Snad každé dítě v pubertálním věku by označilo svého rodiče za toxického. Jeho rady mu připadají zbytečné, stejně jako to, že má na všechno jiný názor a snaží se poučovat. Jedná se o období poháněné hormony – „moudří dospělí“ jsou v očích dětí nespravedliví. Mezi pubertálními názory, které jsou emotivní, a skutečným toxickým chováním, je však propastný rozdíl. Jak takového rodiče poznat?
„Jedná se o člověka, který dokáže milovat jen sám sebe. Využívá vás jen pro vlastní zájmy, kritizuje vás, týrá (většinou psychicky) a nutí vás o sobě pochybovat. Manipuluje s vámi a využívá vaši bezbrannost k dosažení vlastních cílů,“ vysvětluje životní koučka Julie Arcoulin v knize Jak přežít toxické rodiče.
Dokáže milovat jen sám sebe
Nemá to při tom nic společného s výchovou, ale výhradně s vlastním prospěchem. Vypořádat se s jakýmkoli toxickým vztahem může být neuvěřitelně bolestivé a náročné, ale když toxicita pochází od rodičů – lidí, kteří vám mají ukázat, co je bezpodmínečná láska a chránit vás – může to být doslova nesnesitelné.
Toxické rodiče shrnuje zkratka MPN (manipulativní, perverzní, narcistický), ale na první pohled ho dost možná nepoznáte.
Psychické následky pro dětiDěti, které vyrůstají v toxickém prostředí, si mohou nést do dospělého věku velká traumata. Ve většině případů z nich vyrostou nesebevědomí jedinci, kteří budou opakovat vzorec chování svých rodičů na vlastních dětech. Pokud kolem sebe máte dospělého, který neprojevuje příliš emocí, působí necitelně, nad problémy ostatních mává nezaujatě rukou, trpí syndromem podvodníka (impostor syndrom, který se vyznačuje tím, že člověk nabude dojmu, že si nezaslouží svůj úspěch), nebo až příliš touží po lásce, s největší pravděpodobností vyrůstal s toxickými rodiči. Účinnou pomocí je urgentní návštěva psychologa nebo psychoterapeuta. |
„Jeho chování se mění podle toho, kdo je v jeho blízkosti. Může působit mile, empaticky a chovat se úslužně (zejména pokud se mu to hodí). Má schopnost zdůvodňovat své chování, nesnese kritiku, ale sám jí nešetří,“ popisuje autorka.
O to horší potom je, co se děje za zavřenými dveřmi. Neustálé zpochybňování dovedností, žádná pochvala a v neposlední řadě ponižování – to je kombinace, která nemůže přinést nic dobrého. Lidé, kteří jsou psychicky týráni, nemají na těle modřiny. Šrámy na duši se ale hojí mnohem hůř, a hlavně o poznání déle.
Psychický teror není vidět
Pokud u svého rodiče některý z výše uvedených znaků pozorujete, začněte jednat – bez ohledu na váš věk. Následky nezmizí jen proto, že jste dospělí a soběstační. Mohou se objevit v podobě posttraumatické stresové poruchy. Psychická zátěž z dětství se zrcadlí ve vašem chování i v dospělosti.
Prvním krokem je uvědomit si, že jste měli někoho podobného po boku. Rozpoznání známek toxického chování a naučení se, jak se s toxickými rodiči vypořádat, je ale možné – a hlavně klíčové. Obrňte se však trpělivostí. Výsledky se nedostaví ze dne na den. Rozhodně nikdo netvrdí, že s rodiči musíte definitivně přerušit kontakt, pokud se k tomu sami nerozhodnete.
Dokonalý rodič neexistuje
Jak ho rozpoznat?
|
Prvním krokem je stanovení si jasných hranic, ze kterých nepolevíte. Nenechte si od toxické matky nebo otce určovat, jak máte žít. Stejně tak nedovolte, aby vaše rozhodnutí zpochybňovali – budou k tomu mít tendence, protože nejednáte podle jejich představ.
Také si dávejte pozor na to, co všechno jim říkáte. Pamatujte, že toxický rodič používá emocionální manipulaci k ovládání.
Pokud po přečtení tohoto článku pochybujete sami o sobě, vězte, že žádný rodič není dokonalý a chyb se dopouští každý. To z nikoho toxickou matku či otce neudělá – navíc už jenom to, že nad tím přemýšlíme, je dobré znamení. MNP si totiž ani neuvědomí, že by chyba mohla být na jejich straně. Většinou sami sebe považují za oběti – nebo je ze sebe dokážou skvěle dělat.
Nabízí se proto otázka, jak by měl vypadat „zdravý“ rodič. Odpověď na ni není těžká.
„Jedná se o člověka, pro něhož jsou potřeby dítěte prioritou, dokáže sám sebe zpochybnit, dokáže dítě bezpodmínečně milovat, být pro něj přítomný, aniž by za to cokoli očekával, dokáže ho podpořit, chránit a ocenit,“ dodává autorka.
Článek vznikl pro časopis Pestrý svět.
