V honosném secesním domě našel nový vlastník poklad z dob renesance

  9:22aktualizováno  11:00
Z chátrající budovy někdejšího slavného hotelu Veliš s hospodami a hernou je díky novým majitelům opět skvost náměstí ve Žďáře nad Sázavou. Oprášili secesi, ale nečekaně našli i renesanční malby. Součástí rezidence s nájemními byty je také minipivovar a kavárna. A brzy se otevře i cukrárna.

Dům s číslem popisným 64 na žďárském náměstí vyniká na první pohled svou fasádou. Ulrichovi budově vrátili secesní podobu. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Chtěli dům s příběhem, nakonec v něm našli poklad. Historie bývalého hotelu Veliš na žďárském náměstí Republiky, který na podzim před dvěma roky začali rekonstruovat jeho noví majitelé, je mnohem pestřejší, než se dosud vědělo.

„Rozplývali jsme se nad secesí z roku 1906 a čekalo na nás 16. století,“ glosuje Zdeněk Ulrich, spolumajitel Veliše. Naráží na to, že v takzvaném Masarykově pokoji při stavebních pracích odkryli pod vrstvou novodobých omítek renesanční výzdobu z doby kolem roku 1550.

Místnost v prvním patře prošla během staletí mnoha úpravami. „Historii jsme znali, ale že pod novodobými omítkami najdeme fragmenty původní výmalby, to jsme netušili,“ dodává Zdeněk Ulrich.

Někdejší vyhlášený hotel prochází největší rekonstrukcí od doby, kdy měšťanský dům na náměstí do secesní podoby upravil na začátku 20. století jeho tehdejší majitel, žďárský starosta a dlouholetý radní Otokar Veliš. V minulosti zde býval také hostinec U Zlatého lva nebo U České koruny.

V 17. století dům sloužil purkrabímu, byl nejdražším ve městě

„Když jsme dům koupili a začali pátrat po jeho historii, oslovili jsme zdejší muzeum a archivy, dostali jsme se až do Moravského zemského muzea. Získali jsme informace o vlastnících domu zpětně až do roku 1650 a dozvěděli jsme se, že v té době dům sloužil jako sídlo purkrabího či hejtmana. Byl to nejvýznamnější a patrně nejdražší dům ve Žďáře a tomu odpovídala také výzdoba,“ líčí nadšeně spolumajitelka Vlasta Ulrichová.

Nečekaný nález potěšil i historiky. „Je to cenný objev. Renesanční prostor v této podobě nikde v centru města dochovaný není,“ vyzdvihuje Stanislav Mikule z Regionálního muzea. Podle něj šlo o světský prostor, a ne o kapli, jak zaznívají některé názory.

Jak majitelé historicky nejcennější prostor využijí, zatím není jasné.

„Chceme, aby bylo toto místo přístupné i veřejnosti, zároveň musíme uvažovat také komerčně. Místnost jsme nabídli městu, které se zatím nevyjádřilo. Druhá varianta je například právní kancelář s určitými omezeními, aby se lidé mohli podívat, co tady je. Nejsnazší varianta z hlediska přístupnosti je, že si v této místnosti uděláme svoji kancelář, tu provizorní máme zatím v podkroví,“ nastiňuje možnosti Zdeněk Ulrich.

Veliše spojuje s novými majiteli tatíček Masaryk

V místnosti ještě zbývá položit cihelnou dlažbu, která bude odpovídat období, v němž vznikala výmalba. Restaurátor už svoji práci dokončil. Takzvaný Masarykův pokoj, ve kterém zřejmě přespal přítel Otokara Veliše Tomáš Garrigue Masaryk, naposledy sloužil jako bar. Klenutý strop byl vymalovaný křiklavě červenou barvou a boční zdi dominovalo logo jednoho kubánského rumu.

Fotogalerie

Podle dochovaných snímků interiéru Ulrichovi usuzují, že nejhonosnější pokoj, ve kterém mohl budoucí prezident přespávat, byl právě ten s klenutými stropy.

Celá nemovitost patří lesnické firmě Ulrich - Šplíchal z Poličky, která koupila památkově chráněnou budovu na konci roku 2014. Nové majitele nejdřív zaujal právě příběh spojený s prvním československým prezidentem T. G. Masarykem.

Spolumajitelku Vlastu Ulrichovou totiž pojí s tatíčkem Masarykem i kus zajímavé rodinné historie. Proto na centrální chodbě v srdci domu našla místo i busta jejího pradědečka Josefa Keprty (1872 - 1951), zemědělce a poslance zemského sněmu v době těsně před Velkou válkou.

„Můj pradědeček byl přítel rodiny Masaryků. Staral se o jeho dceru Alici, když byl Masaryk v exilu. Proto nás historie domu tak zaujala,“ vypráví Vlasta Ulrichová.

Na průčelí jsou velikáni Komenský, Chelčický, Havlíček i Hus

Dům s číslem popisným 64 vyniká na první pohled svou fasádou, do níž národovec Otokar Veliš promítl svůj politický názor. Na průčelí jsou vyobrazení velikáni Jan Amos Komenský, Petr Chelčický i Karel Havlíček Borovský a nad vchodem také Jan Hus na hranici. Štítu dominuje lev trhající řetězy jako symbol vzdoru proti rakouskému mocnářství.

