Zvyká si nejen na nové prostředí, ale i na zcela odlišnou pracovní náplň. Zatímco v minulosti se coby člen pražské advokátní kanceláře mohl několik dní zabývat jediným případem, nyní je jeho všední den mnohem pestřejší.
„Je to něco úplně jiného. Běhám z jednání na jednání, z kanceláře na hřiště,“ popisuje v exkluzivním rozhovoru pro MF DNES nový výkonný ředitel FC Vysočina Jan Staněk. „Na druhou stranu, pokud jde o mé pracovní nasazení, to se nezměnilo. Jdu do toho na plno. Žiju pro to, abychom byli úspěšní,“ říká Staněk.
To se ale zatím příliš nedaří. Vysočina šestým rokem po sobě sleduje soupeře ode dna prvoligové tabulky. „Řada změn, na které se chystáme, nebo které jsme udělali, se projeví až s odstupem času,“ zůstává Staněk optimistou i před dnešním utkání, které Jihlava sehraje proti Spartě na pražské Letné.
Jan Staněk
|
V nové funkci jste něco málo přes pět měsíců. Překvapilo vás na novém postu něco? Ať už v komunikaci s lidmi z klubu, prostředím, nebo možnostmi, které FC Vysočina má?
Prostředí Jihlavy a Vysočiny intenzivně poznávám. Spoustu věcí si ještě vyhodnocuji, protože to, jak a proč se lidé chovají určitým způsobem nebo proč určité věci běží jak běží, mívá důvody, které nelze rozpoznat na první pohled. Za sebe musím říct, že mě zatím většina lidí, kteří se pohybují kolem klubu, pozitivně překvapila. Všichni žijí pro to, aby se nám dařilo. O čem naopak mohu říct, že mě neskutečně zklamalo, je přístup některých velkých společností z regionu.
Myslíte v souvislosti s jejich nezájmem o případné sponzorské aktivity?
Nejen o něj. Každý má nepochybně právo rozhodnout si o svých penězích. Na druhou stranu každá firma, která tu peníze vydělá, by se měla podílet na zajištění udržitelného rozvoje regionu. A to tím, že přispěje na sport, kulturu, do sociální oblasti apod. Absolutní nezájem některých firem hraničí až s arogancí. To, co jim „projde“ u nás, by jim kdekoliv v západní Evropě nikdy neprošlo.
Jak na tom nyní jihlavský klub finančně je? A jak probíhají jednání se sponzory? Nejsou už trochu řekněme unavení tím, na jakých příčkách se FC Vysočina v lize opakovaně pohybuje?
Finančně to není na žádné vyskakování, nemůžeme utrácet miliony za posily. Je to složité, pokud je financování postaveno z velké míry na podpoře subjektů z jedné skupiny. Pro to, abychom mohli růst a dlouhodobě jsme se stabilizovali, potřebujeme najít alespoň jednoho nebo dva silné partnery, kteří by do klubu vstoupili a podpořili jeho financování v dlouhodobějším horizontu. Jednání s partnery probíhají intenzivně. Někteří nám ale samozřejmě dávají „sežrat“, že jsme se uplynulé roky zachraňovali. Jak jsem již říkal, narážíme často na to, že i velmi bohaté firmy vůbec nevnímají, že by měly být společensky odpovědné a tomuto regionu a jeho obyvatelům vrátit část peněz, které zde vydělají.
Zeptejme se ale jinak. Co FC Vysočina může svým partnerům nabídnout?
Jsme jedním ze šestnácti klubů hrajících nejvyšší fotbalovou soutěž, a to je pořád pro partnery zajímavé. Chci, aby se kolem klubu vytvořila parta lidí, kteří budou s klubem žít a fandit mu. To chvíli potrvá. Chceme dát našim partnerům možnost propojovat se mezi sebou. Děláme a plánujeme řadu aktivit, které pro ně snad budou atraktivní. U nás je to ale o celkové práci klubu. Tu za sebou máme a je vidět. Máme nyní třeba čtyři odchovance v reprezentaci (Theodor Gebre Selassie, Jan Kopic, Jan Kliment, Matěj Vydra, pozn. red.), to moc klubů nemá.
Byl z hlediska naplnění rozpočtu pro vás důležitý také letní odchod záložníka Petra Hronka do Zlína? Nebo jste jen nechtěli brzdit jeho kariéru?
Všechny tyto okolnosti hrály roli. Pokud nenakopneme někde za tribunou zlatou žílu, pak platí, že hráči, které vychováme nebo objevíme, budou odcházet hrát do klubů, které bojují o evropské poháry, nebo je hrají. Dokud nedostanou některé firmy v regionu rozum, budeme muset bojovat o každou korunu, abychom zajistili peníze na výchovu dětí, na platy zaměstnanců, na elektriku atd. Petra jsme prodali za více než čtyřnásobek částky, za kterou přišel. To je dobrý obchod. Za rok mu končila smlouva a on se chtěl posunout v kariéře dál.
