Mít ve své blízkosti člověka, který je obětavý, empatický, vždy nám podá pomocnou ruku a v případě nutnosti o půlnoci sedne do auta, protože ho zrovna potřebujeme po svém boku, je sen. Nebo ne?
Pomoc druhým je jistě chvályhodná. Ale ani ona by neměla překračovat naše vlastní hranice. Znáte někoho, kdo se snaží pomoci všem „ztraceným duším“? Nebo jste takoví vy sami (základní ukazatele najdete v boxíku)? Možná trpíte spasitelským neboli mesiášským komplexem.
Společnost často očekává, že člověk by měl druhým pomáhat a upozadit vlastní potřeby. Pokud jste se naučili, že sebeobětování je nejvyšší ctnost, těžko si nastavujete hranice, které jsou zásadní pro udržení psychické pohody. Pak vám může připadat, že když někoho odmítnete, zklamali jste.
Měřítkem vlastní hodnoty je pro vás to, kolik toho děláte pro ostatní. Pak už zbývá jen krůček ke spasitelskému komplexu, který vás může výrazně ovlivnit.
Tak trochu jiná manipulace
Nejedná se o žádnou psychiatrickou diagnózu. Spíš jde o vzorec chování, který posiluje určité nastavení mysli. Lidé s tímto komplexem mají nutkavou potřebu zachraňovat druhé, přebírat za ně odpovědnost a „napravovat“ jejich životy.
Spasitel nabízí pomoc i tomu, kdo o ni nestojí, udílí nevyžádané rady a snaží se ho navést na (ve svých očích) správnou cestu, místo aby ho nechal svobodně se rozhodnout. Je to vlastně jistý způsob manipulace. Lidé s tímto komplexem mají totiž posléze dobrý pocit z toho, že se cítí potřební.
„Většinou to pramení z nízkého sebevědomí, které si tímto způsobem daný člověk zvyšuje,“ vysvětluje psycholog Ramone Ford.
Jste »spasitel«?
|
Roli hraje samozřejmě i dětství. Pokud dítě vyrůstalo v nepředvídatelném prostředí nebo muselo brzy převzít dospělácké povinnosti (například výchovu mladších sourozenců), má pocit, že je jeho údělem nefungující věci opravovat, nahrazovat rodiče a starat se.
Psychické následky nucené pomoci
Když se touha pomoci změní v nutkání někoho „zachránit“, může přivodit psychické problémy. Patří mezi ně syndrom vyhoření, úzkosti nebo deprese. Může se rovněž přidat pocit sociální izolace – dotyční mají dojem, že stojí na druhé koleji a jsou odmítaní.
„Když někomu pomáháte, obvykle si o pomoc řekne, nebo má možnost ji přijmout,“ přibližuje Ford, „ale u spasitelského komplexu existuje téměř spalující touha stát se pečovatelem – bez ohledu na to, zda k tomu druhý člověk dá svolení, nebo ne.“
V zajetí toxických vztahůLidé trpící spasitelským komplexem si často vybírají nemocné nebo závislé partnery. Důvod? Namlouvají si, že jen oni mu dokážou pomoct. Vůbec se přitom neohlíží na vlastní potřeby a přeceňují své síly. Zejména u závislostí totiž platí, že pokud člověk nechce sám, nezbaví se jí. „Když jsem se s Petrem seznámila, řekl mi, že je abstinující alkoholik. Věřila jsem, že to tak už zůstane. Jenomže pak do toho znovu spadl a já místo toho, abych ho odvezla do léčebny, začala jsem o něj pečovat. Věřila jsem, že to zvládnu. Nikam to samozřejmě nevedlo a na terapii jsem šla naopak já. Lékař mi sdělil, že mám spasitelský komplex,“ popsala nám svůj příběh paní Petra. |
U člověka, který je „zachraňován“, často hrozí riziko závislosti, neboť si může začít zvykat na to, že spasitel vždy přispěchá na pomoc. Spoléhání se na tuto pomoc může vytvářet falešný pocit bezpečí a neschopnost nést odpovědnost za vlastní jednání a poučit se ze svých chyb.
Ne každý chce být zachraňován
„Ne každý chce být závislý a ne každý chce být zachraňován,“ zdůrazňuje psycholog. „Spasitelský komplex se může stát nezdravým ve chvíli, kdy se z empatie posune do stavu, kdy druhého neustále zachraňujete a on se nikdy nenaučí řešit konflikty nebo problémy sám.“
Pokud se vás tento problém týká, vězte, že změna hluboce zažitých vzorců chování a myšlení je běh na dlouhou trať. Není však nemožná.
Začněte se soustředit na vlastní chování – sledujte, kdy máte nutkání zakročit a „zachránit“ někoho, kdo o to třeba ani nestojí. Stalo se skutečně něco zásadního ve chvíli, kdy jste řekli „ne“? S největší pravděpodobností nikoli.
Pokud by vás následně měly tížit výčitky svědomí nebo byste pociťovali úzkost z toho, že o danou osobu přijdete, stojí za zvážení návštěva psychologa nebo psychoterapeuta. Zbavit se spasitelského komplexu neznamená opustit druhé ani potlačit touhu pomáhat. Jde spíš o nalezení rovnováhy a pochopení, že vaše hodnota není definována tím, kolik toho děláte pro ostatní.
Článek vznikl pro časopis Pestrý svět.
