O tom, co dělal ponocný na Lipnici, se nikde nic nepíše. Žádné záznamy nejsou v oficiálních archivních dokumentech na úřadě, detailnější informace není možné nalézt ani v městské kronice. Zatím se jen tušilo, že na Lipnici takový noční strážník mohl působit.
Jistotu nyní dodal nenápadný malý modrý sešitek nalezený na půdě úřadu. Z údajů v něm uvedených vyplývá, že ponocného dělal jistý Josef Zahálka, a to nejméně v letech 1932 až 1944. V zápisníku jsou uvedeny jeho měsíční odměny.
„V hlavičce je napsáno, že se městská rada usnesla na měsíční odměně ve výši 100 korun československých. Přesto je u jednotlivých měsíců uvedena částka 200 korun. Za rok si ponocný na Lipnici vydělal 2 400 korun,“ ukazuje na údaje v sešitu lipnický starosta Zdeněk Rafaj.
Ze zápisků je navíc patrné, že ponocný dostával i určité náhrady. Třeba ve výši 60 korun na prošoupané podrážky u bot.
V pozdějších letech se mu plat zvedal. V roce 1940 dostával měsíčně 325 korun, a od roku 1942 dokonce 600 korun. Přesto to na svou dobu byl plat hodně podprůměrný.
„Pro nás to jsou nové informace. Zatím jsme ani důkladněji nepátrali po tom, co tady ponocný dělal,“ podotkl Rafaj.
Humor a zpestření pro turisty
Shodou okolností by mohl do záležitosti vnést trochu světla jistý Jan Prošek. Občan Lipnice, v civilu geodet, si zcela dobrovolně od loňského roku na ponocného hraje. Sehnal si historický oděv, lucernu a volský roh, nechává si vyrobit halapartnu.
„Nehraju si na žádnou historickou postavu. Dělám to jen jako zpestření pro turisty,“ vykládá novodobý lipnický ponocný. Jan Prošek byl zvyklý dělat si večerní procházky k hradu. A tak ho napadlo, že by si je mohl hrou na ponocného trochu ozvláštnit.
Nápad se ujal, letos ho bude možné pod hradbami potkávat druhou sezonu. Od Velikonoc každý víkend o desáté hodině až do podzimu. „Pro návštěvníky Lipnice je to malé zpestření. A pro několik turistů z Maďarska, kteří to podle svých slov viděli vůbec poprvé, zážitek na celý život,“ směje se při vzpomínce na loňskou příhodu.
Letos už bude odbíjet desátou hodinu a chodit po městě oficiálně. Jeho funkci mu schválili zastupitelé, stanovili mu i odměnu. Činí tucet vajec za rok. „Nemůžeme být neustále jen vážní, je potřeba do chodu města vnést i trochu humoru,“ s úsměvem vysvětluje starosta Rafaj.
Výše odměny pobavila i samotného novodobého ponocného. „Kvůli odměně to vážně nedělám. Ale mimochodem, za loňský rok jsem odměnu ještě nedostal. Asi slépky ještě nezačaly nést,“ směje se Prošek.
S volským rohem hlídal vesnici
Ale zpět k původnímu a skutečnému ponocnému. Ani Jan Prošek neví, co přesně bylo jeho náplní práce v Lipnici. „Předpokládáme, že to samé, co v jiných městech. Zastával roli jakéhosi nočního strážníka. Hlídal vesnici před případnými nepřáteli, či zda se někde neobjeví plameny, dohlížel na dodržování nočního klidu,“ domnívá se Jan Prošek.
Pokud je někde jakýkoliv ponocný vyobrazen, obvykle mu nechybí volský roh. Tím údajně oznamoval určitou hodinu. „Traduje se taková romantická představa, že volským rohem a svým hlasem dával vesničanům signál, že on je venku, hlídá a že oni mohou jít v klidu spát,“ podotýká Prošek.
S osobou ponocného Zahálky, který s největší pravděpodobností byl posledním vykonavatelem tohoto povolání v Lipnici, se pojí ještě jedna zajímavá souvislost. Podle zápisu v pohřební knize byl v roce 1952 vůbec prvním pohřbeným na novém městském hřbitově.
„Jako první občan zdejší obce byl pohřben na nový hřbitov pan Josef Zahálka, bývalý městský ponocný. A tak shodou okolností, jak střežil v dřívější době klid v noci v obci a majetky svých spoluobčanů, tak zase převzal hlídku na tomto hřbitově,“ čte starosta Rafaj vůbec první zápis v lipnické pohřební knize.
