Co jsou pro Prahu a vlastně celou Českou republiku Olšany, to je pro Havlíčkův Brod hřbitov u svatého Vojtěcha. Poslední spočinutí zde našly nejvýznamnější osobnosti města posledních staletí. Návštěvníci hřbitova se o nich v brzké době dozvědí více. Informace si naskenují z nových QR kódů.
Za nápadem opatřit vybrané hroby QR kódy stojí historik Michal Kamp a Okrašlovací spolek Budoucnost, spolupracují na tom s městem i technickými službami. Spuštění stezky kráčející ve stopách míst posledního odpočinku brodských velikánů je plánováno na sobotu 2. listopadu, na den věnovaný památce zesnulým.
„Kdybych byl politik, řeknu, že jsem vyslyšel hlas lidu,“ směje se Michal Kamp. Po hřbitově svatého Vojtěcha provázel zájemce už v roce 2021 při takzvané Noci kostelů. Posluchači se ho dotazovali mimo jiné i na to, zda by své vyprávění o jednotlivých osobnostech mohl sepsané k hrobům umístit na cedulky.
„Začalo mi to vrtat hlavou. Mnohé osobnosti si větší připomenutí bezesporu zaslouží. Ale nemám rád cedulky, k hrobům by se nehodily. Za to mi v hlavě uzrály QR kódy,“ vypráví historik. Vytipoval při tom 15 osobností či celých rodin, jejichž ostatky jsou zde uložené na věčné časy.
Pomocí QR kódů se návštěvník dočte i na co dotyčný zemřel. To mi na hřbitově přišlo jako trefné.
Michal Kamphistorik
„Člověk k hrobům přijde, načte si přes mobilní telefon QR kód. A uvidí životopis a fotografie k zesnulému. Zjistí, kdo byl, čím se proslavil a co prožil nebo kdo byli jeho rodiče. A dočte se i na co dotyčný zemřel. To mi na hřbitově přišlo jako trefné,“ vysvětluje Michal Kamp.
Na obchůzce hřbitova, jež by měla být součástí slavnostního spuštění novinky o první listopadové sobotě, zájemce po hrobech osobně provede. „Pak už to převezme technologie,“ plánuje.
Ředitele potopil zpěv české hymny studenty
Na hřbitově u Vojtěcha spočívá celá řada osobností. Nejen ti zmínění v úvodu tohoto článku. Většina z nich žila a působila ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století. Těch význačných, kteří stojí za připomenutí, jsou desítky.
„Tady je třeba Václav Svoboda. Byl jedním z prvních světských ředitelů gymnázia, dřív to měli na starost premonstráti,“ zastaví se u hrobu přilepeného na severní zeď Kamp.
Brod adoptoval hrob velikána Karla Havlíčka Borovského na pražských Olšanech |
Svoboda v 70. letech 19. století doplatil na aféru, kterou způsobili jeho studenti. „V divadle zpívali místo rakouské hymny budoucí českou hymnu. Slyšel to hejtman a byl z toho velký poprask,“ popisuje Michal Kamp. Václav Svoboda byl odvolán a po smrti pohřben jako řadový profesor.
Jen o dvě místa dál je hrob Alberta Riedla. Ten v tehdejším Německém Brodě v polovině 19. století vybudoval první tiskárnu. „On a jeho syn František vlastnili několik patentů na tisk. Navíc v Brodě založil spolek dobrovolných hasičů, což má uvedeno i na náhrobku,“ ukazuje historik.
Židovské jméno na náhrobku. Ostatky nikde
Zajímavý je hrob, na němž je uvedené neobvyklé jméno Hugo Stiassny. A to hned ze dvou důvodů. Na katolickém hřbitově je to jediné židovské jméno. Všichni příbuzní tohoto muže jsou na nedalekém židovském hřbitově. A navíc v hrobě u Vojtěcha nebožtík tohoto jména vůbec pohřbený není.
Hugo Stiassny býval spolumajitelem továrny vybudované v místech, kde později stával Plastimat. Za druhé světové války byl jako Žid převezen do koncentračního tábora a popraven. Jeho manželka Anna byla ovšem katoličkou.
Jméno Hugo Stiassny je na hřbitově jediné židovské. Ostatky jeho nositele ovšem v takto označeném hrobě nejsou.
„Když zemřela, byla pochována do hrobu svých rodičů. Jméno Huga pak bylo vyryto na náhrobek. On je tu alespoň takto připomenut, byť se jeho tělo nevrátilo,“ líčí Kamp.
Další z velkých a honosných náhrobků má rodina Traplova. Ferdinand a jeho žena Petronilla v Rosendorfském mlýně založili třelnu na len. Muž však zemřel poměrně mlád, jeho manželka se poté k smrti upila. Jejich fabrika se později na čas stala součástí vznikajícího Pleasu. Traplovi zůstali v paměti místních jen skrz ulici, jež je po nich pojmenovaná, ale s níž si je nikdo nespojuje.
