Mám rád televizní pohádku O líném Honzovi, kde jste si zahrála s Markem Ebenem. U diváků je hodnocená mnohem lépe než leckterá jiná filmová, výrobně mnohem nákladnější. Jak dlouho příprava takové pohádky kdysi trvala?
S režisérkou Vlastou Janečkovou jsme pohádku zkoušeli asi deset dní. Pro mě to znamenalo tak pět zkoušek. Vše bylo přesně do detailu připravené. Do studia jsme šli s jasnou představou jak budeme inscenaci hrát. Před samým začátkem jsme dělali herecké a kamerové zkoušky. A protože se tam měla zpívat písnička, paní režisérka zkoušela i nahrávku playbacku. Se mnou se konkurzu zúčastnila Monika Hálová. Nakonec jsem herecké zkoušky vyhrála já a Monika zase skvěle zazpívala písničku. Takže nás vybrali v podstatě obě. Já jsem si zahrála Amálku a ona ji nazpívala. S Markem Ebenem jsme studovali tehdy konzervatoř. A bylo krásné hrát s takovými skvělými herci, jako byly dámy Dana Medřická, Nelly Gaierová, Ljuba Skořepová a pánové Jiří Sovák či Jan Přeučil. Dali pohádce komediální náboj.
Jako celek vše ladilo s ladovskými kostýmy v originální ladovské kulise. Jediné mínus bylo strašné horko, když se spustila světla a my byli v teplých kostýmech. Záběry se přece jen několikrát opakovaly. Vzpomínám na pana Sováka, jak se jako král pokoušel donutit Honzu, aby aspoň z té pece konečně praštil draka. Okno v ateliéru bylo malé a drak velký a tak byl problém ho zezadu šoupnout do okna. No, zapotili se nejen herci, ale i rekvizitáři. A byla přitom sranda.
Hráli se mnou výborní herci, pánové Haničinec nebo Brzobohatý a Langmiler, kteří měli záporné role komunistických blbů, kteří nakonec moji postavu zkopali tak, že jsem ležela v nemocnici. Nevěřili jsme, že to v televizi projde.