„S dopravou se dítě setkává denně. V roli chodce i cyklisty je ovšem nejzranitelnějším účastníkem silničního provozu. Návyky, které získá na dopravním hřišti, si později přenáší i do procesu získání řidičského oprávnění. Hřiště jsou základním pilířem výuky,“ vysvětluje národní koordinátor BESIP Jiří Polomis.
V Česku patří dopravní výchova do vzdělávacího plánu. Děti ve čtvrtém ročníku absolvují obvykle čtyři hodiny teorie. „Jsou děti, které ani netuší, že se jezdí po pravé straně,“ podotýká velitel městských strážníků v Chotěboři Petr Doležal. Se strážníky se nechal vyškolit a školy v regionu objíždí a děti učí. Když mají v dosahu kvalitní dopravní hřiště, vyzkouší si vše i v praxi.
„Dopravní výchova je o tradici, je také výchovou k prevenci úrazů. Děti během ní dostanou základy, jak se bezpečně na silnicích chovat. V desátém roce věku to je obzvlášť důležité, protože se stávají plnohodnotnými cyklisty a mohou do provozu bez doprovodu,“ dodává Veronika Vošická Buráňová, krajská koordinátorka BESIP na Vysočině a velká propagátorka dopravní výchovy.
Na průkaz cyklisty jsou hrdí i středoškoláci
Dopravní hřiště proto vznikají jako na běžícím pásu. V celé republice jich je už 285. To zatím poslední se v pátek otevřelo v Chotěboři. A hned tento týden bude následovat otevření dalšího ve Velké Bíteši. Jen na samotné Vysočině bude už osmadvacátým dopravním hřištěm. Nezřizují se jen ve velkých a okresních městech, ale stále častěji i v těch menších, či dokonce v obcích.
„Je skvělé, jak máme kraj posypaný dopravními hřišti. Ale když se na nich nebude učit, nebudou mít smysl,“ upozorňuje Vošická Buráňová.
Koberec už nestačí. Havlíčkův Brod chce budovat klasické dopravní hřiště |
Výcvik, který provádí vyškolení lektoři, obvykle končí získáním kartičky nazvané „průkaz cyklisty“. I když nemá žádnou váhu ani zákonnou oporu, jsou děti šťastné, že ji dostanou. A mnohé si jí dlouho považují.
„Sama bývám překvapená, když si jdu povídat se začínajícími řidiči na střední školu. Sedí v kapucích zasunuti pod lavicemi. Ale když přijde řeč na dopravní výchovu, většina z nich vytáhne průkaz cyklisty, který hrdě nosí v peněžence,“ usmívá se Vošická Buráňová.
Formu dopravní výuky si každý evropský stát řeší po svém. Nikde jinde ale specializovaných dopravních hřišť není tolik a v takové míře se k edukaci dětí nepoužívají. „U nás organizovaná výuka probíhá na 164 hřištích. To je opravdu unikát,“ poznamenal Polomis.
V roce 1969 zemřelo na silnicích 190 dětí, loni 4
Podle expertů mají dopravní hřiště na povědomí dětí o chování se v provozu velký vliv. „Dnes si jen těžko představíme realitu Československa roku 1969, kdy v silničním provozu zahynulo 190 dětí. Ještě hrozivější je statistika více než 2 600 nehod, které tehdy zavinily děti jako chodci do 15 let,“ říká Vošická Buráňová.
Pro srovnání, loni na českých silnicích zemřely při dopravních nehodách děti čtyři. A v roce 2023 děti do patnácti let zavinily jen 38 dopravních nehod. „Pokud se děti stanou účastníky dopravních nehod, v drtivé většině případů je to vinou dospělých,“ připomíná Jiří Polomis.
Jako na skutečné silnici. Děti v Jihlavě mají moderní dopravní hřiště |
Dopravnímu vzdělávání se Československo věnovalo od roku 1970. Už o tři roky později bylo po celé zemi 47 dopravních hřišť, z toho deset mobilních. A to i přesto, že jejich budování bývalo mnohem nákladnější než dnes. Například hřiště v Jičíně na počátku 70. let minulého století vyšlo včetně značek a dalšího vybavení na 610 tisíc tehdejších korun československých. A mobilní hřiště, jehož základem byl autobus plný značek a šlapacích autíček, vyšlo na 200 tisíc.
Dnes se obvyklé náklady pohybují kolem sedmi milionů. A přesně tolik stálo i to zatím poslední dopravní hřiště v Chotěboři.
Chotěboř chtěla semafory i železniční přejezd
„Dopravní hřiště je velmi důležitou součástí každého města, které má spádové školy. Děti se pohybují v čím dál hustějším provozu, proto je důležitá prevence, aby nedocházelo k úrazům. Město k tomu musí přispět,“ konstatuje chotěbořský starosta Ondřej Kozub.
Příprava a samotná výstavba dopravního hřiště trvala v Chotěboři dva roky. Vedení města do něj nechalo zakomponovat prvky, se kterými se v Chotěboři lidé běžně setkávají. Oproti standardnímu projektu nechalo navíc zařadit například zcela funkční světelnou křižovatku i železniční přejezd.
Místo dopravního hřiště slouží i srolovaný koberec, veřejnost má smůlu |
Nový areál nacházející se v sousedství školky v Dlouhé ulici bude po dopoledne sloužit pro potřeby škol. Nejen těch chotěbořských, dojíždět na něj budou i třídy z okolních měst a obcí. Odpoledne a o víkendech pak bude otevřené veřejnosti, během letní sezony až do osmi hodin večer. „Plánujeme vyčlenit určité hodiny, kdy tu bude asistovat městská policie i odpoledne a ta spustí světelnou signalizaci,“ dodal Kozub.
V Chotěboři po několik sezon sloužilo hřiště přenosné. To tvořilo několik fólií či koberců, které bylo potřeba rozbalit na rovnou plochu a následně osadit dopravními značkami. Tento způsob byl jakýmsi nouzovým řešením a dlouhodobě se příliš neosvědčil.
Fólie klasické hřiště dlouhodobě nenahradí
Rozbalování a zabalování hřiště zabralo spoustu času. Město ho proto nechávalo delší dobu rozložené na zimním stadionu. „Ale kvůli ledové ploše to bylo možné jen v červnu. A to pro školy nebylo dostatečné,“ vysvětluje chotěbořský starosta. Nyní celý soubor radnice nabízí k odkupu zájemcům z řad jiných měst či obcí. „Někde by i to třeba využili,“ domnívá se Ondřej Kozub.
Stejné hřiště využívá už třináct let například i Havlíčkův Brod. Je posledním okresním městem v republice, které zatím své stálé hřiště nemá. A také zjišťuje, že fólie klasické hřiště dlouhodobě nenahradí. Ve spolupráci s Veronikou Vošickou Buráňovou našlo pozemek v Zahradnického ulici a loni na podzim zastupitelé spustili proces změny územního plánu, aby se stálé hřiště mohlo stavět.
„Při opakovaném rozbalování, zabalování a převozech přenosné hřiště už trochu utrpělo. A chápeme, že to pro město velikosti a významu Havlíčkova Brodu není úplně ideální řešení,“ nechala se slyšet havlíčkobrodská místostarostka Marie Rothbauerová.
