Potkat toho pravého bývá mnohdy velmi nelehký úkol. Obzvlášť v současné době, která není na seznamování zrovna ideální. Co byste měla mít na paměti při hledání svého vyvoleného a kde ho vůbec najít?

___________________________________________________________________________

Jestli se někdo řídí rčením „co je v domě, není pro mě“, já to tedy rozhodně nejsem. A není to ani má sestra. Vlastně i mé dvě kolegyně našly svoji životní lásku na pracovišti. Ono se to vlastně docela nabízí. Právě tam totiž trávíme mnoho času, a tím pádem dostáváme i nespočet příležitostí takzvaně oťuknout a následně oslovit toho, kdo je nám v onom „domě“ sympatický. Kapitola sama pro sebe jsou firemní vánoční večírky. I když tam občas začínají i vztahy, ehm… ­řekněme tak trochu neoficiální.

Vraťme se ale k seznamování...

Zaměstnání může být místem, kde lze na někoho takového narazit. Co když ale trávíte většinu času na home office, setkáváte se převážně s kolegyněmi (přičemž toužíte po muži) nebo pracujete v rodinné firmě? Kde jinde najít spřízněnou duši a na co při seznamování dbát, abyste se hned na začátku nepřipravila o možnost šťastného konce?

Velké nároky?

Podobné otázky si často kladla i kamarádka Petra. V době dospívání neměla zrovna dvakrát štěstí na setkání s tím pravým. Zatímco já jsem odvážně putovala ze vztahu do vztahu (aniž bych kolikrát stačila zažít pořádně divokou single jízdu), z jejích úst jsem neustále slýchávala věty typu: „Když on má křivé zuby a tamten zase okousané nehty.“ S věkem se sice její požadavky lehce obrousily, avšak princ na bílém koni přesto nedocválal. Když oslavila třicátiny jako nezadaná, začala propadat panice. „Už bych chtěla někoho najít, usadit se a založit rodinu. Všechny bývalé spolužačky děti mají, o chlapovi nemluvě.“

Petra, které bych v tu chvíli nejraději připomněla její mnohdy až nesmyslné nároky na muže, se najednou změnila v urputnou lovkyni silného pohlaví. A úspěšnou. Jen krátce potom, co začala chodit s o pět let mladším Martinem, oznámila zásnuby, téhož roku se vzali a po pár měsících mi poslala fotku z ultrazvuku. V jejím případě se zdá, že krátká doba, která uplynula od seznámení do svatby a dítěte, nemá (alespoň zatím) negativní vliv na jejich rodičovské i partnerské fungování. Vztahová koučka Lucie Mucalová ale vysvětluje, proč tento zrychlený způsob, typický pro dnešní dobu, není nejlepší varianta. Podle ní zde chybí šance vybudovat vztah. „Chci muže, nejlépe hned, mám sepsaný seznam toho, jaký má být, nemám čas ztrácet čas, chci, aby to bylo efektivní. To jsou věty, se kterými se ve své praxi setkávám. ­Uspěchaný život zrychluje i požadavky na vztahy. Je kolem nás mnoho příruček, videí a knih, jak se rychle seznámit. Vztah se ale nedá žít podle příručky, je založený především na dvou živých lidech s odlišnými příběhy. Pravý vztah se buduje, nelze uspěchat. Zbrklé a unáhlené kroky si nechte jinam než na seznamování.“

Vysněný princ na bílém koni

Tak ráda bych tehdy Petře pomohla najít toho jejího vysněného bruneta s rovnými zuby a úhledně upravenými nehty. Jenže takhle to podle odbornice zkrátka nefunguje: „Je důležité navazovat kontakty v prostředí, kde je nám dobře, na místech, která jsou spojena s našimi koníčky. Právě tam se totiž nejspíš budou pohybovat lidé, kteří jsou podobně naladění. A rozhodně doporučuji netlačit na pilu.“ Když si zpětně vybavím začátky svých partnerství, zajímavého muže jsem vždy potkala ve chvíli, kdy jsem to nejméně čekala a lov nebyl můj hlavní cíl. „Choďte ven, mezi lidi, tam, kde je vám dobře. Protože chcete, ne proto, že tam někoho musíte poznat.“

