Když Kateřina Pindejová přijala svoje první angažmá po studiích v Horáckém divadle, měla už za sebou i další role před kamerou. Třeba v seriálu Druhý dech či ve snímku Atomová katedrála, který vznikal v Dukovanech na stavbě elektrárny.
V jihlavském nastudování muzikálu Pavla Dostála a Richarda Pogody Gaudeamus Igitur ztvárnila roli Otylky. Získala za ni ocenění za nejlepší ženský herecký výkon na festivalu divadel na Nové scéně v Praze. Poté se z Vysočiny vrátila do hlavního města.
Po necelých dvaceti letech se ale na nějaký čas opět vydala směrem Horácké divadlo. „A ne náhodou. Byla jsem vyzvána Michalem Langem, abych zaskočila v Jihlavě ve hře Rok na vsi za jednu herečku,“ zavzpomínala.
Záskok pro ni znamenal naučit se roli během dvou týdnů. „Nebyla to velká role, krásně se to dalo zvládnout. Samozřejmě bylo nutné zkoušení a propojení s ostatními kolegy na jevišti. Měla jsem tím pádem příležitost setkat se po dlouhé době s bývalými kolegy, například s Pepíkem Kunderou,“ vyprávěla.
Právě Josef Kundera s ní hrál už v 80. letech ve zmíněném muzikálu Gaudeamus Igitur. Za nabídku proto byla režiséru Langovi vděčná.
„Cítila jsem se totiž vůči Jihlavě zavázána. Opustila jsem ji velmi záhy po onom zmíněném představení. Důvodem byla nabídka pražského angažmá ve studiu Bouře a poté v Divadle bez zábradlí. Rokem na vsi jsem dluh splatila a nabyla dojmu, že se kruh přece jen uzavřel. Bonusem jsou mi noví přátelé, kolegové, se kterými jsem v kontaktu. A navíc mám Jihlavu velmi ráda. Je prostě kouzelná,“ doplnila Kateřina Pindejová.
V inscenaci Rok na vsi navíc po letech znovu potkala zdejšího zkušeného barda, herce Zdeňka Dryšla. Ten byl ředitelem divadla na sklonku minulého režimu, kdy zde byla v angažmá.
„Byl to právě on, kdo se tehdy přijel podívat na absolventské představení konzervatoře do Prahy. Nabídl tehdy angažmá Zuzaně Diatlové a mně. Obě jsme jej přijaly,“ připomněla Pindejová, která hraje v současnosti v Divadle Palace na Václavském náměstí v Praze.
