S kolegy ze Správy chráněné krajinné oblasti (CHKO) Žďárské vrchy v zimě vyráželi do terénu kontrolovat a opravovat cedule, teď ovšem začíná ta hezčí část roku spojená s živou přírodou. Už tradičně ji zahajují bledule jarní v přírodních rezervacích ve Starém Ransku a ve Světnově.
Staré Ransko* Tato přírodní rezervace byla zřízena v roce 1956 o rozloze 35 ha. * Jedná se o rašelinnou smrčinu a olšinu v lesním úvalu na mírném severním svahu Babylonu. * Ve velmi vlhkém lesním porostu je hojná bledule jarní, která je tu hlavním předmětem ochrany. |
Několikahektarové koberce bílých, jedovatých, ale hlavně zákonem chráněných kvítků má Lubomír Dajč za úkol hlídat. Před nenechavci nebo bezohlednými turisty. Těch je prý ale naštěstí ve zdejších lužních lesích rok od roku méně.
"Ono stačí, když se na kraji lesa objeví auto s logem CHKO a lidi už zpozorní. Nevědí, kdo z kolemjdoucích je hlídač," vysvětluje ochranář. Na jeho oblečení totiž žádné logo není, takže splývá s ostatními turisty.
"Lidé se ale chovají k bledulím většinou dobře. Paradoxně tomu napomáhá i to, že se na ně chodí a jezdí dívat stále početnější procesí. Tady v Ransku jsou to týdně stovky lidí," dodává s tím, že člověk spíš něco sebere nebo zničí, když je někde sám. Před lidmi se stydí.
Pokuty dává jen motorkářům
"Ta doba, kdy si lidi ve velkém bledule trhali, nebo dokonce i s cibulkami vyrývali, je už naštěstí pryč." Zabírá zřejmě hrozba až desetitisícové pokuty, ale nejen ta. "Mnozí už zjistili, že rostlinu si jen tak jednoduše na zahrádku nepřesadí. Potřebuje totiž speciální prostředí a půdu," vysvětluje muž, který teď s bledulemi tráví každý víkend.
Jako bodyguard květin vypadá sice nebezpečně, přiznává ale, že pokutu kvůli bledulím od něj zatím nikdo nedostal. Většinou stačila domluva. Pokuty od správce CHKO nejčastěji dostávají terénní motorkáři.
Lubomír Dajč, hlídač bledulí v CHKO Žďárské vrchy.
A co bude Lubomír Dajč dělat, až mu bledulky odkvetou? Přesune se k Bezděkovu u Nového Města hlídat šafrány. Potom, až začne horolezecká sezona, bude střežit hnízda opeřených dravců.
"Na skalách ve Žďárských vrších hnízdí krkavci a výr velký. Ti potřebují k hnízdění klid, proto se na skalách například na milovských Perníčkách nebo na Malinské skále nesmí první půl rok lézt. Jsou ale skály, na které už je vstup veřejnosti například kvůli vzácným mechům úplně zakázán. To je třeba Pohledecká skála nebo Černá skála," popisuje náplň své práce strážce přírody.
Až do zimy pak musí kontrolovat, jestli někdo nejede do lesa autem nebo na motorce a vůbec, zda se návštěvníci CHKO chovají přístojně.
Zvíře v kleci už nechce
Na rozdíl od svých kolegů není Luboš Dajči studovaný přírodovědec. Původně pracoval jako elektromechanik ve Žďasu. K přírodě měl ale vždycky blízko. Několik let dojil krávy v družstvu v Polničce, ale hlavně byl dlouhé roky nadšeným chovatelem exotických plazů. "Choval jsem hlavně hroznýše a krajty," vypráví muž.
Že byl v oboru úspěšný, dosvědčuje i fakt, že vyvážel hady i do západní Evropy. S holandským kolegou pak založil zoo ve Španělské Andaluzii. O tom ale nerad mluví. Projekt totiž nedopadl podle jeho představ a spíš než na chov se dnes zaměřuje na atrakce pro turisty.
Chov hadů, podobně jako akvaristika, prý měly před revolucí vyšší úroveň než dnes. "Ti dobří chovatelé naštěstí zůstali, ale přibyla k nim spousta takových, kteří tomu nerozumějí," stěžuje si ochranář. Ten před pár lety s chovem hadů přestal.
"Nějak jsem změnil pohled na svět. Nepotřebuji vidět zvíře v kleci nebo v teráriu. Raději se na ně pojedu podívat do přírody," říká. Hada má už jen jednoho, hroznýšovce duhového. Našli ho prý lidi na skládce a nevěděli, co s ním. Tak se ho ujal.
