Byl u založení divadla Semafor, hrál v jeho prvním představení Člověk z půdy. Zdeněk Braunschläger zažil i nejslavnější časy Činoherního klubu s Pavlem Landovským a Jiřím Hrzánem. V roce 1980 byl nucen emigrovat s malým synem do západního Německa.
Proč? Jako píšící herec připravil scénář k filmu Město mé naděje. Ten komunistům vadil a musel hned do trezoru. Poté Braunschläger nemohl sehnat žádnou práci, a dokonce po něm chtěli, aby zaplatil výrobní náklady filmu.
Na Západě začínal s umýváním záchodů. „Po dvou měsících ze mě udělali šéfa těch umývačů záchodů. Měl jsem pod sebou asi padesát Turků. V té době jsem napsal v Německu i první rozhlasovou hru, kterou mi tam odvysílali,“ zavzpomínal Zdeněk Braunschläger.
Po roce začal číst v rádiu Svobodná Evropa českou zakázanou literaturu. Za čas si našel práci, která mu vyhovovala více. Rozvážel do všech nemocnic v Bavorsku léky a séra.
„Zpátky už nejezdi,“ radili mu v osmašedesátém v Hamburku
Emigrovat mohl už podstatně dříve, v roce 1968. Tehdy se v Československu točil americký film Most u Remagenu a on v něm hrál.
Zdeněk Braunschläger
|
„Poněvadž do Československa vtrhli Rusáci, tak se celá produkce tehdy odstěhovala na dva měsíce do Hamburku. Přišel tam za mnou vedoucí produkce a povídá mi: Už nejezdi zpátky, je to zbytečný. Nabídl mi angažmá s výukou angličtiny. Já mu řekl, že se musím vrátit, protože jsem Čech. Ale víte co, kdybych tam zůstal už tenkrát, tak bych neměl báječného syna,“ popsal herec.
Jeho syn se stal v dospělosti pilotem Lufthansy, později zamířil do letounu ruského miliardáře Romana Abramoviče.
Když se herec vrátil po roce 1989 do Třebíče, kde vyrůstal, získal nazpět dům na Karlově náměstí. Jeho rodina tam kdysi měla řeznictví a uzenářství. Braunschläger dům opravil a vytvořil z něj restauraci U Hradeb. Později podnik prodal.
Co ale nezískal zpět, to byl byt na Václavském náměstí v Praze, který si kdysi vybudoval. Byli tam sousedi s Waldemarem Matuškou, oba spolu působili v Semaforu. Po jejich emigraci byty připadly muzikantům, kteří tehdy spolupracovali se zpěvákem Michalem Davidem. Byt nedostal zpět ani Matuška.
Soudruh ministr Nejedlý ho chtěl spráskat. Nakonec povolil
S Třebíčí má herec spojenou velkou část života, začínal jako místní divadelní ochotník. Později mu zakazovali studium na vysoké škole. A on si ho osobně vyjednal u neblaze proslulého komunistického ministra Zdeňka Nejedlého.
„Na přijetí u něj jsem čekal tři dny. Třetí den mi sekretářka sdělila, že soudruh ministr Nejedlý mě očekává. Chtěl vědět, co chci. Řekl jsem, že chci studovat na vysoké škole a jsem přesvědčen, že toho dosáhnu, i když on tu třeba už nebude. Rozčileně mi odsekl, že tak drzého spratka ještě nezažil. Povídá mi: Kdybych byl tvůj táta, tak tě spráskám. To nemáš úctu ke stáří?“
Braunschläger mu řekl, že to není drzost, ale pokus o spravedlnost. „A že úctu ke stáří mám. Dodal jsem ještě, že mám přečtené jeho články. Pak mi pokynul, abych si sedl a byl už zticha. Obchodní školu, kterou jsem chtěl, mi zakázal. Poslal mě na JAMU k děkanu Kuršovi, svému příteli. Ten mi umožnil udělat dodatečné zkoušky. Tak jsem se stal hercem,“ popsal.
Po roce 1989 hrál už jen ve snímku Juraje Herze Habermannův mlýn. „Už všechny ostatní nabídky odmítám. Tady je dost jiných herců, kteří potřebují práci,“ vysvětlil muž, který žije střídavě v Praze a v Mnichově.
