Jiří Menzel i Jaromír Šofr se pravidelně zúčastňují Postřižinských slavností v dalešickém pivovaru. "Snímky by nikdy nedopadly tak, kdyby je nedělal skoro všechny Šofr," vyzdvihl na červnovém setkání režisér Menzel podíl kameramana oceněného za celoživotní dílo.
Jaromír Šofr (73)Občas vezme do ruky i štětec a věnuje se olejomalbě. Rád si zahraje i na saxofon, a to především barokní skladby. Šofr se ale nevyhýbá ani novému. Patřil k těm, kteří využívali nové technologie po celý život, při natáčení Postřižin jako první u nás použil takzvaný předsvícený negativ, a letos poprvé se pustí i do natáčení s digitální kamerou. Film s divadelně - barokním nádechem se bude točit letos na sklonku léta kromě jiných míst také v Táboře. A režisérem bude Jiří Menzel. |
Zatímco Menzel po setkání ihned mířil domů, Jaromír Šofr si našel čas a projel se místy, kde na Třebíčsku natáčel své dva filmy. Nezapomněl se podívat ani přímo do Třebíče, odkud pochází jeho rodina.
"V Třebíči jsem měl dva dědečky, jeden z nich byl vyhlášený lékárník na Stařečce. Moji předkové o lékárnu několikrát přišli, při socialistické výstavbě vzala za své. Dneska je na jejím místě autobusové nádraží," říká Šofr, který si v Dalešicích prohlédl i muzeum, věnované natáčení filmu Postřižiny roku 1980.
Už šest let před tím jej ale kousek odtud přivedlo natáčení filmu Kdo hledá zlaté dno. Tou dobou, po Skřiváncích na niti, nepatřil Menzel k žádaným filmařům. "Když po pětileté pauze přišla nabídka na budovatelský film, řekl jsem tehdy Jirkovi: Vem to, nebo už nic nenatočíš," vzpomíná Šofr.
Film se měl původně natáčet na stavbě ropovodu, ale protože se v té době stavěla přehrada v Dalešicích, což Menzelovi imponovalo, přesunul děj filmu sem. Hlavní politicky danou dějovou linii dal do pozadí a zvýraznil vznikající vodní dílo.
V tom mu pomohl Šofr, který v dlouhých panoramatických záběrech snímal práce na stavbě. "Bylo tehdy sucho, nad nákladními tatrovkami se vířily neskutečné mraky prachu," přiblížil kameraman to, co jej tehdy zaujalo.
