Matthias Sindelar, nebo česky Matěj Šindelář, který se 10. února 1903 narodil v Kozlově u Jihlavy, je dodnes pro Rakušany větší ikonou než jeho spoluhráč z reprezentace Pepi Bican.
Byť pochází z Vysočiny, vždycky se považoval za vídeňského patriota. V rodné vísce dlouho nepobyl. Šindelářovi nebyli bohatá rodina. Proto se rozhodli jít hledat štěstí do hlavního města tehdejší rakousko-uherské monarchie, když Matěji Šindelářovi (jméno si poněmčil až později - pozn. red.) byly teprve dva roky. Usadili se ve čtvrti Favoriten, z níž pocházel také zmíněný, o deset let mladší Bican.
Matthias začal s fotbalem v roce 1912 v klubu Hertha Vídeň, v němž vydržel až do svých 21 let. Pak se přesunul do slavné Austrie a té byl věrný až do konce kariéry. Odolal řadě nabídek, například z anglických klubů, ale i od pražské Slavie, která měla o českého rodáka také zájem. Austrii pomohl k jednomu titulu rakouského mistra (1926), pěti triumfům v rakouském fotbalovém poháru (1925, 1926, 1933, 1935, 1936) a dvěma vítězstvím ve Středoevropském poháru (1933 a 1936).
Míč mu snad někdo přivázal k nohám, divili se soupeři
Svého času byl možná nejlepším útočníkem starého kontinentu. „Připadalo nám, že mu někdo přivázal míč k nohám. Běhal s úsměvem na tváři, diktoval tempo hry, kličkoval a zakončoval s nevídanou lehkostí a samozřejmostí,“ vzpomínal kdysi na Sindelara slavný brankář František Plánička.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Kraje Vysočina. |
Traduje se, že právě Pláničku a jeho Slavii měl rakouský útočník nevídaně potupit při jednom zápase Středoevropského poháru. Přes půl hřiště prošel s míčem na noze. Proklestil si cestu mezi obránci a kličku udělal i brankáři. Akci však zastavil těsně před brankovou čárou. Počkal si, až stíhající zadák půjde do skluzu. V ten moment uskočil, bek sám zaplul do branky a teprve potom legendární útočník za jásotu publika skóroval.
Vrcholem Sindelarovy kariéry mělo být mistrovství světa 1934 v Itálii. Rakousko tehdy bylo hlavním favoritem na vítězství, jenže rozhodující fázi turnaje nezvládlo. V semifinále podlehlo domácí Itálii 0:1. Přitom podle Josefa Bicana stačilo málo a výsledek mohl být opačný.
Semifinále mohl rozhodnout, nártem však trefil jen tyč
„Za stavu 0:0 jsem obešel italského beka, běžel sám na brankáře, udělal mu kličku, ale tím jsem se ocitl z úhlu. Prázdnou bránu bych trefil, jenomže nabíhal volný Šindelář, a tak jsem mu přihrál. Mohl jen nastavit nohu, dát gól placírkou, on však prudce vystřelil nártem a - bohužel do tyče.“
Zklamaní Rakušané bez Sindelara v sestavě pak v boji o bronz podlehli Němcům 2:3 a domů jeli s prázdnou.
I přes neúspěch zůstal Sindelar pro Rakušany hvězdou. Slávy si užíval až do své brzké smrti 22. ledna 1939. Zemřel v bytě své milenky, vídeňské barmanky Camilly Castagnolové. Podle policejní verze ho otrávil oxid uhelnatý unikající z kamen. Svému hrdinovi uspořádala vídeňská radnice velký pohřeb.
A na svého miláčka Rakušané nezapomněli ani po letech. Vyhlásili ho nejlepším rakouským fotbalistou 20. století.