Ulrichovi fasádě vrátili secesní podobu včetně omítky smetanového odstínu, zelených rámů oken a markýzy nebo zlacených prvků. Na chodby nechali vyrobit repliku historické dlažby - pro jeden ze vzorů našli inspiraci na terasách Národního divadla.

Speciální operaci vyžadovalo vybudování nového schodiště v centrální části. Přitom na první pohled vypadá, jako by tu bylo už věky. Tak moc replika secesního zábradlí do místa zapadá.

„Pátrali jsme po slévárnách, všude nám řekli, že by se muselo dělat nové kopyto. Až v Dýšině u Plzně našli přesně ten vzor, z jakého se u nás kousek zábradlí dochoval a jaký jsme potřebovali,“ líčí Zdeněk Ulrich.

Dřív fungovalo jen přízemí. Teď už je z domu živý organismus

Velká rekonstrukce začala na podzim 2016. Původní plán stihnout práce od října do října se ukázal být nereálný, majitelé museli řešit celou řadu zásadních i dílčích problémů. Tím největším zřejmě byly vyřezané vazné trámy.

Při přestavbě na Rezidenci Veliš vzniklo čtrnáct nájemních bytů, v přízemí zůstaly komerční prostory, v zadním traktu je nová kavárna a naproti minipivovar Revolta. Nad nimi v patře jsou rovněž byty. Většina nájemníků už je nastěhovaná, zbývá dokončit poslední práce.

„Rádi bychom do poloviny roku všechno dotáhli. Z prodejny počítačů bude zvětšená cukrárna, v červenci se otevře v místě herny pojišťovna, vzadu už by měl být hotový i parčík. V září chceme udělat slavnostní otevření,“ prozradil další plány spolumajitel.

Osobně má Zdeněk Ulrich největší radost z toho, že se podařilo dostat zpátky historii a ducha domu. „Když jsme sem přišli, fungovalo už jenom přízemí. Mám radost, že je z domu zase živý organismus,“ doplňuje jeho žena.

Autor:

Nejčtenější

Na farmu už ne! Pomohl mu slovenský parťák, teď se Nečas chystá na galeje

Martin Nečas ze Charlotte se raduje po zisku Calder Cupu.

Jako první se útočník Martin Nečas nedočkavě vrhl na kapitána Patricka Browna, jenž zrovna převzal Calder Cup pro krále...

Jihlava marně navrhovala opakovaní baráže. Neumožňuje to soutěžní řád

Jihlavští fotbalisté smutní, v baráži s Karvinou postup do nejvyšší soutěže...

Otevřenou výzvu fotbalové Jihlavy, která po baráži o první ligu žádala odstoupení Jozefa Chovance a Martina Wilczeka z...

Softbalisté nadějný náskok neudrželi, s Japonskem na MS padli

Momentka ze zápasu světového šampionátu softbalistů Česko - Japonsko

Čeští softbalisté neudrželi ve třetím utkání na mistrovství světa s Japonskem nadějný náskok 3:0 a s favoritem v...

Softbalisté důležitý souboj zvládli. Na domácím MS porazili Filipíny

Momentka z utkání Česko - Argentina na MS softbalistů.

Čeští softbalisté zvládli na mistrovství světa důležitý zápas s nejslabším celkem skupiny A. V havlíčkobrodské Hippos...

Jihlavský šéf: Jsou hranice, kde „diplomatická“ cesta není dostatečná

Nový výkonný ředitel Jihlavy Jan Staněk

Fotbalová Jihlava pokračuje po kontroverzní baráži o první ligu ve veřejné kritice, klub v dalším prohlášení navrhl,...

Další z rubriky

Pracujeme v postoji závodící Sáblíkové, líčí stavbař opravu mostu na D1

Stavbyvedoucí Radovan Hofírek stojí na jedné z šesti lávek, které se pohybují...

Monumentální stavba překlenující údolí řeky Oslavy ve Velkém Meziříčí budí pozornost už od svého vzniku. Loni na podzim...

Milovník bonsají vytvořil z hromady kamení u domu japonskou oázu klidu

V zahradě Petra Havelky v Kněževsi je na každém kroku vidět patnáct let práce....

Kam ten soused pořád naváží tolik kamení, říkali si před pár lety lidé v Kněževsi na Žďársku. Teď už to vědí. Petr...

Přeškolovací tábor v Lípě názvem klamal, Židé si tu zvykali na Terezín

Vězni tábora v Lípě při práci. V popředí SS dozorce tábora Anton Schmeiler....

V Lípě nedaleko dnešního Havlíčkova Brodu byl na počátku druhé světové války postaven takzvaný přeškolovací tábor. Byl...

Vlhčenec ubrouskový: Krkonoše bojují s odpadky vtipnou kampaní
Vlhčenec ubrouskový: Krkonoše bojují s odpadky vtipnou kampaní

Krkonošský národní park (KRNAP) v loňském roce navštívilo téměř 3,8 milionu lidí. Negativním dopadem masové turistiky je velké množství odpadků, které po sobě lidé v přírodě zanechávají. Dobrovolníci jich každoročně sesbírají skoro 3 tuny.

Najdete na iDNES.cz