Průkopník kumulace funkcí leží v hrobě sám
Výrazný tmavý hrob poblíž kostela patří poslanci Českého zemského sněmu, Říšské rady, starostovi a zároveň okresnímu starostovi Eduardu Brzorádovi. „Byl to průkopník kumulace funkcí v Brodě. Ve svých čtyřech funkcích v roce 1903 zemřel, všechny je má uvedené na náhrobku,“ vypráví Kamp.
Brzorád byl politikem a českým vlastencem. Ovšem osobností dosti komplikovanou a nevyzpytatelnou. Byl útočným řečníkem, což mu přineslo mnoho obdivovatelů, ale také oponentů. Mnozí ho přirovnávají k jistým lídrům některých dnešních nevládních stran.
K tyfovému hřbitovu povede nová cesta, z rarity bude jedinečná památka |
„Byl pohřben se všemi poctami. Jenže vznik republiky a tradice založené na trochu jiném duchu ho poslali do zapomnění,“ líčí historik.
Ve svém mohutném hrobě navíc politik působí nabubřele. Má ho sám pro sebe, jeho rodina a děti jsou pohřbeni na jiném místě hřbitova.
Vlastní hrob má z žen jen autorka pověstí
V dalším neméně zajímavém hrobě odpočívá Anna Jahodová Kasalová. Ta je jedinou ženou, která má na celém hřbitově svůj vlastní hrob. „Je to dané dobou. V 19. století neměla žena moc šancí se vyšvihnout. Ale Jahodová zemřela už poměrně slavná,“ říká Michal Kamp.
Anna Jahodová Kasalová to měla těžké. Narodila se jako nemanželské dítě chudé matce na dolním předměstí. Naučila se velice dobře číst a psát.
„Sama dokázala publikovat a stala se expertem na Brod. Sepsala Pověsti a zkazky královského města Německého Brodu. Všechny brodské pověsti, které dnes známe, jsou z jejího pera. Včetně třeba Domu u Kozlíčků, verze pověstí o Hnátovi či o Koudelově kašně,“ pravil Kamp.
Zemřel na infekci po vydloubnutí kuřího oka
U některých osobností je zajímavé i to, za jakých okolností zemřely. Pikantní se to může jevit u Engelberta Ambrože. Ten stál u založení mnoha spolků, zasloužil se i o rozvoj moderního školství ve městě. O život ho v roce 1912, v jeho 68 letech, připravila na dnešní poměry banalita.
„Vydloubl si kuří oko a zemřel na infekci. O to víc zarážející pak je, že jeho syn byl lékařem přes infekční choroby. To člověk nevymyslí,“ podivuje se Kamp.
Engelbert Ambrož zemřel na infekci poté, co si vydloubl kuří oko. Hrob má hned u vstupní brány na hřbitov.
Jeden z nejvýznamnějších brodských podnikatelů a továrníků své doby, Vojtěch Weidenhoffer, skonal na nemoc, jež mu postupně paralyzovala mozek. Stalo se tak v roce 1901, když mu bylo 75 let. „Dlouhé roky si psal deník. Koncem 90. let už to ale byly velice řídké zápisy, v roce 1899 jen několik vět. Je z toho patrné, jak mu mozek odcházel,“ zmiňuje Kamp.
Podobných osudů historik zná spoustu. Díky němu se lidé o slavných osobnostech mnohé dozvědí přímo na místě jejich posledního odpočinku. V případě zájmu je Michal Kamp schopen a ochoten ještě pár dalších osobností do popisů pod QR kódy v budoucnu přidat.
Po odmlce se u Vojtěcha opět pohřbívá
Brodský hřbitov u svatého Vojtěcha je též nazýván jako brodský starý hřbitov. Oficiálně slouží od roku 1616, byť se u zdejšího kostela pohřbívalo ještě dříve. Činnost ukončil 17. listopadu 1961. „Okresní hygienik pohřby zde zakázal. Ale byla to politická záležitost, protože se tu konaly církevní obřady,“ vysvětloval bývalý havlíčkobrodský místostarosta Čeněk Jůzl.
Starý havlíčkobrodský hřbitov u Vojtěcha je památkově chráněný a má jedinečnou atmosféru.
Právě on stál za obnovením provozu hřbitova. Znovu pohřbívat je zde možné od října 2012, byť s určitými omezeními a pouze do uren. Od té doby do současnosti tu přibyly ostatky osmdesáti lidí. Podle údajů technických služeb, do jejichž správy hřbitov spadá, je u Vojtěcha celkem 1484 hrobových míst. Ovšem jen přibližně pětina má své vlastníky, jež se o hrobová místa starají.
„Hřbitov má jedinečnou atmosféru. Mísí se tu novější hroby se zarostlými pomníky, o něž se roky nikdo nestaral. Navíc je to velmi blízko centra města,“ tvrdí Michal Kamp. Starý brodský hřbitov je pro svou atmosféru oblíbený i mezi fotografy. Je chráněnou kulturní památkou.
