Takže když se k vám někdo objedná s bolestí zad, čím začnete – povídáním, nebo vyšetřením?
S pacientem se přivítám a přitom sleduji mimo jiné jeho postoj, chůzi, postavení páteře a z toho odečtu, které svaly fungují víc a které méně. Před vyšetřením i během něj i terapie si povídáme, jak to situace vyžaduje, vysvětlím cviky a vztahy v těle, které je třeba změnit. A vše, co pacient řekne, je pro mě dalším vodítkem.
Co vás především zajímá?
Svalové spasmy a jejich kombinace svědčí pro jistá přetížení v těle. Podle nich poznám, co je třeba opravit a vycvičit, aby se tělo uzdravilo. Pokud v tomto procesu hraje roli psychika, zajímá mě, jak se pacientovi žije – v práci, doma. Nález na svalech a pohybovém systému si složím do mozaiky, která mi umožní lépe léčit. Pak si povídáme o tom, jak to vše dál řešit léčbou a cvičením. A když je potřeba, řekneme si i to, jak zacházet s myšlenkami, které ovlivňují pacientovo zdraví.
Může za bolesti zad častěji naše „hlava“?
Hodně lidí dnes žije pod nemalým vnitřním tlakem a psychika je s tělem spojena vždycky. Spíš je to o tom, kolik toho kdo snese. Systém, ve kterém žijeme, není lidsky v pořádku, ale je třeba si říct, co můžeme my sami změnit a zlepšit. Já se taky musím zamýšlet nad tím, jestli ta kvanta práce na sebe musím opravdu brát, jestli bych si neměl vytyčit nějakou hranici a víc si chránit to své. Měnit způsob myšlení a žití je o odvaze, chuti a vůli ke změně, ale jde to, protože mysl se dá trénovat stejně jako sval.
