„Tohle že byl ofsajd? Ty tomu vůbec nerozumíš! A Satan je podle tebe nějakej cyklista, co?“
Zaznít podobný vtípek na běžném fotbalovém utkání, působil by asi poněkud nepatřičně intelektuálně. Pokud ale rozčeří vzduch během přece jen trochu recesistického utkání českých a moravských kněží, vyvolá u diváků i hráčů takový efekt, jaký je očekáván - smích.
„Doufám, že tam nemáte žádné černochy“
V minulém utkání v Prčicích u Prahy vyhrál tým českých kněží nad těmi moravskými. Prý zaslouženě. V Pyšelu to dopadlo podobně, sestava českých diecézí zvítězila 4:1.
„Myslím si, že hrajeme dobře, ale všichni potřebujeme zlepšovat fyzičku, tedy více trénovat,“ soudil George Mondo, jeden z „internacionálů“, hrající za Čechy, statný kolínský kaplan pocházející z Konga.
Trochu zpozorněl, když po konci zápasu jeden z diváků opět v žertu zavolal směrem k vítěznému mužstvu v modrých dresech: „Doufám, že tam nemáte žádné černochy!“
Divák se ale hned zarazil a opravil se. „Já nemyslel černochy z Afriky, já myslel profesionální fotbalisty, co nejsou faráři. Že pořád vyhráváte,“ smál se.
„To jsou kněží? Kolik jim zaplatili?“
Podobné utkání nemohlo nepřinést momenty, jinde nevídané. Třeba vášnivě fandící pražskou sestru boromejku Madlén, která přijela do Pyšelu s modrou šálou s nápisem Česká republika. Spolu s kamarádkou za žlutým zábradlím během utkání nešetřily hlasivky a fandily: „Češi! Češi!“
Moravanům jejich přízeň samozřejmě nepatřila. „Jsem spokojená, Češi vyhráli. Dřív jsem tyhle zápasy sledovala v rádiu nebo televizi, tak jsem se konečně přijela podívat. Řadu otců z obou týmů znám,“ řekla boromejka.
„Lidé aspoň mohou vidět, že kněží jsou normální lidi, kteří mají rádi sport a umějí se bavit,“ podotkl kaplan Mondo.
Ta otázka u některých hráčů napadala mnohé. Vážně je tohle kněz? Není to fotbalista? „A co támhleti noví? To jsou kněží? Kolik jim zaplatili?“ vtipkoval kouč českého týmu.
Kapitáni spoluhráče nešetřili.
Na obou střídačkách vládl trochu chaos. „Střídej! Střídej!“ V klidu sedící hráč zareagoval až na třetí pokřik. Rychle ze sebe strhnul mikinu. Z hřiště přibíhal střídaný hráč: „Budeš levá záloha, pamatuj si to!“
S jedním z fotbalistů se o přestávce vyfotily dvě fanynky. Kapitán ztuhl. Tohle, a teď? „Holky, nechte nás. Hoši, jsme v poločase, soustřeďme se na fotbal. Děláme zbytečné chyby!“ Fanynky se rozesmály a vydaly se přes travnatou plochu zpět k ochozu pro diváky.
Rady kapitána prozradily jeho pravou profesi: „Nehrajte středem, roztahujte to do lajn, pak tam bude prostor pro Petra i Pavla!“
Zápas se nesl v duchu fair play, žádné fauly, po hrubším kontaktu následovaly omluvy, stisky rukou. „Taky padají žluté karty. Občas prostě do někoho vrazíte nebo si šlápnete na nohu. Ale je to v rámci našich fyzických možností,“ komentoval utkání jeden z hrajících pořadatelů, jinak budišovský farář Jiří Polach.
