Architekt Višný byl u počátku kulturistiky v tehdejším Československu a od roku 1968 žije ve Švýcarsku.
Jeho cesta k filmu začala v roce 1964 dopisem, který dostal z filmového studia Barrandov. Byla v něm nabídka k účasti na castingu. „Odepsal jsem, že jsem pro každou legraci, takže proč ne,“ zavzpomínal v nové knize Evy Csölleové a Vítka Formánka, jež nese název Juraj Višný – Ze života Supermana.
Při kamerových zkouškách po mně chtěli, abych v místnosti poshazoval a rozbil vše, co mi přišlo pod ruce, stejně jako ve filmu. Potom jsem měl vyskočit z okna ve druhém poschodí, chytit se asi dva metry vzdáleného lana a sešplhat dolů.
