Vilém Frendl se narodil rok před vypuknutím první světové války. „Měl hodně pohnutý osud. Jeho otec, zakladatel sociální demokracie ve Žďáře, zemřel na tuberkulózu, když byly Vildovi pouhé tři roky. Jeden čas bydlela neúplná rodina i v hasičárně,“ připomíná historik Miloslav Lopaur krušné dětství rodáka z Veselské ulice.
Když se pak jeho matka Marie provdala za legionáře Ladislava Holase, veterána od Verdunu, otevřela se Frendlovi cesta ke studiu v Americké domovině v Brně, kde se mohly chudé děti a sirotci legionářů učit zdarma. Právě tam získal fotografické dovednosti.
I přes hospodářskou krizi na začátku třicátých let se Frendl postupně postavil na vlastní nohy a rozjel v rodném městě živnost.
„Jeho ateliérem prošly mnohé zajímavé osobnosti. Fotil portréty, svatby, pohřby, školní třídy, členy spolků, zábavy, kulturní akce a také události, jako byla třeba povodeň v roce 1934,“ popisuje Lopaur.
Postupně si vybudoval dům s ateliérem v Horní ulici, v místech dnešního obchodního centra Convent, kde tvořil až do doby, než jej i s přístroji pohltily komunální služby.
Zabavili mu veškerou techniku včetně přístrojů, které splácel
„Táta měl jednu zajímavou vlastnost. Když k němu do ateliéru přišli svatebčané, bývali vážní. Když odcházeli, pusu měli od ucha k uchu. Táta byl plný humoru, na každého si něco vymyslel,“ vzpomíná fotografova dcera Jana Stará.
„A také byl nesmírně houževnatý. Po osmačtyřicátem roce přišel o svůj ateliér. Zabavili mu všechno vybavení, i to, které ještě splácel. V komunálních službách pak byl nešťastný. V roce 1968 si vše zařídil a zaplatil znovu, o rok později zase musel přejít do komunálu,“ zmiňuje časy, které živnostníkům vůbec nepřály.
Jeden čas pracoval ve Žďasu, ale technická fotografie a tamní pracovní režim mu podle vzpomínek dcery nevyhovovaly.
Nebýt jeho umu a pohotovosti, v obrazové kronice města by chyběly závody na ledové ploché dráze na Horním rybníku, přeplněná pláž Pilské nádrže, návštěva žďárského rodáka a skladatele Františka Drdly, ale také třeba snímky nepřehlédnutelných místních „figurek“, například hluchoněmého Emínka.
Podle jeho snímků se dnes dají učit hodiny dějepisu
Frendl dokázal zachytit dějiny malého města tak, že se podle jeho snímků dnes dají učit hodiny dějepisu. Památné jsou hlavně fotografie z posledních dnů druhé světové války, které vyšly i knižně.
„Kvůli fotografování v květnu 1945 táta málem přišel o život. Němci zahlédli, jak se zablýskl jeho fotoaparát na půdě Čechova domu. Naštěstí jej pak ukrytého za trámem neobjevili,“ připomíná Jana Stará.
Ještě na důchod si zařídil ateliér v Novém Veselí. Jeho fotografická vášeň se projevovala i v pokročilém věku. „Bylo mu přes devadesát, vozila jsem ho na vozíčku i autem. Když uviděl nějaký záběr, museli jsme zastavit, já tátu držela, aby se nechvěl, a on fotil,“ vybavuje si Jana Stará.
Vilém Frendl zemřel 18. prosince 2007. Ve Žďáře nad Sázavou zůstal pojmem i po smrti. Bez snímků usměvavého čahouna se neobejde téměř žádná výstava v muzeu.
