„Řešíme hlavně zarostlé přejezdy mezi poli, různé meze, úseky okolo mostků nebo i v podmáčeném terénu. Většinou je nutné vysekat náletové dřeviny nebo třeba rákosí, takže to pak přichází na řadu především křovinořez,“ popsal Josef Holemář.
Například v oblasti zvané Táborky - za kempem u Pilské nádrže na okraji Žďáru nad Sázavou - se musí pravidelně posekat v bažině porost na ploše zhruba sto padesát metrů dlouhé a šest metrů široké. „Děláme to jednak kvůli lepší průjezdnosti a průchodnosti, ale také proto, aby bažina co nejdříve promrzla a dalo se po ní pak projet se strojem na Polničský okruh,“ vysvětlil úpravce tratí.
S počasím se podnikat nedá, uvědomují si dobrovolníci z Lyžařského Jihlavska |
Další nutnou položkou v přípravách je kontrola mostků, po nichž lyžaři překonávají vodní toky nebo právě podmáčené úseky. Někde stačí drobné opravy, jinde se Josef Holemář pouští do výstavby zcela nových přemostění. „Zrovna na Táborkách jsou mostky dva. Jeden jsem tam dělal nový vloni, stavba toho druhého přišla na řadu letos,“ popsal. Jelikož je ale celá oblast tvořená bažinatým terénem, dlouho přemýšlel, jak do něj těžký náklad dřeva - o váze kolem jedné tuny, vůbec dostat.
„Nakonec jsem využil svoji rybářskou praxi. Dřevo jsem si dovezl na břeh rybníka, poté jsem ho naskládal na loď a tu jsem následně i s nákladem a v rybářských ‚broďákách‘ dotlačil až na místo určení. Tam jsem všechno zase vyložil,“ vylíčil svůj fígl se smíchem Holemář.
Připomněl, že při chystání materiálu na stavbu mostků se stává také dřevorubcem. Vhodné dřevo si totiž může díky dlouholeté spolupráci s městskou společností Satt sám vybrat a vytěžit právě v městských lesích.
Se stopou pomůže nová čtyřkolka
V předsezonní revizi podle zkušeného úpravce lyžařských tratí nemůže samozřejmě chybět ani kontrola a drobné úpravy samotných strojů, pomocí nichž se běžkařské trasy najíždějí. Pro letošek by však tento krok měl být ve Žďáře a jeho okolí o něco snazší. Příspěvkové organizaci Sportis, která má úpravu stop na starosti, se totiž povedlo získat dotaci na novou čtyřkolku.
„Stroj, který jsme doteď měli, se už potýkal s řadou technických problémů, konec konců jsme to zažili minulou sezonu, když konečně nasněžilo. Bohužel se zrovna tehdy naše čtyřkolka porouchala, takže tam vznikla nějaká až třídenní prodleva, než bylo možné lyžařské stopy najet,“ zavzpomínal žďárský starosta Martin Mrkos.
Takových situací se teď právě chtějí Žďárští vyvarovat. Sportis pořídí novou čtyřkolku za přibližně 300 tisíc korun, z toho čtvrt milionu korun pokryje dotace od Nadace ČEZ, již se povedlo městské organizaci na koupi vozidla získat. Stroj by měl doplnit výbavu Sportisu už tento týden.
„A jelikož to bude zcela nová čtyřkolka, tak předpokládáme, že nájezd tratí bude rychlý, bezproblémový a bez technických poruch,“ nechal se slyšet Mrkos.
Podle Holemáře je stroj od stejného výrobce jako stávající vozidlo, ovšem v novější a silnější verzi. „Dokoupili jsme také radlici na dohrnování nějakých problematických míst,“ podotkl úpravce stop.
Poslední slovo má vždy počasí
Původní čtyřkolka zůstane i nadále ve vozovém parku Sportisu a najde ještě další využití. „Bude sloužit například při přípravě lyžařských tratí v místech, kam se teď bez terénního auta špatně dostáváme. Sportis ji využije třeba i v rekreačním areálu Pilák na různé terénní práce a podobně,“ míní Holemář.
Vedení města věří, že letošní běžkařská sezona bude úspěšná, v čemž ale bude opět hrát významnou roli hlavně vývoj počasí. „Ačkoliv v posledních letech jsou zimy poměrně slabé a sněhová nadílka dost nevyzpytatelná, přesto jsme pořád regionem, kde se ještě čas od času na běžky vyrazit dá. A platí, že kdo je připraven, není překvapen,“ konstatoval Mrkos.
Když se budoucí mostek pro běžkaře nachází v bažině, musí jeho stavitel improvizovat. Josef Holemář přepravil těžký materiál na místo lodí.
Doplnil, že pracovníci žďárského Sportisu upravují téměř 120 kilometrů lyžařských tras. „Geograficky se jedná o území od Nového Veselí přes Žďár nad Sázavou až ke Škrdlovicím, Velké Losenici a Stržanovu. Vedle čtyřkolky vlastníme ještě rolbu, ta se ale používá, jen když je sněhová nadílka bohatá a vrstva sněhu už vyšší,“ přiblížil starosta.
Město za úpravu lyžařských tratí platí ročně zhruba 250 tisíc korun, ovšem jedná se o průměrnou částku, která závisí na počasí v dané zimní sezoně. „Byly i roky, kdy se ta suma pohybovala jenom v nižších desetitisících korun, jelikož sníh tehdy prostě nebyl,“ konstatoval Mrkos.
Příprava na zimu obnáší i pro další pracovníky Sportisu, jako je ředitel organizace nebo vedoucí daného úseku sportu, i množství administrativní práce. Musejí například obnovovat smlouvy s vlastníky pozemků, po nichž následně mají být stopy vedeny, nebo komunikovat s obcemi v regionu, které mají o úpravu lyžařských tras zájem.
