Neustávající zvuk poskakující hrací kostky, jásot, smích, ale i projevy zklamání zaplnily v sobotu odpoledne kulturní dům v třísethlavé vesnici Jívoví. Oblíbená hra, kterou zná z dětství snad každý, tam ale rozhodně nepřilákala jen děti.
„Hrávala jsem člověče s vnoučaty, tak jsem byla natrénovaná. Teď už jsou ale velcí, tak musím na turnaj, abych si zase zahrála,“ říká s úsměvem Marie Karásková ze Žďáru nad Sázavou, která do Jívoví jezdí na chalupu.
Akce se účastnila už potřetí a hlavním důvodem je pro ni možnost vyrazit mezi lidi a užít si zábavu. „Musela jsem si zvyknout, že se to tady hraje trochu jinak, než jsem byla zvyklá – třeba že při šestce musíte vždy nasadit další figurku. A když vám pak všechno protihráč vyhodí, to je radost,“ směje se jednasedmdesátiletá chalupářka.
Zkušeným matadorem je i třináctiletý Matyáš z Jívoví, který se turnaje účastní odmalička. „Jsem tu snad už poosmé. Je to zábava, dobrá změna a člověk tu potká spoustu známých,“ říká. Přiznává, že hra je z velké části o náhodě, ale rozhodně nejen o ní. „Musíte trochu přemýšlet, třeba kterou figurkou kam táhnout, když jich máte nasazených víc,“ dodává.
Sám se zatím mezi vítěze neprobojoval, ale podle něj to není nic neobvyklého. „Klidně tu může malé dítě porazit dospělého. Už se to několikrát stalo,“ říká.
„Nechte vyhrát děti!“ Ty už dnes vyhrávají samy
Slova mladého hráče potvrzuje i pořadatel turnaje František Uhlíř. „Prvních asi osm ročníků nevyhrálo žádné dítě, ani se nedostalo na bednu. Lidé mi tehdy říkali, ať pro děti udělám zvláštní kategorii. To jsem odmítl. A dnes? Děti vyhrávají samy,“ říká.
Letos se do semifinále probojovali dva dospělí a dva školáci. Vítězkou se stala desetiletá Gábina Valová z Jívoví, která ve finále porazila o dvě generace staršího soupeře.
Člověče, nezlob se jako zbraň v boji s demencí. Odbornice radí, jak prožít zdravé stáří |
„Už jsem tady byla několikrát, ale tohle je určitě můj největší úspěch. Byla jsem hodně nervózní, protože to bylo vyrovnané až do konce,“ svěřila se školačka, kterou při finálovém zápase povzbuzovala rodina i kamarádky.
Hru podle svých slov nehraje jen „na náhodu“. „Snažím se přemýšlet, aby mě soupeř nevyhodil, nebo podle toho, jak blízko jsem domečku,“ popsala.
„Táto, ty ses musel zbláznit,“ říkali mu
Na myšlenku uspořádat turnaj v Člověče, nezlob se! přišel František Uhlíř kolem roku 2014. „Viděl jsem podobnou akci v televizi, bylo tam asi 27 lidí. Říkal jsem si, že by to šlo i u nás. Doma mi tehdy říkali, že jsem se zbláznil,“ směje se.
První ročník měl 64 účastníků, dnes je jich zhruba dvojnásobek. Do Jívoví přijíždějí hráči nejen z okolí, ale i z Velkého Meziříčí, Velké Bíteše či Křižanova. Pauzu měl turnaj jen během covidu.
Lákadlem jsou i ceny – letos například horské kolo, ale i historické bicykly, které Uhlíř sbírá a renovuje. „Her máme tolik, že bych zvládl turnaj klidně pro osm set lidí,“ říká s nadsázkou.
Pravidla upravená, aby to rychle odsejpalo
Výhodou klání dle pořadatele je, že se jedná o všeobecně známou hru a její pravidla zná asi každý. „Máme je ale uzpůsobená tak, aby to trochu ‚odsejpalo‘,“ přibližuje Uhlíř.
Jak již bylo zmíněno, na šestku se musí povinně „nasadit“, a narazí-li hráč na svoji figurku, musí vyhodit i sám sebe. Účastníci ale mohou uplatnit i různé taktiky. „Není to rozhodně jen o štěstí, jak si řada lidí mylně myslí. Pokud máte nasazené v poli třeba tři figurky, musíte už dost přemýšlet, kam táhnout,“ zdůrazňuje organizátor, jenž má dnes vybavení ke hře tolik, že by mohl pořádat turnaj pro osm set lidí.
Rekordy a kuriozity deskových her. Jak se v nich vyznáte? |
V turnaji se soupeří vždy po dvojicích. V první fázi se u jednoho stolu sejde vylosovaná šestice, takzvaná základní skupina, kde hraje každý s každým. Zahřívací kolo je ale spíš takovým tréninkem, neboť z něj postupují všichni, a to do dvou takzvaných „pavouků“.
„Snahou totiž je, aby lidé, co přijeli zdaleka, neodehráli jeden zápas, a my je v případě prohry hned neposlali domů,“ vysvětluje František Uhlíř. V dalších fázích již soutěž postupuje rychlejším, vyřazovacím způsobem až do semifinále a finále. Jeho dějištěm je nadstandardně velké plato Člověče, nezlob se! se zhruba pěticentimetrovými figurkami.
