Jihlavský rodák je synem herce Miloše Stránského, jenž na Vysočině působil od roku 1965 a byl deset let ředitelem Horáckého divadla, v době, kdy se stavěla jeho nová budova v Komenského ulici.
Martin Stránský hrál už jako kluk v Horáckém divadle, kde po maturitě na čas zakotvil jako elév. Jednou, když mu bylo asi pět, viděl svého otce na jevišti, jak ve své roli zemřel. A po představení se divil, že táta zase po odchodu diváků najednou obživl.
Martin Stránský hrál v Jihlavě volejbal za Modetu. Zprvu uvažoval o dráze profesionálního sportovce nebo učitele tělocviku, nakonec ale vyhrálo hraní. Dodnes ale sportem relaxuje. S rodinou tehdy bydlel nedaleko centrálního náměstí, později na Královském vršku či v Seifertově ulici.
Když studoval, nesměřoval ještě otevřeně k herectví. Změna nastala jednou během osmdesátých let v Jeclově, kde bylo víkendové setkání ochotníků pod vedením jeho otce a Michaela Junáška. Tam ho herectví začalo bavit. Stačily na to tři dny od pátku do neděle, když s ostatními zkoušeli hrát.
Nechtěl o sobě slyšet, že je v angažmá u táty z protekce
Rodičům ale zpočátku neřekl, že chce na DAMU. Napoprvé tam nebyl přijat, a tak strávil rok v angažmá v Horáckém divadle. Tehdy ještě jeho otec nebyl ředitelem, nicméně patřil k nejzkušenějším hercům jihlavské scény.
V čem hrál v JihlavěPřed svým studiem na DAMU si Martin Stránský zahrál v rodné Jihlavě například ve Strakonickém dudákovi, který měl premiéru v říjnu roku 1988. V adventním čase téhož roku se v Jihlavě poprvé hrála Diderotova Jeptiška, také s účastí mladého eléva Stránského. Na začátku přelomového roku 1989 si zahrál v Klicperově Potopě světa. Na jaře měl potom premiéru Othello, v němž si zahrál Lodovica. Divákům se představil i v pohádce Rozum a štěstí. |
Syna připravoval na druhé zkoušky na DAMU, pilovali spolu přednes básní. S monology mu radil režisér Michael Junášek. Druhý pokus už vyšel a Stránský začal studovat v Praze.
„Já Jihlavu opustil v devatenácti letech a už předtím jsem dojížděl na gymnázium do Telče,“ popsal Martin Stránský.
Začátkem devadesátých let absolvoval DAMU, angažmá získal v souboru plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla. Jeho členem je dodnes. Dostával po studiích otázky, proč nešel raději zpátky do Horáckého divadla, kde byl jeho táta tehdy ředitelem. Odpovídal, že by to nedělalo dobrotu. Nechtěl o sobě slyšet, že je v angažmá z protekce.
Do Jihlavy se vrátil jako Cyrano. A sklidil veliký úspěch
O mnoho let později si jihlavské jeviště přece jen vyzkoušel jako Cyrano, když zde jeden večer hostoval s Divadlem pod Palmovkou. A divákům se představení velmi líbilo. Martin Stránský má i zkušenosti z Letních shakespearovských slavností na Pražském hradě.
Televizní diváci jej znají zejména jako Otu Kováře ze seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 nebo navazujících Doktorů z Počátků. Role doktora mu přinesla i netradiční zážitky, třeba přímou masáž srdce.
„Pro nás herce je to zajímavá zkušenost. Vůbec jsem netušil, že se něco takového provádí. Na vlastní kůži bych to zažít nechtěl, ale natočil jsem to rád,“ vzpomínal Stránský.
Ve filmu zaujal například ve snímcích Pravidla lži, Habermannův mlýn či v pohádce Peklo s princeznou.
