„Já žiju v masarykovském světě. Teď se mi podařilo získat jeden zajímavý Masarykův dopis, který napsal v roce 1910 učiteli ze Sudet k jeho padesátinám,“ popsal se zápalem v hlase muž, který zná i různé málo známé detaily ze života prvního československého prezidenta.
Už se mu třeba podařilo zjistit, že se v souvislosti s Masarykem objevila spousta pomluv. Vždy, když něco nového slyší, vše pečlivě ověřuje v různých dokumentech a knihách. „A dost se mi stává, že to neodpovídá,“ říká.
Například se podle něj moc neví, že Masaryk byl jednou tajně pod cizím jménem v Jihlavě. Dosud se tvrdilo, že nikdy do Jihlavy nezavítal.
Jak se Masaryk divil v dobronínské hospodě
Existuje třeba také Masarykův článek, kde popisoval, jak se jednou v době hilsneriády zastavil v dobronínské hospodě. Majitel hostince byl Žid, v obci žilo převážně německé obyvatelstvo. Masaryka zaujalo, že na rozdíl od blízké Polné nezaznamenal v Dobroníně žádné protižidovské nálady.
„Hodně se tomu divil. Ta hospoda vypadala ještě před deseti lety jako za Masaryka,“ popisuje Václav Merunka.
Merunka se o Masaryka začal zajímat v době, kdy studoval bohosloveckou fakultu. Doma často slýchal od matky vzpomínky na úmrtí Masaryka, když pronikavě zněly sirény. To už za hranicemi křičel Adolf Hitler, blížila se mnichovská dohoda.
Stejně jako T. G. Masaryka si váží i Edvarda Beneše a jeho ženy Hany. „Bylo na ní patrné, že vystudovala Sorbonnu. Beneš je napadán hlavně od některých Němců, ale mně je to jedno,“ popsal.
Při svém sběratelství třeba už poznal, že Masaryk psal během svého života více dopisů než Edvard Beneš.
Václav Merunka má ve své sbírce také kolem stovky bust obou prezidentů. Vlastní asi osm stovek knih spojených s prvním československým prezidentem. Sehnal i jídelní lístky z lánského zámku podepsané Masarykem.
Nové zaměření. Sokolské pohlednice a slavní malíři
Jeho zájem sahá i do jiných oblastí. Shromáždil už sto různých vydání Karafiátových Broučků. Sbírá i kunsthistorické knihy, podpisy obětí komunistického režimu a také betlémy - velké i miniaturní. Nevyhýbá se ani těm z Číny.
Poslední dva roky se ještě navíc zaměřil na staré sokolské pohlednice. „To je výtvarně velmi zajímavé téma. Pro Sokol kreslili ti nejlepší malíři,“ popsal.
Kromě malířů pracoval na sokolských pohlednicích i proslulý fotograf František Drtikol. Václava Merunku také potěšilo, že získal do sbírky tři dopisy Miroslava Tyrše, jednoho ze zakladatelů Sokola.
Do roku 1990 byl Václav Merunka farářem Církve československé husitské v jihlavském kostele Povýšení svatého Kříže.
