Nikdy se nepřestala usmívat vychází již potřetí, tentokrát u příležitosti desátých narozenin nakladatelství Golden Dog, které jste založil, v pevné vazbě a s barevnou ořízkou, což není pro vaše knihy typické. Co pro vás tento třetí náklad znamená? Je to potvrzení úspěchu knihy?
Určitě je to potvrzení úspěchu, ale hlavně je to dárek pro mě samotného, pro nakladatelství a pro čtenáře. Už předprodeje ukázaly, že čtenáři mají tuto knihu rádi, a tak mě těší, že jim ji můžeme nabídnout v této podobě, která je za mě nejlepší a hlavně kompletní.
Co pro vás znamená toto exkluzivní vydání? Co jste chtěl jeho prostřednictvím čtenářům nabídnout?
Chtěl jsem, aby kniha na první pohled zaujala, aby dokázala oslovit i ty, kteří ji doposud neznali. Chtěl jsem ji jinou, aby vynikala, což se myslím podařilo jak speciální vazbou, tak ořízkou, která je nejen dekorativní, ale také má souvislost s příběhem i s dějem dalších mých knih, kde je hlavní postavou detektiv Hank Giorgio. Navíc kniha ukrývá bonus, který jsem zamýšlel už pro první vydání, ale dosud jsem ho nerealizoval. Tohle je konečně vydání, jaké jsem od počátku chtěl.
Příběh je plný napětí a nečekaných zvratů. Se čtenářem si celou dobu pohrává, nic není, jak se na první pohled zdá, celou dobu šálí. Jak jste připadl na hlavní myšlenku knihy? Byla jasně daná od začátku, nebo se vyvíjela během psaní?
Byla jasně daná od začátku. Hrát si se čtenářem, celou dobu ho trochu vodit za nos, ale přitom dát dostatek indicií, jak to skutečně musí dopadnout. Baví mě zápletky, které nejsou jednoduché, které se snaží sdělit něco víc, tak doufám, že se mi to povedlo. Ale detaily příběhu samozřejmě vyplynuly až během psaní, třeba finální odhalení jsem neměl promyšlené vůbec, to vyplynulo až ve chvíli, kdy jsem ho začal psát.
Mnoho čtenářů knihu ještě nečetlo. Představte nám příběh.
Nikdy se nepřestala usmívat je příběh sériové vražedkyně Alexandry, která má za sebou opravdu velké množství zabitých a teď je na své poslední míli. Vy víte, jak to s ní skončí, ale důležitější je sama cesta, která k tomu konci vedla. A tu cestu odhalují rozhovory s psychiatrem Robertem Jenkinsem. Ten má jasný obrázek o tom, kdo Alexandra je, stejně jako ho mají všichni ostatní – je to šílená vražedkyně. Ale už od začátku je tak trochu jasné, že tu něco nesedí. A čím víc se Robert seznamuje s Alexandrou a jejím životem, tím blíž se k ní dostává a tím víc ztrácí jakýkoli nadhled. Najednou je vražedkyní pohlcen, až nakonec odhalí, že všechno je úplně jinak.
Horor je žánr, kde jste doma, ale Nikdy se nepřestala usmívat se pohybuje na hranici hororu a psychologického thrilleru. Co vás vedlo k tomu, propojit tyto žánry?
Příběh. Ten si určil, co potřebuje. Téměř detektivní zápletka stojí na silné psychologii postav a zároveň je doplňována až hororovými momenty. Když píšu, nepíšu žánr, píšu příběh a je pak na čtenářích a knihkupcích, kam si ho nakonec zařadí. Ano, psychologický thriller mi ke knize sedí asi nejlépe.
Jaký máte vztah k postavám v této knize? Byla pro vás některá z nich obzvlášť náročná na psaní?
Zbožňuji obě hlavní postavy. Byly tím prvním, co mě napadlo, tedy spolu se scénou, která se odehrává v bažině. Mají nesmírně silný vztah, v němž ale není téměř nic erotického. Není to vztah romantický, nýbrž přátelský a postupně nabývá na síle. Robert je jediný, kdo Alexandru před její smrtí pochopí. A Alexandra je můj miláček. Postava, která je na první pohled odpudivá, ale čím víc o ní víte, tím víc s ní soucítíte. I proto jsem nakonec třetí vydání věnoval jí. Co se týká náročnosti jejich psaní, s postavami problém nemám. Vím, jaký příběh chci vyprávět, vím, kdo budou hlavní postavy, a ony se tak nějak píšou samy, definují si svoje charaktery, až mě někdy překvapí, jak jsou komplexní.
Nesmíme zapomenout, že v těchto dnech vychází pokračování série s Hankem Giorgiem pod názvem Fotograf. Je to dlouho očekávaná kniha. Jak se svérázný detektiv popasuje se svým největším nepřítelem? Vyřeší případ?
To bych asi prozradil moc, kdybych odpověděl, tak jen řeknu, že tohle setkání bude pro Hanka hodně náročné, pro čtenáře doufám překvapivé. Kniha má dvě části. První se zabývá zjišťováním toho, kdo vlastně Fotograf je, druhá pak jeho hledáním. Ano, ke konfrontaci dojde, ale jak dopadne…
Jaké vlastnosti musí mít detektiv, aby mohl dopadnout ty největší zločince? Jak Hanka Giorgia vidíte vy sám?
Hank Giorgio je literární postava a popravdě si nemyslím, že by mohl v reálu fungovat tak, jak funguje. Je to vše trochu nadnesené. Ale rozhodně by detektiv měl mít analytické schopnosti, deduktivní schopnosti a měl by být schopen číst v lidech. Lidé lžou. To je jedno z mott mých příběhů. Tak to prostě je a každý by s tím měl počítat. Kromě toho, že detektiv potřebuje nějaké základní schopnosti, potřebuje i skvělý tým, což jsem se také v příběhu snažil ukázat, i když jak v prvním, tak i ve druhém díle série došlo k jeho zeštíhlení.
Speciální vydání knihy Nikdy se nepřestala usmívat i novinky Fotograf zakoupíte na www.goldendog.cz.
