Desítky nadšenců si neváhají ve volný den přivstat, aby si v mrazu už od sedmi ráno užívali zimního rybaření. To jim na rybníku Škvařil umožňuje velkomeziříčské rybářství Podstatzky-Lichtenstein.
Laikovi, pro něhož je lov na dírkách neznámým pojmem, se může zdát, že lidé pouze postávají s udicemi u děr v ledu a čekají, až se chytí ryba – v případě rybníka Škvařil siven, nebo pstruh. Ovšem i když tato činnost při letmém pohledu působí poněkud staticky, bližší poznání tohoto specifického odvětví rybaření ukazuje, že to může být i adrenalin. Svědčí o tom nadšené halekání dětí, když se jim povede vytáhnout zpod ledu mrskající se úlovek, i ruce rybářů neklidně cukající udicemi s návnadou, není-li zrovna žádná ryba delší dobu v dohledu.
Zaujmout mrštné tvory pohybující se pod ledem totiž nemusí být vždy úplně snadné. „Dírou v ledu je skrze čirou vodu i hezky vidíte, jak krouží kolem vaší návnady, a čekáte, zda zabere, nebo ne,“ popisuje rybář Vladimír, jenž na Škvařil dorazil z Brna.
Ryby bývají i vybíravé
Cestu na Vysočinu za lovem na dírkách váží už od loňska – v podstatě vždy, když to podmínky na rybníku dovolí. Pro tento koníček navíc letos nadchl i manželku, která zrovna vedle něj tahá z vody jednoho pstruha za druhým.
„Ne vždy to ale jde tak snadno. Musíte si mimo jiné najít správnou návnadu na daný den – jednou žerou víc červené červíky, podruhé bílé, jindy jdou na speciální těstíčko. Pokaždé zabírá i jiná hloubka ponoru, někdy u dna, pak zas o něco výš. Také je třeba udicí správně cukat, aby pohyb návnady rybu upoutal,“ líčí muž, který je aktivní rybář i po zbytek roku. A právě lov na dírkách je vhodným vyplněním poněkud „mrtvější“ části sezony.
O rybářství
Více informací lze zjistit na velkostatek.eu. |
To potvrzuje i Jan Maštera z Kamenice na Jihlavsku. „V zimě můžete jít lovit leda na nezamrzlou řeku, anebo právě na dírky,“ říká muž, který dorazil se synem Jeníkem.
Rybaření je rodinný koníček, takže se není čemu divit, že na ledě je už před devátou hodinou ranní vyskládáno bezmála dvacet ryb.
„Něco sami sníme, zbytkem podarujeme rodinu, známé,“ vypočítává Jan Maštera, jenž loví, jak sám říká „na přírodno“. „Chytáme klasicky na červíčka, bez umělých návnad. A jak vidíte, funguje to dobře,“ směje se muž.
Možností, jak přivábit úlovek je ale mnohem víc. Na lov lososovitých ryb se používá celá řad již zmíněných umělých nástrah „Jde o napodobeniny kukel, lare a nymf, umístěných na háčku se zátěží. Nástraha se pak spustí dírko do vody a poté se s ní musí lehce pohybovat,“ přibližuje Karel Báňa, vedoucí rybářství Podstatzky–Lichtenstein.
Ve chvíli, kdy ryba zabere, je potřeba rychle zaseknout a úlovek vytáhnout. Někteří rybáři ale podle Báni loví i klasicky, na splávek, s tím, že na háčku mají různé typy nástrah – třeba speciální těsto s glitry nebo masné červy; někteří chytají dokonce i na sýr.
Přes sto nadšenců denně
Samozřejmostí jsou speciální, krátké udice s malým navijákem, které si však, stejně jako návnady a další doplňky, mohou lidé u rybníka Škvařil i zapůjčit.
Tato vodní plocha, kterou najdou zájemci na dohled silnice II/602 mezi Velkým Meziříčím a sousedním Jabloňovem, je veřejnosti k lovu na dírkách k dispozici již čtvrtou sezonu. A zimní rybaření si za tu dobu získalo u lidí velkou popularitu. „Chodí jich desítky denně, někteří klidně ráno ještě za tmy. Výjimkou není ani přes sto rybářů za den. A to s sebou mnozí mají ještě rodiny,“ líčí Báňa.
Čekat u díry v ledu a zahřívat se čajem. Rybářům nechybí trpělivost ani v lednu |
Dle jeho slov samozřejmě nechybí profesionální rybáři, ale lov na dírkách je rovněž stále vyhledávanější rodinná aktivita. „Proto také nasazujeme hodně ryb, aby si mohly zachytat i děti. Odcházejí pak spokojené, že si k obědu samy ulovily rybu,“ usmívá se Báňa.
Mezi tyto dětské nadšence patří i osmiletá Lucia a její šestiletý bratr Jozef. Rodina z nedaleké obce si lov na dírkách oblíbila minulý rok. „A dneska už je to tak, že ty dvě tři hodinky chytají děti a my s mužem jsme jenom doprovod a dozor,“ shoduje se pár.
Lucia má v neděli ráno na kontě už pěknou řádku pstruhů a její mladší bratr nezůstává o moc pozadu. „Loni tady oba jednou pěkně vymrzli, doma šli hned do teplé vany. Potom se koukali na pořad se svým oblíbeným Jakubem Vágnerem, kde Jakub zrovna chytal na Sibiři štiky, takže si hned připadali trochu jako on, že zažili taky takové drsné podmínky,“ vzpomíná s úsměvem otec malých rybářů.
Aby měli lidé co tahat z vody, před každým provozním dnem, což je sobota a neděle, nasadí personál rybářství do Škvařila stovky exemplářů. „Na den tam je kolem 700 až 800 kusů, tedy zhruba 300 až 400 kilo ryb. Na neděli vždy doplníme podle toho, jaké množství lidé v sobotu vyloví,“ vysvětluje Báňa s tím, že cílem je, aby si každý mohl nachytat v průměru kolem desítky úlovků.
Do vody putují „rukávem“
Pstruzi a siveni pocházejí z firemních sádek v nedalekých Mostištích. „Siveny už ale nemáme, takže odteď nasazujeme jen pstruhy,“ upřesňuje vedoucí rybářství. Ryby doveze auto až k rybníku, pod vodu pak míří dírou v ledu takzvaným „rukávem“.
Vybírány jsou tržní kousky, tedy pstruzi s váhou mezi 30 a 40 dekagramy. Siveni alsasští bývají těžší, váží i přes půl kila.
Lidé, kteří chtějí zkusit štěstí při zimním rybaření, mohou o víkendu dorazit mezi sedmou ráno a druhou odpolední, přičemž větší šance na úlovek bývá zpravidla ráno. Každý rybář zaplatí dvě stovky coby povolení k lovu. Následně hradí částku podle toho, kolik ryb nachytá – kilo vyjde na 190 korun.
O tom, zda se bude lovit, však rozhoduje hlavně mráz. Led totiž musí mít alespoň deset centimetrů. „Poslední roky jsou zimy nevyzpytatelné a mrazy bohužel netrvají moc dlouho. Loni jsme měli otevřeno pouze tři víkendy – a i tuto sezonu je to teprve třetí víkend,“ říká Báňa.
Další termíny vypíše rybářství právě dle počasí; aktuální informace zveřejňuje společnost na svém webu
