Provozování malého hotelu s restaurací je kombinace radostí a starostí. U Jaroslava Dosedly dlouho převažovaly radosti, poslední dobou se ale vše naklání ke starostem.
„Je to samá kontrola na všechno možné i nemožné. To ještě tak před pěti lety nebývalo. Třeba už třetí rok musíme u jídla uvádět alergeny. A za tu dobu se na to nezeptal ani jeden host, prostě vůbec nikdo,“ diví se Dosedla.
Hosty podle něj vůbec nezajímají ani účtenky elektronické evidence tržeb (EET). „Ale kontroloři z finančního úřadu už tady byli dvakrát. A teď ještě zákaz kouření. To mám chlapy vyhnat na mráz, když si sem přijdou v lednu na dvě piva a dvě cigarety?“ ptá se majitel.
Kvůli čistějšímu vzduchu koupil před časem výkonný filtr za padesát tisíc korun, aby se v lokále lépe dýchalo. „Teď ho budu mít jen na okrasu a čeření vzduchu v létě. Přitom tady máme i nekuřáckou místnost,“ popisuje Dosedla.
Hostům nabízí jídlo za lidové ceny. Menu prodává za 65 korun, to dražší stojí pětasedmdesát.
Hotel se v Okříškách budoval už za první republiky
Hotel má stále v sobě cosi z první republiky. Ve dvacátých letech ho budoval jistý stavitel Dvořáček. Ještě před dokončením prodal stavbu podnikateli Hávovi. „Ten ho dostavěl a provozoval až do znárodnění. Bývalo tady i řeznictví,“ popisuje Dosedla.
A právě podle příjmení Háva si hosté vymysleli přezdívku Havana.
Když Hávovi museli po znárodnění opustit kvůli komunistům i prostorný byt nad restaurací, mířil už pomalu na Kubě k moci jiný komunista, Fidel Castro. Lze si představit, co pak asi Hávovi říkali tomu, že se jejich bývalému podniku říkalo Havana.
V těžkých válečných dobách sloužila restaurace i jako sklad obilí. Za lepších časů hráli v zadním sále divadlo ochotníci, pořádaly se tam plesy. Dnes tam bývají svatby, křtiny i jiné sešlosti.
Syn původního majitele už po restitucích podnikat nechtěl
Hotel kdysi stavitelé umístili schválně k vlakovému nádraží naproti přejezdu se závorami. Okříšky jsou přestupní stanice, odkud se jezdí do tří směrů - do Jihlavy, Brna i Znojma. A tak někteří cestující, když „uvízli“ v Okříškách na Třebíčsku, mohli nocovat u Hávů na dohled od lokomotiv.
Po znárodnění hotel provozovala Jednota. Během restitucí po roce 1989 dostal podnik zpět syn původního majitele, František Háva.
„V té době dělal v Třebíči vedoucího Dělnického domu,“ vzpomíná Dosedla. Háva už ale nechtěl kvůli věku podnik sám znovu rozjíždět v nových časech. A tak restauraci pronajímal. Pak přišel den, kdy celý provoz koupil současný majitel. Bylo to v červnu roku 1994.
Dosedla je sice rodák z Okříšek, ale dvacet let sloužil různě po republice jako voják z povolání. Dotáhl to na hodnost podplukovníka v pozici náčelníka finanční služby.
Na pokojích byli holubi, shnilé matrace a v zimě do nich sněžilo
Pak ale armádu opustil a hodně ho lákalo mít vlastní rodinný podnik. A tak si koupí Hávy sen splnil, přestože neměl do té doby žádné zkušenosti s pohostinstvím.
Začátky byly těžké. „Když jsem to koupil, hotel nefungoval. Na pokojích byli holubi, shnilé matrace a povlečení. Okny táhlo, v zimě tam byl i sníh. V hrozném stavu byly odpady, voda. Jednota do toho celé roky neinvestovala. Zpočátku jsem tu musel být sedm dní v týdnu a šestnáct hodin denně,“ vzpomíná majitel. Tím, že má hotel prvorepublikový ráz, jsou některé pokoje bez sociálního zařízení. To je společné na chodbě.
„Čtyři pokoje z celkových devíti ale máme s vlastním sociálním zařízením,“ doplnil majitel. A z bytu, kde za první republiky bydlela rodina Hávova, je dnes apartmán.
V sále visí dokonalá kopie obrazu Mony Lisy. Koupil ji v Thajsku
Na čestném místě zadního sálu restaurace mají ručně malovanou kopii slavného obrazu Mona Lisa. Dosedla je na ni pyšný. Dovezl si ji z dovolené v Thajsku.
Na trhu si tam všiml malé „dílničky“, kde asi deset místních obyvatel malovalo kopie slavných obrazů. A to do nejmenších detailů včetně prasklinek v barvě.
„I naše Mona Lisa má prasklinky, jen není podepsaná. Ten obraz byl poměrně drahý, ale moc se mi líbil. Za peníze, co jsem za něj dal, bych si mohl koupit celou jednu další dovolenou. Ten malíř si s tím opravdu vyhrál. Dali mi k tomu i certifikát, který jsem pak ukazoval na letišti,“ popsal hoteliér.
Originál obrazu je v Louvru. V Okříškách se Mona Lisa dívá ze stěny nad kulečníkovým stolem. Majitel se snažil k obrazu sehnat i podobný rám, aby byl co nejblíže tomu pravému v Paříži.
Nejvíc hostů přicházelo v 90. letech. Ani nádražáci už nejsou
Další obraz v restauraci maloval jeden místní umělec. Je na něm samozřejmě hotel Háva.
Jaroslav Dosedla vzpomíná, že u stolů pod obrazy sedávalo nejvíc hostů první dekádu poté, co podnik koupil. „Pak jsme pocítili vznik velkých supermarketů, kde mají pivo v lahvích třikrát levnější než naše točené,“ říká.
I cestující z vlaků do lokálu naproti závorám moc nezavítají. Spíše tam zajdou lidé z okolních vesnic. „Na nádraží už skoro žádní ajznboňáci nepracují tak jako dříve. Dnes je tam jen přednosta,“ popisuje restauratér.
Sází ale na hladové hosty. V kuchyni připravuje jeho manželka teplá jídla každý den od jedenácti do dvaceti hodin. V létě mají otevřenou zahrádku. Občas přijedou i slavní hosté. Čas od času se v Havaně objeví například známý karikaturista Štěpán Mareš.
A protože majiteli už táhne na sedmdesátku, přemýšlí, co s podnikem dál. Jeden z jeho dvou synů tam dělá číšníka. „Já už bych na place nestíhal,“ uzavírá otec. Vnitřně počítá s tím, že synové provoz převezmou. „I když se k tomu zatím moc nemají,“ usmívá se.
