Ještě než definitivně vyklidí hráčskou kabinu, vrátí se Oldřich Bakus v sobotu na led, aby se rozloučil ve velkém stylu. V exhibičním rozlučkovém zápase povede družinu vybraných bývalých spoluhráčů.
K této příležitosti se už vyrobily i první dresy Bakus Stars týmu. S tím nastoupí proti jménům, která před dvaceti lety vybojovala jihlavské Dukle zatím poslední mistrovský titul.
"Tehdy v mých patnácti, když se v Jihlavě slavil titul, mě nenapadlo, že budu jednou kapitán Dukly, to určitě ne. Vždy jsem chtěl hrát hokej co nejlíp a uspět v něm, ale že budu kapitán v Dukle deset let, to jsem si určitě nemyslel,“ přiznává Bakus.
Pamatujete si okamžik, kdy jste se poprvé postavil na brusle?
Začal jsem s hokejem v šesti letech. Můj brácha i strejda hráli hokej a dovedli mě v první třídě na zimák. Tenkrát to ještě nebylo tak jako dnes, že se od tří čtyř let bruslí.
Brusle jste poprvé nazul na jihlavském zimáku?
Přesně tak, jsem rodák z Jihlavy, i moji rodiče a prarodiče pocházejí z Jihlavy.
Oldřich BakusNarozen 3. května 1975 v Jihlavě. V dresu Dukly Jihlava nasbíral 230 branek a 511 bodů. Kapitánské céčko měl v 523 zápasech. V hokejové extralize nastoupil celkem k 61 zápasům. V nich vsítil devět branek a na dalších devět přihrál. Ve volném čase rád cestuje nebo rybaří. Po ukončení hokejové kariéry chce také trávit více času s rodinou. |
Loučíte se v nejlepší formě, jste tahounem týmu. Pro Duklu to bude velká ztráta. Snažil se vás někdo přemluvit, abyste zůstal?
Byl jsem rozhodnutý, řekl jsem, že skončím, a v Dukle to vzali dobře, probíral jsem to hlavně s trenéry, s Petrem Vlkem a s Patrikem Augustou, ti to brali jako realitu. Asi jsem mohl ještě rok dva hrát, to se vždycky může spekulovat, já jsem se ale rozhodl takhle a myslím, že je to pro mě to nejlepší. Chci skončit na vrcholu.
Takže z klubu žádné výrazné snahy přemlouvat vás, abyste ještě pokračoval, nebyly.
Tak ještě se zeptali, jestli bych ještě nechtěl pokračovat... Ale byl jsem rozhodnutý, že už ne.
Co by se muselo stát, abyste znovu nastoupil k ligovému zápasu? Co by pro vás bylo motivací?
Motivace se dá najít vždycky. Ale nevím, co by se muselo stát, nikdy neříkej nikdy. Když se stane něco nepředvídatelného... Jsem ale pevně rozhodnutý a teď tu možnost pokračovat vylučuju.
A co kdyby si na vás vzpomněli z extraligy?
Nabídka z extraligy nepřišla tři roky zpátky, takže určitě už nepřijde v šestatřiceti letech, to je vyloučené. Extraligové mančafty nemají zájem kupovat takhle staré hráče, ale hrají na svých odchovancích.
Nebojíte se, že vám bude po hokeji smutno?
Samozřejmě, když nějakou práci děláte pětadvacet nebo třicet let, vzpomínky tam jsou a je jasné, že na hokej se budu chodit dívat a budu klukům fandit. Není to tak, že jsem skončil s hokejem a teď na něj zanevřu. Je to sport a každý musí jednou skončit a dívat se v životě dál.
Jak vaše rozhodnutí ukončit kariéru přijala vaše rodina?
S rodinou jsem o tom mluvil a manželka mi řekla, že se musím rozhodnout já. Rodina byla ale určitě jeden z důvodů, abych se mohl věnovat malé a měl na rodinu více času.
Odcházející kapitán Dukly Jihlava Oldřich Bakus (číslo 14)
Těšíte se, že budete mít konečně čas i na své záliby, na které se třeba kvůli hokeji moc nedostávalo?
Budu mít čas na ryby, konečně na ně začnu chodit. Taky se těším, že budu víc cestovat.
Měl jste už někdy dřív chuť s hokejem praštit?
To asi po každém zápase, kdy prohrajeme. Samozřejmě to jsou ale emoce, kdy člověka taková myšlenka napadne, ale skutečné rozhodnutí, že skončím po této sezoně, bylo až teď.
O tom rozhodnutí jste asi uvažoval delší dobu, nebylo to ze dne na den...
Přesně tak, před sezonou jsem řekl, že hraju poslední sezonu, samozřejmě se třeba ještě něco mohlo v sezoně změnit... Nechtěl jsem končit po zranění, kdy jsem odehrál jen tři čtvrtě sezony. Chtěl jsem odehrát dobrou sezonu a po ní skončit a jsem rád, že to myslím vyšlo.
Můžete popsat i ty nejlepší chvíle v jihlavském dresu nebo celé hokejové kariéře?
Když porazíte někoho silného, favorita, určitě na to rád vzpomínáte, ty zápasy vám utkví v paměti. Dobrá atmosféra byla tehdy, když jsme postupovali s Třebíčí z druhé ligy do první v prvním roce, kdy jsem do týmu přišel. Zážitkem bylo i zahrát si za Spartu, ale vůbec největší zážitek byl postup do extraligy s Duklou.
