Anna (Alena Antalová) tráví se svým manželem (Igor Bareš) každé léto v chatové oblasti pár desítek kilometrů za Prahou. Jsou svoji už celou věčnost, takže jejich manželství sklouzlo, jak to tak bývá, do rutiny a stereotypu.

Muž svůj čas už dlouho spravedlivě dělí mezi karban s kamarády v hospodě a výrobu modelů lodí ze sirek uvnitř lahví, jeho žena je pro něj prakticky neviditelná. Anna si každé léto zpříjemňuje několik dní pravidelným setkáváním s kamarádkami, kolegyněmi z práce, které za ní do malebných středních Čech přijíždějí na cyklistické výlety do okolí hradu Kamýk. Jednoho dne se ve vesnici objeví Artur (Jaromír Hanzlík).



Elegantní šarmantní gentleman, který je, jak všichni předpokládají, novým majitelem místního zámku. Zámek je sice spíš polorozpadlá ruina, ale zámecký pán s ním má velké plány. Mezi Arturem a Annou přeskočí jiskra. Anna zažívá pocity již dlouho nepoznané. Artur je galantní a zahrnuje ji pozorností, Anna s ním čím dál častěji uniká své životní realitě vstříc romantickým výletům a dobrodružstvím…

Jaromír Hanzlík nám odpověděl na pár otázek


Do jaké míry je Artur Jaromírem Hanzlíkem? Co vás dva spojuje, která konkrétní situace z vašeho života se promítla do filmu?

Jaromír Hanzlík by ještě občas chtěl být Arturem, protože Arturů není nikdy dost. Takoví lidé vnášejí do našich životů naději, úsměv a snesitelnou lehkost žití.

Artur Aničku velmi romanticky dobývá, citoval jste vy sám někdy nějaké dívce/dámě verše, vystřelil jí srdce na pouti, plaval nahý v rybníce?

Často jsem vydával Šrámkovy verše za své a míval jsem s nimi úspěch. Hřešil jsem na to, že dívky, jimž jsem těmi verši pletl hlavy, je neznaly. I perníková srdce na poutích jsem vystřílel a za měsíčku se v rybníkách rád koupal. To máme s Arturem společné.



Prozraďte, jaká scéna je technicky nejnáročnější a proč?

V lomu, kde jsme se s Alenkou Antalovou koupali při měsíčku, byla velká hloubka, a tak nám museli pod hladinu postavit na lešení plošinu, abychom na ní mohli stát.

Jak dlouho vám sepsání scénáře trvalo a hodláte se do této disciplíny pustit naplno, máte v hlavě další příběhy, které by stály za to zfilmovat?

Překvapilo mě samého, že mi psaní šlo docela od ruky, píšu totiž ještě postaru tužkou do sešitu. Ale tím, že mě to od samého začátku úplně pohltilo a bavilo, se mi situace i dialogy skoro samy vybavovaly. Celý život si do své paměti ukládám zážitky nejen svoje, ale i mých přátel, pěkné situace a dialogy, které jsem kdy zaslechl a v určitých chvílích při své herecké práci se mi samy zpátky nabízejí a já je využívám nebo nabízím režisérům. Herec musí chodit po světě s otevřenýma očima! A tahle zásoba zážitků a vzpomínek se mi zúročila i při psaní scénáře.



Co podle vás znamená v dnešní době slovo „gentleman“? Sám se za něho považujete a co si myslíte o slušném chování dnešní generace?

Pod pojmem gentleman si vybavím především Oldřicha Nového v jeho nezapomenutelných filmových rolích. Ale i můj tatínek byl z tohoto rodu. Myslím, že předválečná doba, kterou oba tito pánové zažili, měla určitou noblesu. Lidé se setkávali v kavárnách, tančilo se v barech a dámy i pánové dbali na elegantní oblečení. Nosily se klobouky. Na druhé straně se jezdilo do přírody, kde trampové u táboráků zpívali písně a na ohni si vařili v kotlících. A i to v sobě mělo jistou noblesu.

Nebyla televize ani sociální sítě, a tak lidé žili víc pospolu. Sokolové dbali nejen o tělesnou zdatnost a skauti měli čest a hrdost na svou vlast ve znaku. Dnes téměř všichni stále čučí do svých mobilů a děti spolu žijí jen na internetu. Když jsem byl kluk, měli jsme partu, a když jsme přišli ze školy, hodili jsme tašku do kouta, zhltli něco k obědu a hurá ven na Petřín, na Kampu a tam jsme hráli na četníky a lupiče a vůbec jsme se společně vyblbli.

Na Střeláku jsme měli svůj vlastní sportovní oddíl a pořádali jsme olympiády v atletice. A rodiče nás museli večer honit domů. Dnes rodiče nutí jít děti naopak ven od počítačů. Některým to dokonce vyhovuje, když dítě sedí u televize, protože se o ně nemusí starat. A internet a televize jsou plné násilí, vraždy vidíte téměř v přímém přenosu, náš krásný jazyk hrubne, tolerance mizí... V tramvaji se nad mladíkem se sluchátky na uších a soustředěně hledícím do mobilu klátí babička o holi a na druhé straně vozu si hlasitě povídají děvčata slovníkem, který se stydím reprodukovat. V takovém prostředí se noblese nedaří a těžko v něm najdeme nějakého gentlemana.

Existují výjimky jako Marek Eben nebo Zdeněk Svěrák. A z těch bychom si měli brát příklad. Bohužel vzorem pro mladé jsou jiné „celebrity“.

Premiéra filmu 14. února 2019

  10:27,  aktualizováno  31. března 14:20