„Je to náročné období, které má i své kouzlo,“ říká o dospívání pedagog a konzultant ve školství Miloslav Hubatka. Jak krušné roky úspěšně a ve zdraví překonat?

Slyšela jsem názor, že příroda to dobře zařídila, když do vývoje zařadila pubertu. Děti se prostě musejí začít vymezovat vůči rodičům, jinak bychom je od sebe neodstřihli, neodpoutali se od nich. Souhlasí to?


Puberta je velmi dynamické a pro všechny náročné období dospívání a dozrávání. Jeden z průvodních jevů je jakýsi „boj proti au­toritě“. Rodičovské, učitelské, jakékoli jiné. Vrstevníci jsou pro pubescenty důležitější a relevantnější zdroj informací a pravd než rodiče, pedagogové, ale i trenéři, zkrátka kdo­koli dospělý. Je to logické, protože dospívání připravuje jedince na odchod do života, odtržení od rodičů, na osamo­statnění. A to nejde, když budete pevně připoutáni. Pravda, dříve se děti odtrhávaly od rodin mnohem dříve. Dnes zů­stávají u rodičů do hluboké dospělosti, a to ne vždy přináší pozitiva. Zkrátka, i když se to nám rodičům možná nezdá, vzdor, snaha se prosadit proti autoritě, hledat, najít a ustát si svoji cestu jim pomáhá. Je to proces náročný, ale potřebný a užitečný. Nezřídka ti, kdo tímto neprošli ve správném období, si tím musejí projít později a často bolestnější formou.



A je pravda, že dnes děti procházejí pubertou dříve?

V současnosti dochází k určitému paradoxu. Děti dozrávají dříve, fyzicky a myslím, že i rozumově, ale současně z eko­nomických i společenských důvodů zůstávají u rodičů mnohem déle, než tomu bylo dříve. Na vině je dlouhé studium, ale také drahé bydlení a v neposlední řadě i neochota mladých zakládat rodiny brzo. Chtějí cestovat, užívat si života, dělat kariéru. Navíc jde o velmi individuální proces a nerad bych dával nějaké limity. Obecná pravda je, že dívky dozrávají dříve než chlapci. I rozjezd může být u některých pozvolný, jinde má dyna­mický nástup. Věk se posouvá níže, což potvrzují rodiče i učitelé. Navíc se určité projevy v nové generaci liší, ale asi bych si moc nelámal hlavu otázkou, kdy to opravdu začne, spíše jak to bude probíhat a jak to bude „žít“ daná rodina.

Co dělat, když je puberta dítěte tak velkou zátěží, že se ­spory ze vztahu rodič–dítě přenášejí na rodič–rodič?

Puberta dítěte je vždy zatěžkávací zkouškou rodičovské trpělivosti i jejich výchovných modelů a návyků. V tomto věku budou rodiče možná nuceni některé dosud osvědčené způsoby a metody přehodnotit a pozměnit. Zkrátka život je ­změna a chápu, že to pro mnohé může být stresující, pro­tože je to období vyhraněnější a konfrontačněji nastavené, ale má i své kouzlo a pozitiva.

Je potřeba nechat děti v pubertálním věku vyřádit, aby pak neblbly v dospělosti?

Praxe ukazuje, že děti, které se nevyřádily v pubertě, si to kompenzují později, často v hluboké dospělosti. Jako by potřebovaly něco dohnat. Jenže to už se často neobejde bez větších následků a popravdě, narazit v partnerském vztahu na protějšek se zastydlou pubertou, to je skutečně mazec. ­Platí to pro obě pohlaví, takže čím máte ­náročnější pubertu u svých dětí nyní, o to větší klid si možná užijete později. I když mnohdy platí: Velké děti – velké starosti.

Celý rozhovor a tipy jak řešit problémy si můžete přečíst  v aktuálním čísle časopisu Žena a Život.


Na otázky odpovídal: Miloslav Hubatka, který více než dvacet let pracoval ve školství, z toho deset let jako ředitel školy. V současnosti pracuje jako odborný konzultant v oblasti školství a vzdělávání. V roce 2014 vydal knihu Úspěšní vychovávají své děti jinak. hubatkaconsulting.cz

  15:44
Témata: školství, zdraví