Být dokonalou manželkou, matkou, přítelkyní, sousedkou, kamarádkou nebo kolegyní je dost náročné. Člověk je pořád pod morálním drobnohledem a snaží se dělat vše tak, aby ostatní byli spokojení a nikdo se necítil špatně nebo ublíženě. Opatrné našlapování kolem vašich blízkých by ale mělo mít i svoje limity. Neměli byste se vzdát své osobní svobody, názorů ani radosti ze života.
Dejte si proto pozor na obecná morální hodnocení (co se smí a nesmí nebo co si o vás druzí pomyslí), citová vydírání i pocity viny, které vás mohou zbytečně spoutávat.
Nezapomeňte, že jste dospělí samostatní lidé a tyto věci zkrátka dělat nemusíte...
Vysvětlovat svá rozhodnutí
Rozhodli jste se udělat v životě zásadní obrat a prostě jít svou vlastní cestou? Ať už je váš plán jakkoliv odvážný, jde o vaše rozhodnutí, za které si později ponesete důsledky. Okolí to bude muset nějak skousnout, i když to zpočátku může být těžké.
„Popravdě, je to i můj případ. S manželem jsme se rozešli po třiadvaceti letech. Máme spolu dvě skoro dospělé děti. On má novou partnerku a já jsem si našla nového přítele. Všichni spolu relativně dobře vycházíme. Jediný, kdo se s tím doteď nesmířil, je moje máma. Pořád mi dává za vinu, že jsem „neudržela svého chlapa“ a nechala ho jiné. Na mého přítele se dívá skrz prsty a říká, že jsem „lehká holka“. Mrzí mě, že mi nevyšlo manželství, ale není to konec světa. Věřím, že něco hezkého mám ještě před sebou. Jenže moje máma mi to nepřeje,“ konstatuje čtyřicetiletá Olga z Pelhřimova.
Co dělat jinak: Každý máme svůj život a do některých věcí by ostatní neměli vůbec zasahovat. Společenská klišé a předsudky mohou napáchat spoustu škod. Proto se nenechte dotlačit do situace, že se budete ostatním zpovídat. Nikdo neví lépe než vy, jak se cítíte a proč jste určitá rozhodnutí učinili. Stůjte si za nimi a nepřejícníkům dejte informační embargo.