Ještě před deseti lety jste nastupoval za rivala Dukly, Třebíč. Jak jste jako jihlavský patriot nesl, když na vás na ledě při vyhecovaných zápasech pískali jihlavští fandové?
Když jsem začal v osmnácti trénovat s áčkem, kdy v Jihlavě ještě byla extraliga, trénoval jsem tady s Oldou Válkem a dalšími hráči, kteří byli pojem. Pak jsem se po sedmi letech vrátil v hostujícím týmu, tehdy to určitě bylo takové zvláštní. Ale je to sport, jsme profíci, jsme za to placení.
Jste pověstný tahem na branku a schopností udržet puk. To umění pochází z hokejové školy, nebo na to musí být talent?
Je to asi od všeho něco, každý má talent na něco jiného. Jsou kluci, kteří jsou rychlí a dobře bruslí, já jsem zase spíše technický hráč, umím hrát s pukem a ten silově udržet, dostat se s ním před bránu. To jsem ale musel i zdokonalovat tréninkem, bez toho by to nešlo.
Jihlavský Bakus diskutuje s rozhodčími
Koho v sobotu v exhibici z mistrů ligy roku ’91 obzvlášť rád uvidíte? Jsou mezi nimi i vaši spoluhráči?
Se spoustou tehdejších hráčů jsem se později potkal na ledě, třeba s Jirkou Poukarem, nebo jsem hrál proti nim, když jsem hrál v Třebíči. Devadesát procent těch kluků z tehdejšího mistrovského mančaftu znám a jsem rád, že na mou rozlučku s fanoušky přijedou. Těším se, že se pobavíme a že se to bude fanouškům líbit.
Jak jste vy prožíval před dvaceti lety zisk posledního titulu Dukly?
V té době mi bylo patnáct let, na zápasy jsme se samozřejmě chodili dívat, na hokej chodila spousta lidí a atmosféra tehdy byla parádní.
Napadlo vás tehdy, že by to mohl být nadlouho poslední titul?
Bylo mi patnáct, šestnáct, tehdy jsem nad tím takhle neuvažoval, co bude.
A napadlo vás tehdy, že byste jednou mohl být kapitánem Dukly? Byl to sen patnáctiletého kluka?
V té době bylo strašně těžký se do prvního mužstva Dukly dostat. Tehdy v patnácti, když se tady slavil titul, mě nenapadlo, že budu jednou kapitán Dukly, to určitě ne. Vždy jsem chtěl hrát hokej co nejlíp a uspět v něm, ale že budu kapitán deset let, to jsem si určitě nemyslel.
V exhibici nastoupíte v týmu se spoluhráči z období celé kariéry, s kým se obzvlášť rád potkáte?
Určitě se rád potkám se všemi hráči, které jsem pozval. Když jsem třeba začínal v Dukle v juniorce, trénoval s námi Gusta Žák, pak jsem proti němu hrával na vojně v Jindřichově Hradci, kdy on nastupoval za Havlíčkův Brod. Těším se na Petra Mokrejše, se kterým jsme spolu hráli i s Martinem Koudelkou. Nebo Olda Válek, s tím jsem byl s Duklou na turnaji ve Zlíně, když ještě hrál... To jsem rád, že jsem si s takovým hráčem mohl zahrát. Rád se potkám se všema klukama, se kterýma jsem hrával i teď, třeba Dan Hodek, Tomáš Ficenc a spousta dalších kluků.
Pak už vás čeká život v "civilu." Od května nastupujete jako obchodní ředitel do firmy Auto Vysočina. Přitom se o vás spíš ví, že podnikáte třeba v pekařském oboru. Proč jste se teď vrhnul zrovna do aut?
V životě se má zkusit všechno a já jsem toho zkoušel fakt hodně. A pořád zkouším, mám hodně věcí rozjetých. Obchodní ředitel firmy pan Musil odcházel do důchodu a hledali někoho, kdo by to po něm vedl. A nabídli to mně, je to pro mě nová výzva.
Ve firmě jste tedy měl už dřívější kontakty?
Firmu vlastní můj tchán, takže to je takhle. Jinak rozjíždím i další věci, ale o těch se zatím moc mluvit nedá.
Dukla vám nenabídla manažerský post? Uvažoval byste o něm?
Záleží, jaká by to byla nabídka. Ale myslím si, že v současné době ta situace v klubech není taková, aby si mohli dovolit platit manažery.
A co trenérský post? Pro děti byste byl vzor...
Asi určitě bych trénovat mohl, ale v současné době nic takového neplánuju.
Fanoušci přišli s výzvou, aby váš dres visel nad ledem po boku legend Dukly. Co byste jim vzkázal?
Fanouškům děkuju především za to, že na zápasy chodili a fandili nám. Je vidět, že Jihlava je hokejové město, to platí neustále. Teď na play-off přišlo na zápasy přes pět tisíc lidí, což je na padesátitisícové město úplně super. A jinak ohledně dresu, to musím nechat na někom jiným. Teď je jiná doba, nad ledem visí dresy legend, které dokázaly hrát za reprezentaci a uspět na mezinárodní úrovni... Tohle musí rozhodnout někdo jinej.
