Zlatá klec porna
„Časem jsem si našla nového přítele, kterému moje práce taky nevadila, dokonce se se mnou rád chlubil. Co mu ale činilo ještě větší radost, bylo utrácení. Na rozdíl od většiny kolegyň jsem neměla problém s alkoholem a drogami, takže jsem nestárla moc rychle. Užívali jsme si plnými doušky a o budoucnosti nepřemýšleli. Mohlo to trvat roky! Jenže jsem brzy pochopila, že si mě moje polovička vůbec neváží. Neváhal mě probudit klidně ve dvě ráno jen proto, že nutně potřebuje přeložit dvě věty z italštiny. Když jsem zaprotestovala, že spím, začal řvát, že nemám zdání, co je pořádná práce, protože mně stačí jen roztáhnout nohy. Potom se začaly zhoršovat i platové podmínky. Čím víc přibývalo dívek ochotných točit, tím míň jste dostala. Dělala jsem najednou věci, které mi nebyly příjemné. Při hraní jsem se pokoušela ztotožnit s konkrétní postavou, abych nemusela být sama za sebe. Po některých scénách jsem ale stejně vybíhala na záchod zvracet. Mému příteli to bylo jedno, naopak mě hecoval, ať se víc snažím. Postupně se mi zhnusil on i sex s ním. Doteď navíc nenávidím pach mužského potu, připomíná mi časy, kdy jsem se proměnila v kus masa. Nakonec jsem partnera vyhodila. Navázala jsem pak ještě několik vztahů, ale všechny podobně ztroskotaly a já se propadala do deprese. Chtěla jsem s prací seknout. Před každým výstupem jsem si nalhávala: ,Teď naposled.‘ Ale vhodný okamžik úniku jsem propásla. Netušila jsem, co jiného bych mohla dělat.“
„Toužím po klidu!“
„Když se mi vrátila epilepsie, kterou jsem trpěla naposled v dětství, došlo mi, že je fakt zle. Několikrát mě napadla sebevražda, naštěstí při mně stála má sestra. Nebýt jí, věřím, že bych dnes už nežila. Když jsem se díky její péči vyhrabala z nejhoršího, podařilo se mi získat práci v malé regionální redakci. Chvíli jsem psala, než jeden kolega zjistil, co jsem zač, a rozeslal důkazní materiál celému týmu. Musela jsem pryč. Prý existují pornoherečky, které se za svou minulost nestydí a dokážou potom v normálním životě fungovat, já k nim ale nepatřím. Nejhorší bylo, že vše zamávalo i s mými rodiči. Na chodbě jejich domu se začaly pravidelně objevovat moje porno fotky. Otec je pokaždé strhal, ale brzy se objevily další. Sousedská nenávist se vystupňovala natolik, že jim někdo na práh hodil mrtvou kočku. Odstěhovali se. Rodiče mou minulost nezpracovali. Jako by se mě štítili. A ani mé tělo, kterému jsem tolik věřila, už není, co bývalo, protože jsem kvůli lékům dost přibrala. Za bílého dne nevycházím ven. Trpím paranoiou, chodím na psychoterapii a doufám, že se z téhle noční můry probudím. Říká se sice, že nikdy není pozdě na změnu k lepšímu, ale konec, za který bych život chytla, nemůžu pořád najít. Chybí mi motivace, sebevědomí a hlavně sebeúcta.“
