Tradiční akci si nenechali ujít ani motorkáři z jiných krajů. „Přijeli jsme od Jindřichova Hradce, dohromady šest motorek. Máme klub, říkáme si Starý vlci,“ líčil muž s přezdívkou Štumby.
„S Nočními vlky (kontroverzním ruským motorkářským klubem, pozn. red.) nic společného nemáme, ti jsou víc na Východ,“ mávnul rukou motorkář, jehož Hondu 1300 zdobí kromě vlčí hlavy také maltézské symboly.
Rádi jezdí ve smečce a mladí už nejsou, nechybí mezi nimi ani důchodci. Najezdí šest až osm tisíc kilometrů za rok. „Na motorce jsem jezdil už zamlada, ale teď znovu až posledních pět let, na důchod,“ popisuje Štumby.
„Letos jsme byli nejdál v Liberci a na Slovensku. Delší trasy do zahraničí nepodnikáme, jezdíme na pohodu, po akcích,“ líčí Štumbyho žena přezdívaná Herra.
V klubu není jediná. „Ale motorky neřídíme, vozíme se jako batůžci,“ líčí s úsměvem. Jde spíše o rodinný klub. Herra hned představuje svoji sestru Áju, která žije a cestuje s bratrem od jejího manžela.
Německá motorka z války se v rodině dědí už půl století
Jak jinak, všichni oblečení v černé kůži. Ale sedačky prý takové doma nemají. „Mašina zůstává v garáži, tím to hasne, domů nic netaháme,“ glosuje motorkář.
Na žďárskou akci dorazili vůbec poprvé, pozvánku našli na internetu. Na společnou vyjížďku však nejeli, odpoledne chtěli stihnout po cestě zpět ještě jinou akci.
Velkou pozornost budil na oválu stroj BMW R 75, takzvaná Sahara, německý válečný motocykl z roku 1943. „Má i originální, zatavený kulomet MG 42, kterému se říkalo Hitlerova pila, mělo to šílenou kadenci,“ popisuje majitel Jan Levý ze Žďáru nad Sázavou.
Podle něj je podobných motorek na Žďársku mnohem více, protože je zde zanechávali na konci války prchající Němci. Celý příběh své motorky však nezná, v rodině se dědí od roku 1970.
Zatímco motorkáři ve Žďáře a také v Jihlavě zavírali silnice tento víkend, příští sobotu se stejná akce uskuteční ve Velkém Meziříčí.
