Každý z nás se občas dostane do situace, kdy je dobrá rada nad zlato a dal by cokoli za to, aby ho někdo navedl na správnou cestu. Astroložka Martina Lukášková se s takovými lidmi setkává často a snaží se pro ně najít odpovědi ve hvězdách.

Kdy se ve vás probudil zájem o astrologii?


V podstatě až na vysoké škole. Studovala jsem evangelicko-bohosloveckou fakultu, protože jsem pošetile chtěla být farářkou. Víra a všechno kolem ní mě tehdy přitahovalo, ale možná hlavně proto, že pocházím z necírkevní rodiny a tohle téma tak u nás bylo naprosto tabu. Asi to z mé strany byla i nějaká revolta vůči rodičům, kteří mě vyhodili z baráku, když jsem se tenkrát na školu dostala. Považovali to za naprosto bláznivý podnik a řekli mi, ať se tedy živím sama, když to tak chci, a nazdar. Naučila jsem se žít samostatně. Až na teologii, když jsme měli první kázání s profesorem Smolíkem a byli jsme se podívat v Betlémské kapli, mě při představě, že tam budu kázat jako Hus, málem omývali. A taky mi začalo docházet, že to asi nezvládnu. Přičichla jsem tam ale k reli­gionistice a uvědomila jsem si, že to je ten důvod, proč na teologické fakultě jsem. Že mě víc za­jímá věda o náboženství jako ta­kovém. Otázky: co vede lidi k tomu, že uctívají určitá božstva, jak a kde k nim přišli, jestli si je prostě vymysleli nebo jestli k nim pro­mlouvaly nějaké síly, to mě doslova pohltilo a jsou to pro mě vzrušující otázky dodnes. A tak jsem se dostala až k astrologii.


S astrologií se už vaše rodina ­dokázala smířit, když se ukázalo, že farářka z vás nakonec nebude?


Určité smíření s rodinou přišlo, když jsem se nechala pokřtít v evangelické církvi. Tehdy naši pochopili, že jde z mé strany o vážnější zájem, přesto byli stále skeptičtí. Táta vždycky tvrdil, že počká, až mě to přejde.

Trochu vaše rodiče chápu, víra byla v dobách totality hodně kontroverzní téma…


To je pravda, ostatně měla jsem štěstí, že jsem šla na vysokou jako první porevoluční ročník. Sešla se tam tenkrát výjimečná sorta lidí, mezi námi byli třeba i muži, kteří měli dřív zákaz studovat… Byli to hodně zajímaví lidé s ještě zajímavějšími osudy, takže jsem se mezi nimi ztratila i já, která tam přišla hrdě jako pohan a byla tak trochu exot. Ale já o to studium měla fakt vážný zájem, i když jsem byla hodně extravagantní jak v názorech, tak třeba v oblékání – chodila jsem například oblečená do kutny převázané provázkem. Prostě bláznivé mládí a hodně vtipná léta. Fakultu jsem nakonec nedodělala. Otěhotněla jsem, a protože jsem pro syna Matěje neměla hlídání a ve třeťáku mě čekaly zkoušky z řečtiny, latiny a hlavně z hebrejštiny, což je hodně těžký jazyk, ukončila jsem to. Ve škole byli asi i rádi, protože takoví pošuci, jako jsem byla tehdy já, by toho asi Českobratrské církvi evangelické moc nepřinesli.

A kdy tedy došlo k prvnímu setkání s astrologií?


Na studiích jsem potkala kamaráda, který byl členem Univerzálie, což je hermetická společnost pro okultní vědy a hermetismus, a ten mě začal do astrologie zasvěcovat. ­Dozvídala jsem se o ní i od studentů pátého ročníku, kteří mě jako podivnou holku z prváku vzali do party. Zabý­vali se třeba i magií a podobně. Já ale zpočátku astrologii zkou­mala jako pavědu a přistu­povala k ní dost racionálně. To mi v podstatě zůstalo. Pořádně šťourat v astrologii jsem se začala až na mateřské dovolené. V té době jsem v jednom časopise našla inzerát na vý­uku astrologie včetně výpočtů. A to jsem se moc chtěla naučit.

K astrologii je asi zapotřebí hodně matematiky, že?


