 byl odvolán z operační služby, přeřazen na inspektorát československého letectva a poslán na půlroční propagační cestu po Spojených státech a Kanadě, kde přednášel na vojenských školách a organizoval náborové akce. Od ledna 1944 potom pracoval jako testovací pilot,“ přiblížil další letcův osud Vochyán.
Po válce se Kuttelwascher vrátil do osvobozeného Československa. Když 18. srpna 1945 vystoupil z letadla, ještě netušil, že zůstane jen pár měsíců. O pár dní později za ním dorazila i manželka se synem a teprve devítiměsíčními dvojčátky – holčičkami Vee a Mari. Jenže do idyly bylo daleko. Manželka si v novém domově nezvykla, rodina se zase rozdělila a „Kut“ byl znovu sám. Navíc ho začal trápit rozmach komunistů, v nichž viděl největší zlo. Jako by tušil, co za pár let provedou s jeho spolubojovníky...
Pracoval u vojenského oddělení letiště v Praze-Ruzyni, potom ještě chvíli jako učitel na Letecké vojenské akademii v Hradci Králové. Ale v květnu roku 1946 se definitivně rozhodl pro návrat do Anglie. Tam se opět setkal s rodinou, manželé se usadili poblíž Uxbridge.
U milovaných křídel zůstal i nadále – nejdřív v Leteckém klubu v Lutonu a od listopadu 1946 jako civilní pilot u společnosti British European Airways.
Manželství však Kuttelwascherovým přece jen nevydrželo, rozvedli se v roce 1951. S Karlem zůstal syn, děvčata vyrůstala s matkou.
Smrt dostihla legendárního letce na dovolené: 13. srpna 1959 dostal na osamělé farmě u Roche infarkt. Převezli ho do Královské nemocnici v nedalekém Truro, kde v noci na 18. srpna zemřel. Bylo mu pouhých 42 let…
„Tenkrát mi o tom, že táta umřel, řekla maminka. Po celé Anglii toho byly plné noviny, mluvili o tom i ve zprávách. Byla jsem z toho strašně nešťastná,“ vybavila si Vee Darlingtonová. Její bývalý manžel Roger napsal o tchánovi knihu s názvem Night Hawk (Noční jestřáb), která v roce 1993 vyšla i v českém překladu. Už dlouho předtím se stal nejslavnější rodák ze Svatého Kříže také hlavním hrdinou komiksu Czech Night Hawk, jenž vznikl v roce 1943 pro americký magazín Real Heroes (Skuteční hrdinové).
