Majitel přibyslavického panství, brtnický hrabě Antonín Rombaldo I. Collalto nechal hostinec vystavět proto, aby měli kde bydlet a kde se stravovat dělníci na stavbě chrámu. Ten měl nahradit zdejší kapli, z níž se díky působení údajně zázračného obrazu stalo slavné poutní místo.
Stavba kostela nakonec začala až v roce 1744, tedy čtyři roky po smrti hraběte. Ale ani jeho nástupce Tomáš Vinciguerra VI. nedovedl stavbu chrámu k definitivnímu završení.
Přibyslavický hostinec v té době sloužil i k ubytování brtnických paulánů, kteří zde vykonávali duchovní správu.
Někdejší ubytovna pro stavitele se ale současně zvolna měnila na zájezdní hostinec.
Významnou roli plnil hostinec od roku 1788, kdy zde našla na dvacet let sídlo první přibyslavická škola. Tehdy se proto zdejší škole říkalo prozaicky „hospoda“ nebo „nálevna“. Až v roce 1808 se škola přestěhovala do nové budovy u východní strany kostela.
Křivolaká rampa na lešení při stavbě věží začínala u hostince
Další z Collaltů - Eduard IV. Alfons - pak v roce 1855 hostinec včetně velkého hospodářství prodal Františku Zelníčkovi z Horních Radslavic za 7 500 zlatých.
Od začátku stavby přibyslavického kostela už sice uběhla skoro dvě století, ale stále ještě neměl vybudované věže. Jejich stavba začala až v roce 1936. I tehdy byli dělníci na stavbě kostela ubytovaní v někdejším collaltovském hostinci.
„Na dopravu materiálu na stavbu věží bylo vybudováno velké lešení s křivolakou rampou, která začínala právě u hostince,“ přidal další zajímavost dlouholetý přibyslavický kronikář Emil Škorpík.
Ve třicátých letech minulého století hostinec dostal také svou dodnes dochovanou originální fasádu. Strany vjezdu do dvora zdobí stylizované pivní sudy a poháry, na fasádě jsou reliéfy tvaru košíků s ovocem.
Hospodský byl kritik, co si nebral servítky. Skončil ve vězení
Posledním hostinským v této nejstarší přibyslavické hospodě byl potomek Františka Zelníčka Stanislav, jenž se narodil v roce 1919. Přes den pracoval na zemědělském hospodářství a večer obsluhoval ve výčepu. Hostinec měl vpravo od vchodu šenk, za nímž byla ještě menší místnost pro karbaníky. Nalevo od průjezdu byl taneční sál. V patře domu se nacházely byty.
Stanislavu Zelníčkovi v padesátých letech hostinec i s hospodářstvím zkonfiskoval komunistický režim a on sám byl na několik měsíců uvězněn. „Byl dobrý progresivní hospodář, ale byl i kritik, nebál se a nebral si servítky. Protože měl velký statek, byl trnem v oku. Důvody jeho uvěznění byly politické,“ řekl Škorpík.
Po propuštění mohl Zelníček pracovat jen v podřadných profesích - v přibyslavických papírnách či na melioracích potoků.
Ačkoli hostinec byl Zelníčkovi zabaven a jeho provozování převzala Jednota, dál zde byla po nějaký čas ještě hostinskou Stanislavova matka Marie.
O poutích chyběly kelímky, roznášelo se v těžkých džbánech
„O přibyslavických poutích bylo hodně hostů, tak jsem jí jako malé dítě vypomáhala. Jenže tenkrát nebyly kelímky! Pamatuju si na velké skleněné džbány, skoro jsem je nemohla unést. Ale jsou to krásné vzpomínky,“ řekla jedna z přibyslavických pamětnic.
Během jarní a podzimní přibyslavické pouti čelil přibyslavický chrám a náves návalům poutníků. „Protože autobus jim odjížděl až odpoledne, museli den ve vsi nějak strávit. Tak si zašli do hostince na svačinu nebo guláš. Sedávali v chládku u stolků vynesených do průjezdu,“ vybavila si pamětnice.
Na začátku šedesátých let byl Jednotou hostinec po více než 200 letech provozu uzavřen a dál tady fungovala už jenom prodejna.
Po roce 1989 bylo Stanislavu Zelníčkovi zkonfiskované hospodářství v restitucích vráceno. Hostinec se mu však už znovu otevřít nepodařilo - v roce 1994 bezdětný Zelníček zemřel. Dnes slouží jeho hostinec k bydlení.
V sousedství hostince byl krátce po vzniku Československa v roce 1918 otevřen konkurenční podnik U Českého lva, který zde pod hlavičkou obce funguje dodnes. V budově sídlí i obecní úřad.
„V nynější kanceláři obecního úřadu byl byt, součástí hostince se později stala i bývalá konírna v zadní části budovy, upravená na společenský sál, “ popsala starostka Přibyslavic Ivana Uhrová, jinak vedoucí hostince, který se dnes jmenuje Na Radnici.
