Ve vchodu do kostela byla po mši slavnostně odhalena pamětní deska, jejíž dvojjazyčný nápis má být symbolickým podáním si ruky navzájem. "Uvědomujíce si dějiny Evropy, hledáme cestu ke smíření," zaznívá mimo jiné v textu.
Stonařovští před nedávnem kývli na nápad německého faráře Dietra Langa učinit smířlivé symbolické gesto. Lang je potomkem odsunutých Němců ze Stonařova, žije v Bavorsku, kde se těsně po válce narodil.
"Když pan farář řekl, že má tuto myšlenku a že se setkává s příznivým ohlasem řady dosud žijících Němců, kteří museli po válce z Jihlavska odejít, i jejich rodin, odpověděli jsme – proč ne?" přiblížil Ladislav Plavec ze Stonařova.
Farář Dieter Lang celebroval loni v září rovněž jihlavskou smuteční mši při pohřbu ostatků obětí poválečného násilí z Budínky u Dobronína.
Desku pro stonařovský kostel zaplatili Němci, text napsal Lang a grafický návrh vytvořili Češi. Sobotní mše se nakonec zúčastnilo asi šedesát Němců a okolo třiceti Čechů.
Když se Němci přijedou podívat na dům, pustím je do bytu
Kostel stojí uprostřed městysu, který býval po staletí součástí ojedinělé a významné německé enklávy na území českých zemí. Zahrnovala Jihlavu a blízké okolí. Halasně tudy prošly dějiny zejména v první polovině 20. století.
Vznik Československa v roce 1918, kdy Češi začali hrát prim, horlivost některých Němců po Hitlerově uchopení moci v roce 1933, okupace, odsun Němců, příchod "naplaveniny! do uprázdněných majetků. To vše se v rychlém sledu střídalo v regionu, který historicky míval velkou část obyvatel německých. A zanechalo řadu příběhů a tragédií na obou stranách.
Rodiště nacistyStonařovskou zajímavostí je fakt, že tu v rodinném letním bytě spatřil světlo světa vysoce postavený nacistický pohlavár Arthur Seyss - Inquart. Zprvu tichý a spíše uzavřený hoch, na kterého například Josefa Šánová vzpomíná jako na slušného a distingovaného muže, udělal po roce 1933 závratnou kariéru. Stal se Hitlerovým oblíbencem. Byl rakouským kancléřem, říšským ministrem a potom říšským komisařem pro Holandsko, kde svými rozhodnutími napáchal řadu zvěrstev. Za válečné zločiny byl v norimberském procesu odsouzen k trestu smrti a popraven v roce 1946. |
Z Německa přijel například devětasedmdesátiletý Franz Schramel. Do dvanácti let žil v Jiříně u Jihlavy, byl z rodiny sedláků, měli rozsáhlé polnosti. V německém Bavorsku ale nakonec skončil u automobilů. Vyučil se automechanikem, dnes má prodejnu a autorizovaný servis fordů.
"Tam žiju, ale uvnitř jsem doma tady, u Jihlavy. Tady mě to bere za srdce. Netoužím po navracení majetku, v Německu jsme obstáli, z ničeho vybudovali malou firmu, vede se nám dobře, už ji převzal syn. Ale v duchu jsem vlastně pořád ten sedlák z Vysočiny,“ podotkl Schramel.
Do kostela přišla taky jednadevadesátiletá Josefa Šánová, ve Stonařově žije od narození. Za války tu působila jako česká učitelka. Když nuceně zanikla zdejší česká škola, učila místní děti doma. Maminka byla Němka, tatínek Čech jak poleno. A protože byl dominantní hlavou rodiny on, převládlo u Šánových "české klima". Paní Šánová se symbolickým gestem usmíření problém nemá. "Beru to pozitivně," ubezpečuje.
Ladislav Plavec patří mezi ty, jejichž rodiny se po válce nastěhovaly do opuštěných domů, kterých ve Stonařově zůstala většina.
"Nemám problém vpustit dovnitř Němce, kteří se jednou za čas přijedou z nostalgie podívat tam, kde jako malí prožili dětství. Dům nám nikdo brát nechce. Ale vím, že je tu řada lidí, kteří pouštět nechtějí. Je jim to nepříjemné, drží si odstup, nevidí to rádi a Němcům nevěří," připustil Plavec.