Dnes už ani ne, jsou na to programy. Dřív k tomu ale bylo třeba logaritmických tabulek, později přišla programovatelná kalkulačka, to už byl velký posun. Ale i s kalkulačkou mi trvalo téměř hodinu, než jsem horoskop vypočítala. Pro graf konkrétního horoskopu totiž musíte zjistit pozici planet, spočítat úhly, které mezi sebou planety svírají, spočítat domy horoskopu…

Je pravda, že aby byl horoskop co nejpřesnější, potřebujete nejen datum narození, ale i hodinu a minutu?


Jistě, bez toho je astrologie namydlená, protože to jsou jinak jen obecná data. Každý stupeň na kolečku horoskopu jsou čtyři minuty, takže pouhé posunutí času narození o půl hodiny už znamená zcela jiný horoskop.

Do jaké míry lze brát vážně horoskopy v ­časopise?


Na rovinu? Moc vážně ne, je to jen kolektivní informace obecně pro všechna znamení, což je velmi povšechné. Skutečné horoskopy jsou úplně jiné. Do svých textů se ale snažím vždycky vložit nějakou přínosnou větu, která může člověka posílit a pomoct mu třeba překonat nějaké období.

Jak vnímá církev astrologii? Jako vědu, nebo rouhání?


Jak kdo. Jsou samozřejmě tací, kteří jdou tvrdě proti as­trologii a mají ji za pavědu. Jenže astrologie není pavěda. Není to ale ani věda. Je to spíš takový jazyk, který je metaforou nebo nápodobou a může vám pomoct podívat se na váš ­život z úplně ­jiného úhlu. Získat nadhled. A když jste v krizi a něco řešíte, může vám to ­pomoct se v té situaci zorien­tovat a udělat si nějaký názor.

Kdy o sobě může člověk říct, že je astrolog?


Určitě nestačí stáhnout si z internetu astrologický program a přečíst o tom nějakou knížku. Já astrologii vyučuji a říkám svým žákům, že astrologem se může stát člověk až po letech praxe. Ani naši studenti nejsou po dvou letech kurzu astrologie astrology, i když je oslovuji paní kolegyně a pane kolego. Není to totiž jen o tom, že se zorientujete v horoskopu, ale musíte také nabýt určitých zkušeností. A to trvá minimálně deset let. Když to říkali kolegové astrologové mně, také jsem jim nechtěla věřit, ale musím říct, že teprve až když ty roky uplynuly, získala jsem určitý vnitřní klid – ve smyslu, že už něco vím. Pořád se musím učit dál a dál, ale něco ve mně jako by mi potvrdilo, že mám nějakou vnitřní kompetenci. Přijde mi divné, když někteří kolegové sestavují horoskopy jen na základě počítačového programu a neumí si to spočítat sami, netuší, jak by se k tomu bez programu dobrali. To je naprostá neznalost řemesla.

Co všechno můžeme od astrologa očekávat a co naopak ne?


I astrologie se týká zákon o ochraně dat. A tak pokud to, co se od klienta dozvím, nepřekračuje hranice trestného činu, kde mám i já oznamovací povinnost, nesmím to pustit dál. Máme etické zásady, což je sice jen kus papíru, ale většina ­humanistických astrologů se je snaží dodržovat. I když za mnou přijde třeba manžel nebo děti klientky, nic se ode mne nedozvědí. Astrologové by také neměli zprostředkovávat prodej čehokoli, protože lidé, kteří za námi jdou s nějakým problémem, jsou obvykle křehcí a já nesmím jejich neštěstí zneužít tím, že jim doporučím koupi čehokoli, co jim „rozhodně pomůže“. Z horoskopu nepoznám ničí adresu, to neumím, a neřeknu vám přesně, jak ten váš problém dopadne, protože nevím, jak se vy sama rozhodnete. Ukážu vám ale, v jaké životní etapě se nacházíte, nabídnu souvislosti s dalšími roky vašeho života a vy jako klient si sama začnete skládat svůj ­příběh až do bodu, kdy se pokusíte rozhodnout, kam dál.

Celé znění rozhovoru si můžete přečíst v aktuální Ženě a život, která je právě v prodeji. I s krásnou přílohou Ezoterika jen za 35 Kč!


  17:00,  aktualizováno  24. března 2019 20:37