Divadelní režie Evžena Sokolovského v Jihlavě i mimo Vysočinu byly jiného druhu než ty televizní za normalizace. Příbramský rodák patřil do šedesátých let k lidem, kteří vytvářeli moderní české divadlo.
Třeba v roce 1954 režíroval v Jihlavě Čechovova Strýčka Váňu. Ještě předtím Tylova Strakonického dudáka či hru Voskovce a Wericha Nebe na zemi. V roce 1954 mělo premiéru jeho nastudování Stroupežnického Našich furiantů. Obsadil tehdy také Jaromíra Crhu, jenž se o mnoho let později stal všeobecně známým v televizní roli šíleného otce Brůny v příběhu Studna ze seriálu Třicet případů majora Zemana.
Režisér s ruskými kořeny Evžen Sokolovský ale začínal s divadlem ještě dříve. Po válce založil avantgardní brněnský soubor Křesadlo. V něm se potkal s Věrou Kubánkovou či Rudolfem Pellarem, kteří také později prošli Horáckým divadlem.
Do Jihlavy pak Sokolovského přivedl v roce 1947 umělecký ředitel Miloš Hynšt. A jednou z prvních Sokolovského režií v Jihlavě byl Hrdina západu, kde vedle sebe hrály Kamila Moučková a Věra Tichánková.
Na herce hulákal, ale měl i smysl pro humor
Z Jihlavy odešel v polovině 50. let do pražského Divadla S. K. Neumanna. Na tuzemské scény pak uváděl dílo Bertolta Brechta a v brněnském Státním divadle s tehdejším týmem činohry inicioval řadu českých divadelních textů a adaptací, mimo jiné z pera Ludvíka Kundery či Milana Uhdeho. Zároveň vedl satirické divadlo Večerní Brno.
Počátkem normalizace Sokolovský začal intenzivně spolupracovat s televizí. Zprvu usiloval o uvádění klasiky, později se stal režisérem dietlovských a dalších seriálů poplatných době.
V roce 1986 dokonce natočil jeden z nejhůře hodnocených seriálů, jímž byl Gottwald s Jiřím Štěpničkou v titulní roli. Jana Machalická před lety v Lidových novinách připomněla básníka a dramatika Ludvíka Kunderu, který ve svých pamětech napsal, že se seznámili se Sokolovským už v roce 1945.
„Z nesčetných zkoušek jsem poznal Sokolovského jako takzvaného řvoucího, hulákajícího režiséra, oplývajícího však neodolatelným humorem. Navíc jsem nepoznal režiséra, který dokázal s takovým sebesarkasmem hanobit vlastní práci.“ Kundera zmínil posléze i Sokolovského práci na seriálech.
Co ještě Sokolovský režíroval v JihlavěV roce 1951 měla v Horáckém divadle premiéru Figarova svatba v Sokolovského režii. V březnu následujícího roku dokončil hru Jarní hromobití, což byla hra zabývající se kolektivizací. Poté se pustil do Ostrovského komedie Kdo hledá, najde. V květnu roku 1953 uvedl v Jihlavě Maryšu bratří Mrštíků. Titulní roli svěřil Věře Novákové, Vávru hrál Václav Jeřábek. Na jaře stejného roku měla premiéru v Jihlavě i Morálka paní Dulské pod jeho režijním vedením. |
„Co točíš?“ ptával se ho prý. „Ale zas nějakou sračku,“ odpovídal Sokolovský. „V nejtěžších stagnačních letech mi svým jménem kryl dvě a natočil tři televizní hry,“ připomenul Kundera, který tehdy vůbec nesměl publikovat.
V Brně Sokolovský také učil na JAMU a byl pedagogem režisérů, kteří byli u založení Divadla Husa na provázku. V devadesátých letech se Sokolovský opět vrátil k divadelní práci. K jeho posledním inscenacím patřil muzikál Prezidentem snadno a rychle, uvedený v Hudebním divadle Karlín, či Dáma s kaméliemi v Českých Budějovicích.
Jeho ženou byla herečka Miriam Hynková, již také obsazoval. Jeho syn Eugen Sokolovský je rovněž režisérem.
Evžen Sokolovský zemřel v roce 1998 ve věku nedožitých 73 let. Smuteční obřad se konal v kapli na příbramském hřbitově.