Naopak během letní pauzy moc nových hráčů nepřišlo. Chtěli jste dát příležitost týmu, který tady byl. Jak jste s touto volbou zpětně spokojeni?
V létě nakonec přišli čtyři hráči. Z toho dva hrají v základní sestavě (obránci Martin Nový a Miroslav Keresteš, pozn. red.), tudíž nějaké oživení proběhlo. Navíc jsme počítali s tím, že se uzdraví Joža Urblík, což je také velká posila. Konec jara ukázal, že základ mužstva je zdravý a schopný vyhrávat. To, zda je mužstvo dobře složeno, se ukáže po třicátém kole. Je ale jasné, že jsme měli mít v současné době minimálně o pět bodů víc.
V létě přišel nový trenér, první ligou na pozici hlavního kouče neprověřený Ivan Kopecký. Jak zatím hodnotíte jeho práci? Nebyl po řekněme rozpačitém startu někdy v ohrožení?
Na začátku jsem řekl, že trenér dostane prostor s hráči pracovat. Slovo držíme. Zpětně je zbytečné rozebírat, zda pozice trenéra byla nebo nebyla v ohrožení. Svým způsobem každý z nás je, nebo by měl být pod tlakem toho, že když nebude dělat svou práci na sto procent, pak dříve nebo později skončí. Trenér Kopecký má vítěznou mentalitu a chce vyhrávat, to je důležité.
Jak jste ale spokojen s aktuálními výsledky? Jihlava je sice v tabulce dvanáctá, ale od sestupových vod ji dělí pouze dva body.
Zatím bych řekl, že s některými zápasy jsem byl hodně spokojený a s některými hodně nespokojený. Pořád je čas zakončit podzim tak, abychom do jara vstupovali v klidnější pozici. Jak jsem již říkal, měli jsme mít nyní o pět bodů víc, pak bych se cítil lépe.
Do konce podzimní části zbývají tři kola, předpokládáte že během zimní pauzy bude muset dojít k nějakým změnám, například v hráčském kádru? Bude prostor tým doplnit, zkvalitnit?
Intenzivně o tom mluvíme. Přemýšlíme nad zimou, nad létem. Ale zatím to není v takové podobě, aby bylo o čem informovat. Určitě jsou posty, kde chceme posílit už v zimě. Uvidíme také, zda a o jaké naše hráče bude zájem, zda bude někdo z nich chtít odejít, protože nehraje. Záleží i na tom, jak budou zranění hráči apod.
Váš předchůdce, dlouholetý ředitel FC Vysočina Zdeněk Tulis, se přesunul do pozice předsedy dozorčí rady. Jak probíhala a jak v současné chvílí probíhá vaše spolupráce?
Musím říct, že až po příchodu do Jihlavy jsem skutečně poznal, co vše se tady za Zdeňkova působení podařilo takřka z nuly vybudovat. To nemá prakticky nikde v republice obdoby. Zdeněk se nyní z titulu své funkce účastní jednání představenstva klubu a debat, které na něm vedeme, a jeho úkolem je především rozvíjet myšlenku realizace další etapy výstavby stadionu.
Je ohledně plánované rekonstrukce stadionu - výstavby nové tribuny pro hostující fanoušky - něco nového?
Aktuálně nic, co by stálo za řeč. Jednáme, přesvědčujeme a propagujeme tuto myšlenku. Uvidíme, co přinese rok 2018 a nová vláda. Zda a jak bude podporovat stavby sportovních arén.
V konkurenci hokeje a popostupové euforie u Dukly fotbal v Jihlavě trochu ztrácí pozici. Vnímáte to tak? Přece jen, zájem fanoušků a diváků se trochu tříští - a Dukla je v elitní soutěži nově, je tedy zajímavější.
Tituly, které Dukla vybojovala v historii, nejdou logicky vymazat a tyto tituly samozřejmě založily tradici, na kterou nyní Dukla navazuje. Euforii se nelze divit. Vždyť i třeba Baník vybudoval svou fanouškovskou základnu na titulech v 80. letech. Region je ale dost velký na to, aby zde byly dva kluby hrající nejvyšší fotbalovou a hokejovou soutěž. Je to zase jen výzva pro nás, abychom se zlepšovali. My svou historii na nejvyšší úrovni píšeme teprve pár let. Taky bych byl rád, aby platilo, že kdo má rád Jihlavu a Vysočinu, bude fandit jak Dukle, tak i nám.
Jak vy osobně v Jihlavě fungujete? Kolik dní v týdnu v ní trávíte? Už jste měl možnost poznat více než kancelář na stadionu a zázemí FC Vysočina?
V Jihlavě jsem nejméně tři až čtyři dny v týdnu. Většinu dní a večerů strávím v kanceláři. Město mám ale rád, mám už tady svou oblíbenou restauraci, obdivuji zdejší zoologickou zahradu.