Velmi důležitá je ale samozřejmě také fáze číslo dvě. To, že potkáte protějšek, se kterým jste si očividně ihned padla do noty, nemusí nutně znamenat výhru. Už na startu totiž můžete nasekat mnoho chyb, které zapříčiní rychlý konec. Podle Mucalové je třeba dát si pozor, abyste nevyvíjela přílišný tlak a nepodrobovala druhého nepříjemnému výslechu. „Děti? Svatba? Bydlení? Já. Já. Já. Vychloubání se. ­Najednou je kouzlo poznávání a milého tajemství pryč. Co vám má na to váš objev říct? Vlastně ještě neví, kdo jste, a už má dělat zásadní rozhodnutí?“ Měla byste si naopak užívat randění a poznávání se. Řešit hned na začátku zásadní věci je pro mnoho lidí hrůzostrašné a často i zárukou, že už se neozvou. Vše má svůj čas a posloupnost. „Více než slov si všímejte činů. Nakecat se toho dá při seznamování mnoho, ale činy tomu nemusejí odpovídat. Poznávejte se. Vnímejte jeden druhého a jistě přijde čas i na zásadní témata. ­Nepřeskakujte kapitoly, to se nevyplácí. Vztah je proces, cesta. Přeskočené fáze vám pak mohou ve vztahu chybět,“ říká koučka.

Muži nejsou dost mužní...

Rychlost ovšem není jediná proměna, která se na poli seznamování v průběhu let odehrála. Lidé také stále více čelí nejrůznějším obavám. „Muži ke mně často chodí s prosbou, ať jim poradím, jak k ženám přistupovat. Že jim vlastně mužské trumfy v dnešní době nefungují a se svými přístupy narážejí,“ tvrdí Mucalová. Naopak my ženy si prý zase stýskáme, že muži nejsou dost mužní. „Mám pocit, že si zasahujeme do rolí, máme v tom zmatek a přestá­váme si ­věřit,“ dodává.

Ihned se mi vybavila věta mého o dvacet let staršího známého, se kterým jsem nedávno zašla na kávu a při pla­cení začala vyndávat peněženku z kabelky. Poté co jsme se několik vteřin dohadovali, kdo zaplatí, naštvaně zasyčel: „Můžete, vy ženské, alespoň v tuhle chvíli, která patří nám chlapům, nebýt tak ­emancipované?“

Obavy a nejistota

Ale i čas, kterého má dnes každý pomálu, jsou často impulzem k cestě do internetového světa. Dostává přednost před reálným, protože je to zkrátka rychlejší a pohodlnější. Stačí usednout před monitor a do „nákupního košíku“ házet požadavky na toho druhého. Vztahová koučka ovšem připomíná, že v online prostoru je nemožné odhalit jeden z nejdůležitějších předpokladů, aby „to“ fungovalo. Řeč je o pověstné chemii. „Můžete si týdny a měsíce psát, jenže pak na osobní schůzce zjistíte, že chybí to zásadní – vzájemná vůně, kterou ne­nahradí žádný, byť drahý parfém.“

Lucie Mucalová upozorňuje ale také na to, že je v podstatě jedno, jestli se seznamujete ve světě internetovém, nebo „opravdovém“. Podle ní je důležité zvolit si cestu, které důvěřujete. Pokud totiž sedíte u počítače a v hlavě vám přitom běží, že takhle štěstí nenajdete, a vyskakují vám negativa místo pozitiv, je lepší odstoupit a vyrazit vstříc poznávání potenciálních partnerů mimo váš pracovní stůl. Bavíme se samozřejmě o stavu, kdy do reálného světa vyrazit můžete.

Seznamky a aplikace?

Pravda totiž je, že situace posledních měsíců donutila vyzkoušet internetové seznamky a různé speciální aplikace i toho, kdo je dosud nevyužíval. Místa, kde lze někoho potkat, byla (a mnohá stále jsou) kvůli koronavirovým opatřením uzavřená. Sami nezadaní říkají, že „tahle doba je na seznamování mrtvá!“. Podobnou zkušenost má třeba můj nezadaný trenér, který donedávna navazoval kontakty v posilovně, nebo má rozverná kamarádka Marcela, která obvykle sbírala kontakty na večírcích ve věhlasných pražských podnicích. Oba mi nezávisle na sobě sdělili, že měli k seznamovacím webům zpočátku nedůvěru, ale po návštěvě některých portálů (především těch placených) prý názor změnili. Ano, lásku opravdu můžete nalézt i ve virtuálním světě. I ­takové šťastlivce mám ve svém okolí. 

  8:00