Stačilo málo a minulý čtvrtek by si opět jeden člověk vzal život na třebíčském železničním mostě, který se vypíná nad Libušiným údolím. Městští policisté ale včas zasáhli a podnapilý muž si skok rozmyslel. Nezapsal se tak do smutné statistiky, kterou si vede jeden důchodce z Třebíče.
Nikdo jiný než on nemá tak dokonalý přehled o sebevrazích, kteří si pro ukončení života zvolili právě toto přemostění hlubokého údolí. Penzista pan Pavel si z pochopitelných důvodů nepřeje uveřejnit celé jméno.
27 sebevrahů za posledních 27 let
|
Třebíč není anonymní prostředí a on si je dobře vědom citlivosti tématu. Senzaci v něm nehledá, má doma spoustu historické a zeměpisné literatury. Je prostě sběratel informací a toto je jen střípek do mozaiky dění.
"Od narození jsem bydlel v domě nedaleko mostu. Pamatoval jsem si každý případ. Několik těch nešťastníků jsem dokonce z dálky viděl ležet mrtvé pod mostem. K psaní statistiky mě naočkoval kolega v práci. Říkal: To nikdo jinej neví, zapisuj si to," říká pětasedmdesátiletý senior.
Skáčou hlavně směrem k městu
Na papír vytržený ze školního sešitu zaznamenal už 38 případů. První jméno je z roku 1947, poslední z loňského 28. října. Žen je v jeho statistice devět. "Možná by tam měl být i pán, co zemřel letos v únoru. Stalo se to těsně před mostem pod koly vlaku. Nebyl ale přímo na mostě," podotýká.
Podle nasbíraných informací taky zjistil, že drtivá většina sebevrahů skočila do údolí, místo aby volila vstup pod vlak. A skoro všichni skočili směrem k centru města.
Od své babičky ale ví i to, že nejméně dalších pět případů se stalo do roku 1947. "Moje babička si dlouhé roky psala něco jako deník. Zaznamenávala si důležité třebíčské události. V přehršli zápisků má i zmínku o nešťastných lidech, kteří spáchali sebevraždu skokem z tohoto mostu," říká důchodce.
Z mostu poprvé skočila matka čtyř dětí
Vlaky tu jezdí nad údolím od roku 1886. Tehdy tu italští dělníci postavili ve výšce více než 40 metrů takzvaný příhradový most. "V roce 1892 se zde jako první rozhodla ukončit život žena. Babička se o ní zmiňuje jako o manželce krejčího, matce čtyř dětí," vypráví Pavel.
S určitostí ví, že za druhé světové války z železničního mostu neskočil nikdo. Němci prý nechali pod mostem vykácet stromy, aby viděli na terén. Most na důležité trati z Jihlavy do Brna nepřetržitě střežili.
Tvůrce lehce bizarní statistiky je přesvědčen, že jakékoli zábrany by většinu sebevrahů neodradily od jejich zoufalého činu. "Za první republiky, kdy byly pod mostem stromy, tam skočil jeden pán. Zůstal zachycený v koruně. Hasiči ho sundali a on si o pár dní později stejně na život sáhl. Jinde a jinak," přidává své zjištění.
Za 27 let 27 sebevrahů
Zatímco po válce sebevrahů na mostě moc nebylo, a když už, tak to byli převážně starší a nemocní lidé, v posledních letech převládají mladší ročníky. Už tu zahynuli místní i přespolní - v poznámkách u jmen jsou obce jako Luka nad Jihlavou, Kamenná, Pyšel, Stařeč nebo Jaroměřice nad Rokytnou.
Dřív Třebíčané, kteří takto zemřeli, mívali parte ve vitrínce pohřební služby v centru města. V současnosti ale jejich pozůstalí parte vyvěsit nenechávají.
V roce 1954 došel na most například pacient z nemocnice. Měl rakovinu, o svém konci si chtěl rozhodnout sám. Tak skočil.
"Mám tu z 80. let minulého století zaznamenaného muže, který se po rodinné hádce kvůli nabouranému autu rozběhl k mostu. V momentálním hnutí mysli z něj v rozčilení skočil. Objevuje se zde taky mladá dívka, která otěhotněla s ženatým přítelem. On se k ní pak nechtěl hlásit, a tak to vyřešila po svém," vypočítává. Na dně Libušina údolí ukončil své trápení jeden Vietnamec, nešťastně zamilovaný do Češky.
Tragický byl případ osmiletého chlapce. Byl nejmladším člověkem, který zemřel po pádu do údolí. Hoch byl výjimka, vlastně vůbec nechtěl páchat sebevraždu. Jen se rozhodl, že se pokusí přeručkovat zábradlí. Neudržel se.
Most se v roce 1987 dočkal generální rekonstrukce. Původní horní konstrukci nahradila nová s lávkou pro pěší a manipulační lávkou.
