Obsah |
Jsou lidé, kteří působí, jako by snědli všechnu moudrost světa. Přestože nejsou nějak oslnivě chytří, krásní nebo vtipní, dokážou okolí tak zaujmout, že jim „zobe z ruky“. Jak je to možné, že působí tak výjimečně a dokonale? Klíč není v tom, že by byli geniální, ale prostě si jen věří...
Sebedůvěra je věc, kterou nemáte od přírody, jako třeba barvu očí nebo vlasů. Je to vlastnost, která roste spolu s vámi a vašimi zkušenostmi. Proč tedy někdo má sebevědomí dostatek a jinému zoufale chybí? A jak s tím souvisí tzv. syndrom podvodníka?
Podvodník s křehkou duší
Za podvodníka je většinou považován nějaký „vykuk“, který chce druhého člověka okrást, obelhat, napálit nebo prostě jen využít. V případě syndromu podvodníka je ale hlavním hrdinou hodný člověk, který o sobě věčně pochybuje.
Určitě se vám už někdy stalo, že vás někdo pochválil a vám hned prolítlo hlavou: „To nebyla moje zásluha, ale jen náhoda! Co když příště zklamu a ostatní si pak budou myslet, že jsem k ničemu?“
Pokud tento pocit znáte, pak nejste sami, podle psychologů syndromem podvodníka trpí zhruba 70 procent úspěšných lidí.
Začíná to v rodině
Podle psychologů má na vnitřní nejistotu vliv hned několik věcí. Ve většině případů je to rodinné prostředí a výchova. Pokud jste byli v dětství kritizováni nebo porovnáváni se sourozenci, můžete mít křehčí ego.
„To je přesně můj případ,“ přiznává padesátiletá Milada z Pardubic a dodává, že vyrůstala s mladší sestrou.
„Maminka vždycky říkala, že sestra je krásná a já jsem ta rozumná a hodná. Vím, že to nemyslela zle, ale já si od puberty připadala ošklivá. Dlouho mi trvalo, než jsem si připustila, že i já můžu být pro někoho atraktivní. Hodně mi v tom pomohl můj manžel, který mi lichotil. Ale popravdě, i dnes se někdy stane, že když mi někdo něco pochválí, třeba účes nebo šaty, nevěřím mu a myslím si, že je to omyl.“
Trhliny v dokonalosti
Na rozkolísané sebevědomí mají vliv i určité charakterové vlastnosti. Které? Například perfekcionismus. Znáte to, pořád se snažíte, chcete, aby všechno bylo hezké, dokonalé, vyladěné, jenže pak se na výsledek podíváte a hned si všimnete spousty chyb. Zkoušíte je napravit a objevují se nové a nové. Nakonec všechno i přes veškerou vaši snahu končí úzkostí, depresí a fiaskem.
Pětapadesátiletá Julie z Olomouce s podobným scénářem bojuje už roky, a jak sama přiznává, marně. „Mám malou firmu na výrobu občerstvení. Snažím se dělat všechno poctivě, ale občas o sobě zapochybuju. Najednou pocítím úzkost a hlavou mi začnou běhat myšlenky, jestli jsem dobrá cukrářka a lahůdkářka, jestli mám právo po lidech chtít zaplatit takové ceny, vždyť to není ještě hotové, dokonalé a vymazlené... Ach jo!“
Obrovský tlak na výkon
Důvodů k pocitům, že jste lhář, podvodník nebo jen nešika, může být spousta. Stačí si vybavit zážitky – a nemusí to být pouze ty z dětských let, kdy vaše sebevědomí „dostalo na frak“. Jen si vzpomeňte na úsměšky kvůli váze, barvě pleti, pohlaví (jste přece jenom žena!). Své udělá i stres, například při výkonu v práci či ve škole, nebo jakýkoliv konkurenční boj, který se měří silou (kterou vy tak pevnou nemáte).
Zajímavé je, že nízké sebevědomí, pochyby a sebeosočování z podvodu se často týkají i úspěšných lidí. Patříte mezi ně? A jak se těchto úzkostných stavů můžete (alespoň částečně) zbavit?
Zápis úspěchů
Podle psychologů se se syndromem podvodníka dá pracovat. Jak? Například tak, že si každý den napíšete tři věci, které se vám povedly. Můžou to být i maličkosti – třeba to, že jste překonali strach a zvládli jste mluvit před kolegy na poradě.
Úspěchem může být i to, že jste dokončili projekt nebo se dokázali skvěle domluvit italsky. Tento sešit úspěchů si pečlivě veďte a schovávejte, je důkazem toho, že úspěch ve vašem životě není pouhá náhoda!
Metoda reframing
Reframing je technika kognitivně behaviorální terapie. Jejím principem je vyvrátit negativní myšlenky, které berete jako dogma, tedy jasně daný fakt. Když vás třeba napadne: „Nejsem v něčem dobrá,“ položte si hned otázku: „Proč si to myslím? Je to proto, že třeba dělám chyby?“ A vzápětí se zeptejte: „Co naopak tuhle myšlenku vyvrací?“
Vzpomeňte si na konkrétní důkazy toho, že to není pravda – například šéfovu pochvalu, dokončení projektu, zvládnutí nové dovednosti či cizího jazyka. Nakonec si řekněte: „Dělám maximum... Chyby jsou normální a pochvaly okolí mi dávají najevo, že jdu dobrou cestou a mám talent.“
Sdílení s blízkýmiPodle psychologů hodně pomůže, když si své pochyby nenecháte pro sebe, ale naopak je sdílíte se svými nejbližšími, ať už jde o partnera, rodiče nebo třeba dobrou kamarádku. Jejich odstup, realistický pohled, ale i slovní podpora vám pomůžou neupadat do víru obav a pochyb. |
Očista duše a relaxace
Víte o tom, že největším spouštěčem stresu, pochybností a obav je stres? Snažte se mu vyhnout pravidelnou péčí čí o duševní zdraví. Hodně vám můžou pomoct dechová meditační cvičení, která jsou založena na hlubokém nádechu (4 sekundy) a výdechu (6 sekund). Tato relaxační chvilka uvolní vaše tělo i mysl.
Sázka na afirmace
Při meditaci můžete vyzkoušet i afirmace. Jde o krátké pozitivní věty, které se vyslovují v přítomném čase. Například: „Jsem dobrá taková, jaká jsem. Všechno, co mám, je moje zásluha. Přijímám chválu, protože si ji zasloužím.“ Podobné věty opakujte několikrát denně, ideálně ráno a večer. Zaplaší vnitřní nejistoty a posílí vaše sebevědomí.
Článek vznikl pro časopis Tina.
