Snažila se jen vyhýbat cukroví. Ale nehledejte za tím přísný stravovací režim. „Jím normálně, jenže mám zase problémy se zuby,“ povzdechne si čtyřiadvacetiletá vytrvalkyně.
Stejně jako se v rodině finského podnikatele Rista Mäkiho míchá čeština s finštinou, prolínají se také chutě obou kuchyní. K obědu se podávala lososová polívka, k večeři vepřová šunka s bramborovou kaší.
„To je finské jídlo. Mamka kuchyně mixuje. Ona si udělá kapra, já ho nemusím,“ popisuje atletka, která se před lety rozhodla reprezentovat Česko.
Do domovského města se dostane jen párkrát do roka. „Spočítala bych to na prstech obou rukou,“ počítá v duchu. V Praze ji drží kromě tréninku ve středisku Dukly pod vedením kouče Pavla Červinky i studium architektury na ČVUT.
Štědrodenní běh však nevynechá nikdy. „Byl to sedmý ročník, a jelikož jsem spoluzakladatelka, běžela jsem posedmé,“ usmívá se při čerstvé vzpomínce, jak se ve čtvrtek na náměstí Republiky proplétala mezi 180 vytrvalci.
„Na začátku nás bylo asi jen sedm. Ale loni se to zlomilo, přišlo přes sto lidí, do té doby jsme se mezi sebou všichni znali,“ vzpomíná. Na památku si po sedmikilometrovém běhu odnesla perníkovou medaili.
Vytrvalkyně o svátcích rozhodně nezahálí, nedávno se vrátila z měsíčního soustředění v Portugalsku. „Snad mám natrénováno na halovou sezonu, vrcholem bude halové mistrovství světa. Z minulého roku mám zaběhnutý A-limit, stačí mi kvůli potvrzení zaběhnout B-limit, ale chci běžet ještě rychleji,“ líčí svoje plány.
Aktuálně drží usměvavá dívka s havraními vlasy tři české a jeden finský národní rekord, loni získala zlatou medaili na univerziádě v Koreji, když triumfovala v běhu na 5000 metrů.
Pro příští rok nosí v hlavě hodně ambiciózní plány. „Měla bych dělat ve škole bakalářky, z toho můj trenér nemá radost. Ale chtěla bych zvládnout zkoušky i limit do Ria, abych mohla startovat na olympiádě. Udělám pro to všechno.“
Motivace jí tedy rozhodně nechybí. O úspěch by ovšem Mäki chtěla bojovat také v červenci na mistrovství Evropy v Amsterdamu.
