Čtyřiačtyřicetiletý slovenský forvard, který má ve sbírce zlato a stříbro z mistrovství světa a zahrál si finále české (stříbro s Pardubicemi 2007), slovenské (titul s Košicemi 1999) a rakouské (stříbro se Znojmem 2016) nejvyšší soutěže, definitivně naposledy nastoupil za Moravské Budějovice.
„Samozřejmě jsem chtěl, a řekl jsem to klukům před zápasem, aby můj poslední start byl vítězný. Ale ne vše v životě vychází podle představ,“ říká hráč, který většinu kariéry spojil se znojemskými Orly.
O motivaci měl postaráno. „Náhodou to vyšlo tak, že přijela i moje mamka ze Slovenska a ještě se na mě na ledě podívala,“ prozradil. „Kdyby se vyhrálo a mně by se povedlo dát gól, bylo by to na rozloučení pěkné.“
Pucherův konec u žihadel je překvapivý. Také z toho důvodu, že nová druholigová sezona nedávno teprve odstartovala. „S majitelem klubu Zdenkem Stojánkem jsme se domluvili, že to nebudeme rozpitvávat. Musím však říct pravdu: bylo to na podnět klubu. Detaily bych ale nechtěl zveřejňovat,“ uvedl Pucher.
Účastník olympijského turnaje v Naganu 1998 měl v minulém ročníku skvělou bilanci, co zápas, to bod. Ve 34 utkáních základní části nastřílel 14 gólů a přidal 20 asistencí, v sedmi duelech play off přidal 3 branky a 4 nahrávky. Ve dvou zápasech aktuální sezony však své statistiky nerozšířil.
„Co se týká druhé ligy, je to můj konec. Ale v mužském hokeji ještě něco řeším,“ prozradil Pucher. „Nechci dělat nějaká rychlá rozhodnutí, šít horkou jehlou. Nechtěl bych to ukončit s tím, že s tím dnes seknu a už na led nepůjdu,“ naznačuje, že se svou kariérou by mohl pokračovat ještě o patro níž.
„Určitě bych chtěl pomoct kamarádovi Zdeňku Ondřejovi, s kterým jsem hrál jak ve Znojmě, tak v Pardubicích. Má tým v krajském přeboru a bavili jsme se o tom, že bych mu tam šel pomoct. Kvůli propagaci hokeje a tak,“ naznačil.
Nižší soutěže = cenné zkušenosti
Znamenalo by to, že by prošel všemi úrovněmi hokeje: od nejvyšší soutěže až po kraj. „Když si zahraju ve všech soutěžích a zažiju to na vlastní kůži, je to poučné. Je to lepší jednou zažít, než o tom stokrát slyšet,“ má jasno. „V budoucnu bych chtěl pracovat v hokeji dál, takže je to pro mě obrovská zkušenost.“
Pucher připouští, že ho úroveň druhé ligy překvapila. „Zrychlila se. Kluci jsou natrénovaní, pracují na sobě, přestože chodí do zaměstnání,“ všiml si. „Klobouk dolů před nimi. Je tam hodně mladých hráčů, kteří se chtějí dostat do vyšších lig. A je to na nich vidět, jdou do rychlosti, nikoho nešetří.“
Pucher oceňuje, že se ho ani ve druhé lize nikdo nepokusil úmyslně zranit. „Soupeři byli vůči mně nekompromisní, tvrdí, ale nebyla tam od nich žádná zákeřnost, žádné zákroky zezadu,“ popisuje. „Snažili se hrát hokej. A když se do mě někdo opřel, tak způsobem, který k hokeji patří. Za to jsem vděčný.“
S Moravskými Budějovicemi se Pucher neloučí úplně. U žihadel bude pokračovat v práci trenéra mládeže, které se věnuje poslední dva roky. „Máme tu skvělou partu, děti si na mě zvykly a já s nimi rád pracuji. Baví mě to,“ dodal.
