Michal Šmarda sedí čtvrtým rokem v křesle starosty Nového Města na Moravě. Duší je ale dobrodruh, který pravidelně co dva roky opouští starosti komunálního politika a míří na druhý konec světa poznávat jiné kraje a mravy, jak říká na "čundr".
"Napadlo nás to někdy na přelomu tisíciletí. Řekli jsme si, že budeme dva roky šetřit a pak vyjedeme do nějaké zajímavé země. Společně s pár kamarády to bereme vždycky jako čundr, žádnou klasickou dovolenou. Hledáme destinace, kde je pokud možno bezpečno, není tam válka, neplatí se víza a v neposlední řadě, kde je cenově příznivá cena letenky," vysvětluje na úvod novoměstský politik.
Své putování po světě začal s kamarády před lety v africké Ghaně ještě v době, kdy měli nárok na studentské slevy. "Říkali jsme tomu devítitisícovky, protože zpáteční letenka stála těsně pod devět tisíc. Chtěli jsme je využít postupně všechny, což se samozřejmě nepodařilo, protože se začaly zdražovat," vzpomíná Šmarda.
Po Africe přišla na řadu Brazílie, Venezuela, Thajsko, Egypt, Peru, Tanzanie a naposledy letos v březnu Panama a Kostarika.
Několik cest Šmardovi zároveň posloužilo jako test. "Tyhle cesty prověří i charaktery, jak se člověk s druhým snese i v nelehkých situacích. Proto jsem do Thajska, Egypta a Venezuely vzal na čundr i partnerku ještě před svatbou. Chtěl jsem ji prověřit, jestli se mnou vydrží žít. Zvládla jak cestu stopem po egyptském Sinaji, tak výpravu do pralesa, čímž jsem zjistil, že už zvládne všechno. Tak jsme se vzali a pořídili si děti. Můžu to každému doporučit. Navíc je to od té doby jediný koníček, který mi manželka toleruje," podotýká novoměstský cestovatel.
Stopování v Egyptě se vyplatilo
Kromě bájného Peru ho právě Egypt z navštívených zemí vzal asi nejvíc za srdce. "Přiletěli jsme do Káhiry někdy ve tři v noci levným letem a čekali do rána na první autobus do města. Pak jsme jeli do Asuánu dolů na jih a podél Nilu. Tam jsem si uvědomil, jak monumentální historii ta země má a jak to předchází všemu, co si ti, kteří se dneska perou, kdo má pravdu a je silnější, vůbec mohou uvědomit. Už po několika dnech jsem ale nechtěl vidět žádnou památku, a proto jsme pak odjeli stopem na Sinaj," říká s nadsázkou.
Na stejnojmenné biblické hoře ho zklamaly zpustlé rozvaliny prastarého chrámu, které bral jako zneuctění. Nadchli ho naopak místní lidé.
"Řidič autobusu, kterého jsme stopli u palestinských hranic, nás nejprve vyděsil tím, že najednou odbočil ze své cesty. Pak jsme ale zjistili, že si kvůli nám zajel asi sto kilometrů, abychom neměli problémy. Nabídl jsem mu peníze, v přepočtu asi dvě stě korun. On mi jednu bankovku vrátil, dal mi hrst svých drobných a poradil, abych byl příště opatrnější a dával jen tohle," líčí Šmarda. Sám má zkušenost, že mimo hlavní turistické trasy natrefil většinou na slušné lidi.
Ve Venezuele přišel o všechny peníze, to byla nepříjemnost
Nepříjemný zážitek ale zažil ve venezuelském Caracasu, kde ho okradli téměř o všechny peníze. "Mohli jsme si za to ale sami. Celou dobu tam totiž bylo krásně a bezpečno," vypravuje.
Fascinován byl panamským průplavem. "Velké zaoceánské parníky tam plují přímo středem pralesa," podivoval se novoměstský starosta.
Tím, že tam nebyl tehdy volně směnitelný kurz, fungoval černý trh a veksláctví. "Dostali jsme od jednoho překupníka skvělý kurz a byli nadšení, kolik vyděláme. Věděli jsme přitom, že nemáme měnit moc peněz najednou, ani nebrat ten nejnižší kurz. Přesto nás nabídka tak nadchla, že jsme vzali všechny naše peníze, co jsme měli, a šli za ním do nějaké uličky," líčí Šmarda.
Tam se objevil druhý muž a začal počítat bankovky. "Najednou se dal na útěk, údajně před policií, a my za ním. Pak jsme se zastavili a dokončili obchod. Až když jsme pak odjížděli lodí pryč a přepočítali si peníze, tak jsme zjistili, že máme sotva zlomek toho, co nám slíbil. Místní, kterým jsme to naštvaně líčili, nám ale řekli, že kdybychom na to přišli na místě, dopadli bychom mnohem hůř," popsal Šmarda.
Obří loď uprostřed pralesa
Šmardu na zatím poslední výpravě za dobrodružstvím nadchla i Panama, kde strávil necelé dva týdny.
"Putovali jsme kilometry pěšky pralesem a viděli nespočet druhů ptáků. Přišli jsme k věži tyčící se nad stromy asi čtyřicet metrů vysoko a pozorovali z ní ptáky," vrací se do letošního začátku jara.
"Náhle uprostřed té divočiny, asi půl kilometru od nás, jsme místo ptáků spatřili vrcholek projíždějící obří zaoceánské lodi. Průplav totiž vede přímo prostředkem pralesa," líčí cestovatel.
Zároveň přiznal, že právě v Panamě dal poprvé v životě úplatek za překročení rychlosti. "Spěchali jsme do Kostariky a policista, co nás zastavil, prohlásil, že jestli nezaplatíme, zůstaneme tam čtyři dny. Dali jsme mu sto dolarů a on nás pustil dál," vypráví další z historek.
Přihlížel soudnímu procesu o rwandských masakrech
Silný, i když velmi smutný zážitek si odvezl z návštěvy Tanzanie, kde ve městě Arusha na severu země navštívil mezinárodní soudní tribunál zabývající se genocidou ve Rwandě.
"Zrovna projednávali případy, kde ve vesnici, kterou zločinci přijeli vyhladit, stáli její obyvatelé ve frontě a za třicet dolarů, což byly jejich celoživotní úspory, si kupovali kulku, aby je hned zastřelili, než aby se nechali rozsekat mačetami," popsal otřesný zážitek.
Spoustu zážitků si Michal Šmarda odvezl z africké Tanzanie.
Michal Šmarda už má prý v hledáčku několik míst, kam by se chtěl napřesrok na dalším "čundru" podívat. "Rád bych viděl Laos ještě předtím, než ho změní výstavba obří přehrady na řece Mekong, kterou chtějí stavět Číňané. Láká mě i Jižní Vietnam a Kambodža. Se synem, kterému je teď sedm, bych se rád podíval - až bude starší - i do Hondurasu a Nikaraguy. Třeba to pak převezme po mně a bude mi o cestách vyprávět, zatímco já už budu jen sedět doma a bát se o něj," nastiňuje s humorem své plány.
Naopak pracovním cestám politiků placeným z kapes daňových poplatníků se snaží vyhýbat. Nemá rád do detailu naplánované cesty, kde většinou není žádný prostor k tomu, aby člověk poznal místní prostředí sám na vlastní kůži.
