Když přijdete k jejich pracovnímu stolu, najdete tam kelímek od jogurtu s plísní, výkazy, které už měly být odevzdané, papír od vánočního dárku a použitý kapesníček, všechno na jedné hromadě. Chcete-li po nich potvrdit termín schůzky, musíte je donutit, aby si to zapsali, a pak ještě několikrát zkontrolovat, že nezapomněli. A i tak si nemůžete být jisti.
Pokud máte chaotiky doma, většinou vám tečou nervy, protože na ně není spolehnutí, a jestli si přejete, aby váš domov k něčemu vypadal, musíte jim občas udělat v jejich věcech pořádek. Někteří si toho ani nevšimnou, jiní vás za to málem uškrtí, je otázka, co je lepší. Dá se s chaotiky vůbec vydržet?
V mnohém záleží na míře
Kdybyste byli šéfové, vybrali byste si do kolektivu chaotika? Jistě vyhrknete, že jedině přes vaši mrtvolu! Jenže personalisti by vám vysvětlili, že odpověď není tak jednoznačná. Jde-li třeba o geniálního vědce či skvělého umělce a nebude takových v kolektivu moc, můžete to zkusit, byla by škoda o toho člověka přijít.
Dokonce se tvrdí, že větší šanci najít místo mají lidé, kteří inklinují k chaosu do té míry, že se dovedou dobře zorientovat v situacích, v nichž vládne zmatek. Sice sami někdy něco hledají nebo zapomenou, ale zároveň jsou díky tomu naučeni rychle pochopit, o co ve vypjaté chvíli jde a jak z toho ven. Bývají tak použitelnější než velcí puntičkáři a spolehlivci, kteří se ocitají v koncích, když jim něco naruší jejich pořádky.
Důležitá je tedy míra toho, nakolik je člověk chaotikem, jak moc tomuhle nešvaru propadá, jestli chce se sebou aspoň něco málo udělat či jak moc si ve zmatcích libuje.
Neodsuzujte, nenadržujte
Ať už se s těmito lidmi potkáváte doma nebo na pracovišti, možná k nim máte jen dva přístupy – buďto vás nebetyčně štvou a nevidíte na nich nic pozitivního, anebo se jim snažíte pomáhat, dělat za ně to, co by měli zvládat oni, a žehlit případné maléry či nesrovnalosti. Každý extrém je ale v přístupu k chaotikům špatný. Rozčilování, odsuzování, ovšem ani nadržování, třeba jen proto, aby bylo konečně všechno hotovo, situaci neřeší.
Pokud s nimi žijete v jedné domácnosti, snažte se zavést nějaká společná pravidla a dodržovat je. Můžete to pojmout třeba jako hru – kdo si po sobě neuklidí, hodí do kasičky dvacku... Důležité je začít s tím už u dětí, stanovit řád, rytmus dne, týdne. I ti, kdo tíhnou k chaosu, jsou pak schopnější udržet řád později v životě.
Mnoho lidí se projevuje chaoticky také proto, že si toho na sebe příliš mnoho nakládají, nedokážou oddělit důležité věci od nepodstatných, přikládají váhu všemu a pak se jim bortí svět. V takovém případě je dobré pomoci jim, aby se zvládli naučit nemyslet na prkotiny.
Jak nad sebou převzít kontrolu?
Víte o sobě, že jste to právě vy, o kom se mluví jako o tvůrcích chaosu? Štvete tím sami sebe? A chtěli byste to změnit? Výmluva, že to máte v povaze, platí jenom do určité míry. Budete-li chtít, můžete to aspoň zčásti ovládnout. Každému vyhovuje jiná metoda, jak toho dosáhnout, ale pokud se snažíte sami sebe co nejvíc poznat, přijdete na to, co na vás zabírá.
- Postupujte však systematicky, nechtějte z chaotika udělat za měsíc puntičkáře, který má všechny věci na stole srovnané podle pravítka, stejně byste to nezvládli a zbytečně byste se tím vynervovali.
- Vyberte si oblast, která vám připadá schůdná, dejme tomu onen pořádek na stole. Vyhraďte si den a stůl ukliďte. Seřaďte papíry, ukliďte zásuvky... Jestli se vám zdá, že je toho najednou moc (což vůbec není ostuda), pozvěte si na pomoc někoho, kdo není urputný, nebude vám nutit svůj pořádek, jen vám bude k ruce.
- Až budete mít stůl uklizený, možná vám zprvu přijde tak trochu cizí, ale brzy si na to zvyknete. Důležité je, abyste od něj žádný další den neodešli, dokud na něm nebude pořádek. Takže tužky do stojánku, kelímky a neaktuální cedulky do koše…
- Teprve až si zvyknete, že máte stůl vždycky „v cajku“, můžete postoupit dál, například ke skříním, přehlednému diáři a podobně. Pěkně krok za krokem, zvolna, ale systematicky a bez výmluv.
