Petr a Monika dlouho žili ve městě, kde provozovali bar, ale postupně zatoužili po klidu venkova. Když se naskytla příležitost provozovat hospodu v Holašovicích, neváhali ani chvíli. „Všechno jsme se učili za pochodu, často metodou pokusů a omylů, ale naším cílem bylo vždy nabídnout hostům kvalitní českou kuchyni,“ vypráví Monika. Dnes jsou s rozhodnutím opustit městský život spokojení a už si nedovedou představit návrat.
„Ze začátku nám hodně pomáhala maminka a jednoho dne navrhla, abych pekla její dvojctihodné koláče. Krátce nato, bohužel, zemřela. Měla jsem proto dvojnásobný důvod se to naučit a pokračovat v rodinné tradici,“ popisuje Monika se slzami v očích, jak se zrodil nápad obohatit nabídku hospody o tento rodinný recept, který si zamilovali hosté z celého světa.
Nebyla to ale jednoduchá cesta. Trvalo téměř rok, než se Monice podařilo dokonale zvládnout všechny detaily receptu tak, aby koláče chutnaly jako od maminky. „Měla jsem sice její recept s poznámkami, ale v těch bylo téměř nemožné se vyznat. Navíc maminka měla přesně v ruce, kolik, čeho a kam dát, aby koláče nezřídly a nevytekla náplň,“ vzpomíná Monika spolu s Petrem na začátky pečení dnes už proslulých koláčků.
Původní receptura pochází od babičky, která je pekla v nedalekém mlýně na poutě a posvícení. Původně byly koláčky malé, ale Moničina maminka přišla s nápadem na větší verzi, kterou si dnes můžete koupit v hospodě. „Na svatby se samozřejmě pečou malé, které jsou poloviční,“ upřesňuje Monika historii dvojctihodného koláče.
Koláče se připravují z tradičního kynutého těsta, které je plněno směsí tvarohu. Navrch se přidávají povidla ze švestek ze Lhenických sadů a vše je posypáno jemnou máslovou drobenkou. Pokud chcete vědět víc, nezbývá než se vydat do Holašovic.
Restaurace a zejména jihočeská hospoda v Holašovicích nemůže stát jen na vyhlášených dvojctihodných koláčcích. V nabídce proto najdete i pravou kulajdu, svíčkovou nebo guláš. Na své si však přijdou i milovníci moderní či vegetariánské kuchyně. Společným jmenovatelem všech pokrmů jsou kvalitní suroviny od místních farmářů a dodavatelů. Jak s úsměvem říká Petr Klimenda: „Učíme hosty, jak chutná opravdové jídlo. V kuchyni nenajdete práškové vývary ani ohřívací lázně – na dobré jídlo si zkrátka musíte počkat.“ A to čekání se rozhodně vyplatí, zejména když si ho můžete zpříjemnit oroseným pivem na zahrádce.
V hospodě na holašovické návsi potkáte lidi z celého světa. Turisty, kteří přijeli obdivovat jedinečné stavby vesnice, dovolenkáře, kteří si zamilovali jihočeskou krajinu, projíždějící cyklisty, a samozřejmě i místní sousedy. „Koláčky jsou pro mnohé návštěvníky obrovským překvapením – často tento druh kynutého těsta neznají. Ale jakmile je ochutnají, vracejí se sem právě pro ně,“ říká Monika. „A pak nám chodí fotografie z celého světa, jak je hosté přivezli domů ochutnat svým příbuzným,“ doplňuje s radostí Petr.
Petr a Monika jsou v hospodě prakticky od rána do noci, aby vše stihli. Naštěstí mají oporu v Petrově mamince, která nejenže přinesla recept na báječná povidla, ale pomáhá, kde je potřeba. Ocenění Regionální potravina Jihočeského kraje je tak uznáním pro celou velkou rodinu, která se na chodu Holašovické hospody podílí. „Když je potřeba, přijedou nám na pomoc maminky, sestry – bez toho by to nešlo,“ uzavírají své vyprávění sympatičtí provozovatelé.
Značku Regionální potravina uděluje Ministerstvo zemědělství nejkvalitnějším zemědělským nebo potravinářským výrobkům, které zvítězí v krajských soutěžích. Projekt má za cíl podpořit domácí producenty lokálních potravin a motivovat zákazníky k jejich vyhledávání v obchodech, na farmářských trzích či přímo u výrobců.
Více informací na regionalnipotravina.cz a na microsite
