Do svého vzdáleného rodiště herec stále občas jezdí, stejně jako do Jihlavy, kde vyrůstal. „Bydleli jsme na sídlišti Na Dolině. Tenkrát tam bylo pouze osm vysokých paneláků. Postupně kolem nich rostly další a další stavby. Takže jsme z jedné strany permanentně žili na staveništi a z druhé jsme měli pole a rybník,“ vzpomíná herec, jehož v posledních letech stále častěji obsazují televizní i filmoví režiséři.
Divákům se nedávno představil v oceňovaném snímku Krajina ve stínu či v televizní sérii Labyrint. Navíc hraje v několika pražských i mimopražských divadlech.
Z jihlavského sídliště docházel na Základní školu Evžena Rošického. Ta už tehdy stála vedle fotbalového stadionu. „Chodil jsem tam hrát za tehdejší Spartak,“ popisuje. Fotbalu se věnoval s partou kamarádů, kteří byli jeho sousedé z Doliny a navíc spolužáci ve stejné škole.
„Tohle byl celej můj dětskej život. Kamarády mám v Jihlavě stále. Jsou nedílnou součástí mého dětství a puberty. Byla to s nimi jízda, mám je rád,“ říká.
Z Jihlavy se vracel do Petrohradu hlavně na prázdniny. Letní měsíce strávené v ruském městě i jeho okolí má uložené jako nejhezčí vzpomínky. „Teď se tam vracím alespoň prostřednictvím profese. Nazkoušeli jsme v Kladně Annu Kareninu od Tolstého, tato hra se odehrává částečně v Petrohradu a částečně v Moskvě,“ vysvětluje Marek Pospíchal, jehož cesta k herectví nebyla vůbec přímočará jako u některých jeho kolegů.
Revoluci zažil jako školák u babičky
Třeba si nevzpomíná, že by jako kluk byl někdy na divadelním představení. „Jediný divadlo byly prvomájový průvody, to byla velká komedie,“ žertuje o časech do roku 1989, kdy se chodilo s transparenty na jihlavské náměstí. Revoluční dobu během listopadu 1989 prožil jako dvanáctiletý školák u babičky.
O pět let později jej přivedla kamarádka do hereckého studia při Horáckém divadle. Docházel tam asi dva roky. V devadesátých letech dělal v Jihlavě skladníka, pracoval ve fabrice, montoval světla nebo byl na úřadu práce.
„Jednu noc jsem byl i taxikář. Hodně jsem se hledal a nechtěl se smířit s tím, že by to takhle bylo celej život. V momentě, když jsem přišel na to, co je mým snem, jsem si už za ním šel. Vypadalo to jako utopie, ale dneska můžu říct, že to opravdu funguje: když si člověk za něčím jde, nakonec toho dosáhne. Je to klišé, ale platí,“ poznal Marek Pospíchal, jehož tvář je dnes u diváků stále známější.
Nově má za sebou zajímavou práci na třídílné minisérii České televize nazvané Podezření. Její první díl už byl v létě uveden na karlovarském filmovém festivalu. V televizi bude premiéra v novém roce.
„A na podzim jsem natočil sérii Guru. V obou případech hraju vyšetřovatele,“ přiblížil.
A v divadle se po premiéře Anny Kareniny těší do domovského Divadla v Celetné, kde v lednu začne s kolegy zkoušet Calderónovu hru Život je sen.
Na Vysočinu se Marek Pospíchal stále vrací, především na chalupu. I když mu toho z města jeho dětství v metropoli hodně chybí, je rád, že nyní může být v Praze.
