V PENNY pracuji po celý svůj život. Začínala jsem jako brigádnice. Měla jsem to doslova za rohem, a tak když jsem hledala v 18 letech brigádu, přímo se nabízelo. Upřímně, po prvním dnu v práci jsem odcházela se slzami a nadávala si, že jsem do toho šla. Bylo to náročné, učila jsem se za chodu, ale postupně jsem si zvykla, vše se zklidnilo a začalo mě to bavit. Musela jsem si asi projít takovým tím prvním šokem studenta, jenž se potká se skutečným reálným pracovním prostředím. A jak šel čas, tak jsem tuhle brigádu využívala i při vysoké škole, a když přišel nový vedoucí, který chtěl vytvořit nový kolektiv, tak mě přesvědčil, abych mu šla dělat zástupce, a ještě při vysoké škole jsem nastoupila. Po dvou letech vedoucí povýšil na oblastního vedoucího a já nastoupila na jeho místo. A po dalších dvou letech jsem zase povýšila já. Moc jsem si tehdy nevěřila, ale říkala jsem si, že to bude alespoň zajímavá zkušenost. Nakonec jsem se starala nejen o prodejny tady v okolí, ale i o prodejny u Prahy, jako je Lysá nad Labem, Milovice, Nymburk a další. Bavil mě každodenní kontakt s lidmi, to, že jsme jim mohli vytvářet podmínky pro to, aby se mohli dál posouvat a rozvíjet, a to nejen lidé, ale i samotné prodejny. Asi bych na této pozici vydržela do současnosti, kdyby mě neoslovila jedna z mých současných kolegyň, že hledají regionálního manažera v našem regionu. Uspěla jsem ve výběrovém řízení a třetí rok už dělám tuhle práci.
Začínala jste v PENNY jako brigádnice – a teď jste oblastní vedoucí. Je to v PENNY obvyklé? Dokonce si myslím, že jsou i rychlejší kariéry. U nás je výhodou, že můžete dělat to, co chcete. Můžete zůstat celý život pokladní a můžete udělat kariéru od brigády až po manažerskou pozici v regionu nebo v centrále. Musím říci, že tohle je jedna z výhod, protože pro to PENNY vytváří podmínky a je na každém, co chce a jak je využije.
Co mi budete nabízet, když mě budete přesvědčovat, abych vzal práci zrovna v PENNY? Bavíme se o pozicích v naší prodejní síti. Pak to vždy bude především malý přátelský, až rodinný kolektiv, pak určitě to, že vycházíme zaměstnancům vstříc při plánování směn, kdy není třeba si na každé zařizování brát dovolenou, ale je možné si přeorganizovat směny tak, abyste si dovolenou bral skutečně na odpočinek. Nabízíme férové platy a každý ví, co bude dělat a za co bude dělat. Máme poměrně velké množství benefitů. A v neposlední řadě se snažíme s lidmi pracovat, a když v někom vidíme potenciál, vytváříme mu prostor pro jeho růst nebo změnu pozice, která by mu více vyhovovala.
Co je tou největší výhodou PENNY na rozdíl od konkurence? Je pravda, že práce v prodejnách je fyzicky velmi náročná. Nezastíráme to a říkám to každému už při prvním pohovoru. Stále chodím před Vánoci do prodejny vypomáhat a vím, že za směnu naběhám okolo 20 000 kroků. S nadsázkou říkám, že je to placená posilovna. Zkrátka je to tak. Naší výhodou je, že jsme malý kolektiv a lidé si vždy mohou vyjít vstříc a domluvit se, protože u nás nejsou striktně rozdělené role a všichni dělají všechno. Na jedné straně jsou zastupitelní, na druhé si mohou vzájemně vyhovět a za třetí nemají práci tak jednotvárnou.
Jak vypadá váš takový obyčejný pracovní den? Do Prahy jezdím jen na porady a většinu času trávím v prodejnách ve svém regionu. Plánuji si pohovory, návštěvy u nových zaměstnanců a lidí, kteří se zaškolují nebo změnili pozici, zda vše probíhá, jak má, zda fungují patroni. Objíždím školicí prodejny, zda naši lidé dostávají vše, co potřebují. Pak jsou dny, kdy šetříme stížnosti, ať už našich zaměstnanců, nebo ze strany zákazníků. V takovém případě se snažím být v prodejně při střídání směn, abych si mohla vyposlechnout, co nejvíce lidí a přijít na to, s čím jim můžeme pomoci. Absolvuji také kontroly nejrůznějších státních kontrolních úřadů, například hygieny nebo inspektorátu práce. A v neposlední řadě sama školím nové zástupce a vedoucí prodejen, kdy je učíme a vysvětlujeme jim organizaci práce, komunikaci nebo poskytování zpětné vazby svým podřízeným. Moje práce nespočívá jen v tom, že jako personální manažerka hledám nové lidi, ale v prvé řadě je péče o ně.
Andrea hrávala závodně volejbal. Nedávno s kamarádkami založily svůj volejbalový tým a přihlásily se do volejbalové soutěže.
Prošla jste pozicemi od brigádnice přes vedoucí prodejny, oblastní vedoucí až po HR manažerku. Dokáže vás vlastně ještě něco zaskočit nebo překvapit? Říkám si, že mě už nic nepřekvapí, ale ono se vždy něco najde. Přece jenom je to práce s lidmi. Zrovna nedávno jsme se s kolegy pozastavili nad jednou stížností. I když musím říci, že zaměstnaneckých stížností, alespoň z mé zkušenosti, ubývá. Nejčastěji to pak bývá špatná komunikace a to, že lidé neumějí poskytnout pozitivní nebo zejména negativní zpětnou vazbu. To má přímý dopad na atmosféru v prodejně, proto na to nyní klademe důraz a snažíme se naučit vedoucí říkat věci do očí a přímo. Naopak přibývá stížností zákazníků. Ty z nějakého důvodu vždy přibývají na podzim a v zimě. Co je smutné v poslední době, je to, že v dnešní době se věci neřeší přímo, ale všechno se píše na Facebook. Neřekla bych, že se chování zákazníků zhoršilo, ale přibývá jich, protože jsme prostě řetězec nabízející kvalitní produkty za nejvýhodnější ceny. Více zákazníků samozřejmě klade větší nároky na naše zaměstnance, což má pak vliv i na zapracovávání nových lidí a na péči, kterou od kolektivu potřebují.
