Před 75 lety nastal zlom v kariéře Vlasty Buriana. V roce 1942 složil herec a bývalý fotbalista závěrečnou zkoušku v kurzu pro mezinárodní rozhodčí kopané. Mohl tak začít nosit soudcovské sako se znakem bílého lva na červeném pozadí. Měl ho našité na levé kapse.
Jeho poměrně krátké působení jako rozhodčího začalo právě v roce, kdy skončila jeho nejúspěšnější filmová éra. Po snímcích Ryba na suchu a Zlaté dno, které natočil v roce 1942, se pak osm let před kamerou neobjevil. A když později po válce filmovat začal, už se mu na někdejší úspěchy nepodařilo navázat.
Zato jeho válečná kariéra rozhodčího byla sice nedlouhá, dodnes se však na jeho soudcování vzpomíná.
V roce 1943 pískal třeba dorostenecký zápas mezi Spartou a Čechií Karlín. Soudcoval také žákovské zápasy, což byl pro dětské hráče velký zážitek. A třeba v roce 1944 byl hlavním rozhodčím utkání Sparty Praha s Nebušicemi.
Sparta do Kamenice? Aspoň se hráči na venkově pořádně nají
S nápadem, aby se Sparta Praha vydala v létě roku 1943 do Kamenice nad Lipou, přišel tamní rodák Josef Hronek. Ten hrál levé křídlo za Spartu v letech 1940 až 1949. Stihl za tu dobu vstřelit 97 gólů. Dvakrát přispěl k mistrovskému titulu slavného klubu. Před Spartou hrával v klubu First Vienna.
Hronek jednou v kabině spoluhráčům navrhl, že by mohli vyrazit na zájezd do jeho rodné Kamenice. Tam tehdy slavili klubové dvacetiny.
Hronkovi spoluhráči ochotně souhlasili. Takový výjezd znamenal za protektorátu vylepšení jejich jídelníčku. Tehdy bylo více potravin na venkově než ve větších městech.
Jako rozhodčího vzali Vlastu Buriana. „Nad hřištěm tehdy vlála na vysokém stožáru protektorátní vlajka,“ popisuje Ivan Vápenka v knize V brance Vlasta Burian.
Sparta vyhrála 19:0, přestože tehdy měli domácí v rámci svého regionu dobré výsledky. Škodolibí přespolní diváci začali skandovat: „Dvacet, dvacet!“ A ukazovali na dvacítku ozdobenou chvojím na stožáru, která připomínala výročí.
Dvacátou branku hostí Burian neuznal a raději zápas ukončil
Dvacátou branku Burian neuznal a utkání raději ukončil o něco dříve. Hodně gólů dal Hronek. Přitom podle původní dohody měl hrát výjimečně za Kamenici, ale trenér Sparty Josef Kuchyňka si to rozmyslel.
Po zápase to pak komentoval sudí Vlasta Burian: „Já jsem vám to říkal, Kuchyňka je... Pepík měl hrát za vás!“ Po zápase si sparťané i s Burianem odvezli pořádnou potravinovou výslužku.
Slavný komik byl tehdy ubytován v Kamenici u Jana Vály. Šlo o doktora práv, který byl na přelomu 30. a 40. let starostou Kamenice nad Lipou.
Ochozy tehdy byly plné. Na Buriana se přišlo podívat i mnoho místních žen, které jinak na fotbal nechodily.
Fotbal s Burianem zůstal fanynkám i fanouškům v paměti. „Doma se potom hodně dlouho na celou událost vzpomínalo,“ popsala před lety Anna Hronková, jedna z divaček památného utkání.
Když tenkrát hrála Kamenice svoji regionální soutěž, měli domácí šatnu v boudě u hřiště. Hosté se převlékali v blízké hospodě.
Sparťan Hronek, který stál na začátku památného zápasu v Kamenici, si za svou kariéru zahrál i jeden zápas v reprezentaci proti Polsku. Zemřel v Pelhřimově v roce 2004, bylo mu dvaaosmdesát let.
Následující rok si rozhodčího i klub objednal slavící Humpolec
Na zápas se sudím Burianem se tehdy přijeli podívat i fotbaloví funkcionáři z Humpolce. A hned se s králem komiků domluvili, že také uspořádají přátelské utkání. Hrálo se 22. srpna 1943 a Sparta zvítězila 13:0.
O rok později přijel pražský klub i s rozhodčím Burianem do Humpolce znovu. Herce jako vždy doprovázela jeho žena Nina. V kalendáři bylo datum 16. července 1944. Tehdy to byla ve městě ještě větší sláva. Místní domácí tým postoupil do vyšší soutěže a navíc se hrálo na novém stadionu. Na dovršení se Humpoleckým podařilo vsítit jednu branku, prohráli „jen“ 11:1.
Z humpoleckých návštěv se dochovala celá série Burianových fotografií. Na jedné je s píšťalkou, na dalších dostává na hřišti od dětí květiny a od pořadatelů jako dárek (zřejmě) vycpaného ptáka - dravce.
Slavný herec byl skvělým fotbalistou, chválili ho i soupeři
V Kamenici nad Lipou dnes mají fotbalový stadion se jménem Vlasty Buriana. Před lety tam slavnostně odhalili plastiku autorů Jiřího a Ondřeje Kubíkových se slovy dalšího slavného herce Jaroslava Marvana, který Buriana dobře znal: „Vlastík miloval fotbal snad víc než divadlo. A když nehrál, tak pískal jako sudí, a to výtečně.“
O Burianových fotbalových schopnostech během aktivní kariéry se kladně vyjadřovali i někteří úspěšní hráči. Třeba slavný kanonýr Josef „Pepi“ Bican o něm prohlásil, že patřil mezi naše nejlepší brankáře. „Smůlu měl jen v tom, že to bylo v těžké době 1. světové války,“ upřesnil Bican.
Jako kluk se na něj chodil dívat i pozdější slavný gólman Slavie František Plánička. Sedával s kamarády za brankou Sparty. Popisoval, že herec byl temperamentní i v malém vápně. Během zápasu vykřikoval, dělal různá gesta, vyskakoval. Kluci ho s radostí sledovali, bavili se.
Burian uměl rozesmávat i mimo zápasy ve fotbalovém bufetu. Začal třeba nenápadně syčet. Výčepní pak běžela do sklepa s obavou, že uniká pivo ze sudu. Tak věrně to syčení napodobil.
