Lžíce bagru se zaryla do zarostlé hromady zeminy uprostřed polí poblíž jihlavské Resslovy ulice. Na povrchu do té chvíle jen zbytky zdiva dávaly tušit, že zde bývala drobná stavba.
Půl metru pod zemí se pak objevily zbytky stěn z bílých a červených dutých cihel, chuchvalce ocelových armatur a pak základy čtvercového půdorysu o hraně pět metrů.
„Tady býval bunkr? Nerad bych se někam s tím bagrem propadl,“ svraštil bagrista obočí a pak kamsi telefonoval. Zemní stroj ale do podzemí nezapadl. Jenom odbagroval zbytky zdiva a pak vzniklou jámu zahrnul ornicí. Za tři hodiny na místě nezbylo po někdejším „bunkru“ ani památky.
Z Jihlavy tak zmizely další z mlčenlivých pozůstatků studené války. Zmíněné zbytky stavby odstřelené na sklonku 80. let totiž nebyly v pravém slova smyslu vojenským bunkrem, ale pozorovatelnou.
V katastrální mapě měla označení „dvůr“. Patřila do takzvané Teritoriální radiační hlásné sítě (TRHS). Vznikla zhruba kolem roku 1958. „Pamatuju si, když ji stavěli. K pozorovatelně vojáci vykopali příkop, do kterého položili kabel. Pokud si vzpomínám, tak už za pár let někdo u té pozorovatelny urazil zámek na železných dveřích. A telefon, co býval uvnitř, zmizel,“ vzpomíná místní pamětník.
Pozorovatelny TRHS vznikaly v době vrcholící studené války na návrších s dobrým výhledem na strategické cíle ve městech, například továrny. Při jaderném útoku měly posádky pozorovatelen hlásit jeho následky.
Jihlava patřila v 50. letech k městům se silnou vojenskou posádkou a strojírenstvím. Snad proto se dodnes v okolí města zachovaly ještě čtyři tyto poválečné pozorovatelny, podobné té zmíněné. Jsou na návrších nad Sasovem a na Větrníku, další je skrytá v terénní vlně u polní cesty z Hybrálce k silnici na Bílý Kámen. ́
Pracovník civilní obrany chatku povolil
Čtvrtá a nejméně známá je ve vegetaci v zahrádkářské kolonii Hruškové Dvory. Pozorovatelna je dnes zakrytá z jedné strany včelínem, z druhé je obrostlá keři. Původní telefonní vedení do pozorovatelny, dávno nefunkční, však technici snímali ze sloupů teprve před 14 dny.
„Pokud já vím, tak pozorovatelnu sice postavili, ale nikdy z ní nikdo nic nepozoroval. Spadala pod civilní obranu, která měla sídlo v hasičárně, odkud ji občas někdo přišel zkontrolovat. Od zámků do zahrady měli své klíče, zámky jsme nesměli měnit. A kolem pozorovatelny jsem nesměl sázet stromky vyšší než metr dvacet, aby nebránily výhledu,“ vzpomněl si jeden ze zahrádkářů.
Jak plynuly roky a pozorovatelnu stále nikdo nevyužíval, postavil si muž vedle ní po domluvě s pracovníkem civilní obrany malou zahradní chatku. Pak však na kontrolu pozorovatelny přijela inspekce z nadřízeného útvaru CO v Brně.
„Vysvětlil jsem jim, že mi stavbu chatky jejich kolega povolil. Ten, co kontroloval, si tedy zapsal, že stavba nebyla provedena svémocně – to slovo si pamatuju dodnes. A ještě prý: tady nám podepište, že kdyby k něčemu došlo a my tu pozorovatelnu potřebovali, tak vám chatku vyhodíme do vzduchu, že jste s tím srozuměn. Já říkám: to vám klidně podepíšu, protože kdyby se něco takového semlelo, tak mě budou zajímat jiné věci než zahradní chatka,“ smál se zahrádkář.
